Tmu prořízl kužel světla z baterky. Podívat se za dveře, kde jsme se schovávali, ale mohutnou postavu nenapadlo.

,,Zde nejsou, pane. Přepínám."dveře se znovu zaklaply. S úlevou jsme vydechly a uvolnili všechny svaly v těle. Hlava mi unaveně dopadla na blonďákovo rameno.

,,Adriene? Bojím se."špitla jsem úztkostlivě.

,,To já taky Mari, to já taky..."

,,Že ty zase nevíš, co děláš...?"

,,Jako kdybych to někdy věděl..."

~

,,Čistý vzduch."kývl a oba jsme vyběhli ze skladu. Museli jsme se posunout dál.

Běželi jsme, když v tom se ozvaly kroky. Adrien se prudce zastavil a přitiskl ke zdi. Hruď se mu stejně jako mě prudce zdvyhala, přestože se snažil svůj dech uklidnit. Opatrně nakukoval za roh, odkud kroky přicházely. V tom Adrien strnul. Kroky se blížily, každou chvíli nás najdou.

Osoba se postavila do prostřed křižovatky a rozhlédla se skrz sluneční brýle po postranních uličkách. Přiložil si vysílačku k puse a věc cvakla.

,,Chodba S-609 je prázdná."a vydal se pryč. Ještě dlouho jsme se za ním koukali škvírou ve dveřích, ve který jsme se právě před ním skryli. Otočili jsme se, abychom zjistili, kde to jsme. Překvapeně jsem vyjekla a přikryla si dlaní ústa. Nemohla jsem si další výkřik kvůli ostraze bloudící po chodbách dovolit.

Stáli jsme v ocelově šedé místnosti, všude zamčené vytríny se zbraněmi. Přimo před náma se rozprostíral stůl s čudlíky a velké skleněné okno. A za tím oknem seděl k židli přivázaný...

Miluju otevřené konce（＾ω＾）

Jinak pokud znáte Yandere Simulator (a i pokud neznáte) tak se můžete kouknout na mou novou FF (∩_∩)

Ale zpátky k téhle FF :D kdopak tam je přivázaný?