Prošli jsme parkem a zamířili k Eiffelovce. Cestou jsme procházeli kolem velké rezidence. Rezidence Agrestova táty. V ten moment mě Adrien pustil a držel si odstup jak ode mě, tak od velké budovy.

Adriena našli jako malého doma úplně samotnýho, když jeho otec odjel za prací. Ukázalo se, že i před tím se o něj nikdo nestaral... Adrien to otci nikdy neodpustil.


---

,,Otec je tady!"volal Adrien jak šílený(mezi náma, on šílený je). Já s ním šla ke dveřím, protože jsem konečně chtěla pana Agresta vidět.

,,Ty budeš Marinette. Marinette Dupain-Chengová, že?"zeptal se mě s mrazivým úsměvem světlovlasý pán.

,,A-ano pane!"z nervozity jsem si cucala palec.

,,Adrien mi o tobě hodně vyprávěl!"jeho pohled mě nepříjemně mrazil.,,Tak dneska jdem do té restaurace? Nathalie ti sehnala oblek!"

,,A maj tam hranolky, otče?"

Tyhle výlety jsem Adrienovi záviděla. Tátu jsem mu záviděla!

~
,,Nemáš mi co závidět..."řekl mi jednou s plnou pusou u večeře.,,Ty výlety zas tak super nejsou a otec se na mě vybodnul!"

,,Proč mu říkáš otec? Proč ne táta?"naklonila jsem hlavu na stranu jak zvědavé štěně.

,,Nesnáší, když mu říkám jinak než otec."pokrčil jen rameny.,,Jo a jak jsme byli v tom muzeu, ptal se po tobě, prý mu jseš moc sympatická!"

,,Sympatická? Viděli jsme se asi třikrát?"

---

,,V poho?"položila jsem mu ruku na rameno.

,,Ale jo..."odpověděl. Hlas potvrzoval, že říká pravdu. V tom jsem si v dálce všimla bílé dodávky, mířící naším směrem. Dodávka dojela až k nám a řidič stáhl okénko. Poznala jsem Roberta, pracovníka z dětského domova.

,,Posílá mě Helldegorová, nasedejte!"

Jajaj :D bude problémek

Vaše LucyX