Oba jsme se prudce otočili. Ve dveřích stál světlovlasý pán a usmíval se. Zlomyslně se usmíval.

,,Gratuluju vám! Dostali jste se až sem!"začal ironicky tleskat. Udělal pár kroků k nám. Adrien pohotově zareagoval a postavil se jako štít přede mě. Jenže ja nechtěla chranit, nechtěla jsem, aby mu někdo kvůli mně ublížil. Už jen kvůli mně jsme v téhle blbé situaci.

,,Vysvětluj!"štěkl blonďák směrem ke svému otci. Ten se jen jedovatě zasmál.

,,Co mám vysvětlovat? Tý čínský ubožačce už vše určitě došlo."poukázal s úšklebkem na mou osobu. Ano, ta hlavní věc mi došla. Ale mám mnohem víc otázek!

,,P-proč jste mé rodiče zabil!?"vysoukala jsem ze sebe. Kolena se mi tak třásla, že jsem malem nemohla ani stát. Zbaběle jsem se blonďáka přidržovala. Smích pana Agresta mě rozčiloval.

,,Proč? To ti nic nedošlo? Kvůli těmhle šperkům přece!"jeho smích už nezněl tak zlomyslně. Byl pobavený mou hloupostí. Až ted mi došlo, jak jsem blbě položila otázku. Chtěla jsem se ho zeptat na cenu šperků, ale než jsem řekla jakoukoliv další hlásku přiblížil se ke mně. Adrien jak šelma cenil zuby. Možna i vrčel.

,,Upřímně, měl jsem tě zabít už tehdy... Asi jsem se nechal zlákat tvou roztomilostí...."

,,Pedofile!"uklouzlo mi. On mou poznamku ignoroval.

,,Kdybych tě zastřelil už tentokrát, mohl jsem mít klid. Dostat tvýho dědu už nebyl takovy problém..."odmlčel se a sledoval naši reakci. Já... Mám dědečka? Teda...

,,J-já měla dědečka?"vyhrkla jsem a drala se do předu před Adriena.

,,Vy jste nepotkali toho pána v havajské košili?"

A teď po pravdě- Kdo to čekal? :D