,,P-proč se ptáš?" tohle téma mi opravdu nebylo příjemné.

,,Dupain-Cheng... 'Dupain' je jednoznačné francouzské, ale 'Cheng'... Zní čínsky..."na tváři měl ustaraný výraz. Nebo byl jen zamyšlený? Zjevně mu nedocházelo, jak nepříjemné mi toto téma je... No jo, ta mužska empatie... Všimla jsem si jak k nám jde stařík od sousedního stolku.

,,Mladá slečno, Vy jste Marinette Dupain-Cheng?"zeptal se mě s úsměvem. Se smutným úsměvem. Přikývla jsem. Staříkovi se úsměv z tváře pomalu vytracel.

,,Jaká pohroma postihla tvé rodiče... Jaká pohroma..."vrtěl hlavou. Tykal mi, mluvil se mnou, jakoby mě znal od malička! Počkat... A jak ví o mých rodičích!?

,,Promiňte, ale... Co víte o mých rodičích?"položila jsem menu na stůl a naklonila se ke staříkovi. Klečela jsem a díky tomu měla jeho obličej v úrovni mého.

,,Vím o nich mnohé..."přehodil si svou hůl přes rameno. Všimla jsem si korálkového náramku na jeho zapěstí. Zvlášť mě zaujal velky zeleny koralek, co mi připomínal... Želvu? Stařec udělal pár kroků k Adrienovi.

,,Ale dřív než vám o nich něco řeknu, chtěl bych znát tvoje jméno, mladíku!"prohlížel si nedůvěřivě Adrienovo značkové oblečení.

,,Agreste, Adrien Agreste..."odvětil blonďák a usrkl si hlasitě svého čaje.
.
.
.

Staříkovi se prudce zúžily zorničky.