Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

#48

Adrien zastrčil kus plastu do dveří a obrazovka u klávesnice na kód se rozsvítila zeleným světlem. Čekala na zadání klíčového kódu. Adrien vahavě naťukal dlouhé číslo. Nic. Zkusil jiné. Zase nic. Takhle to pokračovalo, dokud nezačala svítit jaká si červená kontrolka. Tu jsme ale oba ignorovali. Adrienovi docházela trpělivost a tak začal náhodně mačkat tlačítka div ne pěstí.

,,Adriene přestaň! Přijdou na nás! Co blbneš!"snažila jsem se ho zastavit.

,,Přetížíme systém."zafuněl.

,,C-co?!"nechápala jsem. Adrien se zastavil a setřel si z čela pot.

,,Přetížíme systém! Otec to nema tak dobře zabezpečený, vždyť jsme se dostali až sem... Myslí si, že ho jako návrháře nebude nikdo podezírat..."a znova se pustil do klávesnice, z které se začalo kouřit.

,,J-jak víš?"polkla jsem. Ve dveřích to zajiskřilo. Blonďák do nich lehce šťouchnul a ony se pootevřely.

,,Otec si moc věří a je až moc naivní..."

Za dveřma bylo něco, co jsme nečekali. Tmu, ve které svítil uzamčený stojan, přiklopený skleněnou krychlí a věc v něm přikritou sametovou dečkou, prořezávaly červené paprsky laseru. Oběma nám spadla brada.

,,Pojď!"zavelel Adrien a vydal se k podstavci, lasery ignoroval.

,,Stůj! Vždyť nás prozradíš!"visela jsem mu na paži ve snaze mu zabranit v pohybu. Marně.

,,Už o nás stejně vědí... Ta červena kontrolka na dveřích vyslala varování."mluvil chladně, téměř bezcitně. Jakoby nic, než podstavec s ukrytým tajemstvím neexistovalo.

,,No tak, tohle je sebevražda!"

,,To sis měla uvědomit dřív, než jsme vytáhli paty z děcáku."zastavil se. Po tvářích se mi skutálely slzy. Jak jsem měla vědět, že to dojde až tak daleko? Adrien si všiml mých uslzených očí a se zmučeným výrazem si povzdychl.

,,Promiň..."usmal se na mě omluvně a vydal se skrz síť laserů. Jen co se však jednoho dotkl, sykl bolestí. Laser mu propálil džíny a spálil kůži. Jak srab jsem ustoupila. V tom jsem si všimla místa mezi podlahou a spletí laserů.

,,Nehybej se!"poručila jsem zaskočenému blonďakovi a lehla si na zem. V téhle poloze jsem se opatrně doplazila až k podstavci. Tam byl kupodivu vypínač. Pan Agreste si opravdu moc věří... Vypla jsem vražedné lasery a blonďák si úlevou oddychl.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro