Adrienovi jsem zalhala, že jdu na záchod. Já se však vydala hledat pracovnu pana Agresta. Obešla jsem spoustu dveří, než jsem našla jedny s nápisem "Nerušit". To musela být pracovna. Nesměle jsem zaklepala a po skoro neslyšném ,,Dále!" vstoupila.

Pracovna byla jako zbytek domu šedá. Podél stěn se táhly regály plné knih, nástěnky s návrhy, ale i vitríny s... Noži?! S pusou dokořan jsem civěla na ozdobně vyřezávané rukojeti a naostřené čepele. Světlovlasý pán zaklapl šuplík, vstal a vydal se ke mně. Když si všiml mého pohledu, jen poznamenal:

,,Moje sbírka..."udělal ještě krok k mé osobě, což bylo dost nepříjemné. Hlavně kvůli jeho uctihodné výšce.

,,Řekl jste, že víte něco o mých rodičích... Byl jste jejich blízký přítel? Nebo snad... Příbuzný!?"při představě Adriena jakožto mého bratrance nebo nečeho tomu podobného jsem nevěděla, jestli bych byla zrovna s tím spokojená.

,,Blízký přítel..."odvětil trochu zachmuřeně. Nebo se mi to jen zdálo? Podle toho, jak se náše konverzace vyvíjela, jsem se bála, že z něj budu informace muset páčit, ale rozmluvil se.

,,Řekl jste, že máte něco, co by mě mohlo zajímat."můj respekt k této osobě pomalu ustupoval podrážděnosti.

,,Mohlo by vás zajímat něco o jejich životě... Nebo o tom, kdo je zabil."uhýbal pohledem. A já mu za to byla snad i vděčna, protože jeho ledově modré oči mě teď děsily ze všeho nejvíc. Přikývla jsem, neschopna verbální odpovědi.

,,Tak tedy... Tom a Sabina byli milí človíčkové. Jenže Sabiny původ jim trochu zavařil. Zabil je jeden mafiánský gang."mluvil pomalu a věcně. To mi docela ubližovalo. Bylo bolestivé slyšet tohle. Přikývla jsem na znamení, že tohle vím, ale on si to vyložil jako pobídnutí k pokračovaní.

,,Jak ti asi došlo, tvoje matka byla číňanka. A protože nebyla z obyčejné rodiny, zdědila toto."jeho ruka zajela do kapsy kalhot a následně ji vyndal se zavřenou pěstí. Tu rozevřel a mě se nabídl pohled na nádhernou fialovou brož.

,,Tenhle a další podobné skvosty mafie chtěla."