,,C-CO!?"vyhrkli jsme oba naráz.

,,Ale jestli ji nepotřebujete, rád si ji nechám..."mumlal pán s šedivými rozježenými vlasy. Očividně bezdomovec.

,,Adriene? Pojďme odsud... U-už mám hlad..."zatahal jsem blonďáka za rukáv jak malé dítě. Ten mě vzal kolem ramen a vydal se pryč. Pohled do posledního možného momentu ostražitě upřený na bezdomovce.

Šli jsme kolem obchodů, co se postupně otevíraly. Šla jsem blízko Adriena, měla jsem potřebu mu nějak mojí scénu vynahradit... A zjevně mu byla moje blízkost příjemná. V tom se zastavil.

,,Jsme tu!"usmál se a díval se na oprýskanou, zeleně natřenou, dřevěnou destičku. Název vypovídal, že se nejedná o obyčejnou francouzskou restauraci. Japonská restaurace!

Ohromena jsem vstoupila do poměrně tmavého podniku, sladěného do zelené. Na zdech visely obrazy z rýžového papíru,  v rozích stály naaranžované větve sakur, z kuchyně se linul nádech rybiny. Příjemný nádech.

Sedla jsem si k nízkému stolečku na zlatě vyšívanou dečku. Adrien se posadil proti mě. Jídelní lístek překypoval velkým výběrem jídel. Od obyčejného sushi a rýžovych koulí, až po složité a rozmanité polévky z mořských plodů, jejiž názvy jsem se neodvažovala přečíst. Tak exotický pro mě tento jazyk byl. Můj pohled se zastavil u jednoho z pokrmů.

,,Jarní závitky? Není to čínská kuchyně?"uchechtla jsem se a přes okraj jídelního lístku pozorovala blonďákovu reakci. Ten se jen pobaveně usmál. Přišla obsluha. Pak už jsme jen čekali, až nám přinesou velký talíř sushi... Mého prvního sushi.

,,Sem mě otec brával hodně často... Vždycky mě tu nechal jíst a šel zařizovat věci do práce..."vysvětloval Adrien a popíjel stejně jako já čaj.

V tom do restaurace přišlo několik formálně oblečených lidí. V jejich čele šla žena s brýlemi a krátkými vlasy. Dělala jako bychom tu nebyli, přestože jsme byli spolu s jedním staříkem jedinými zákazníky. Skupinka lidí zašla do kuchyně. Oba jsme se s Adrienem nepřítomně vrátili k menu.

,,Jarní závitky... Čína..."mumlal si pro sebe.,,Hele, Marinette Dupain-Cheng,"při  vyslovení mého příjmení mě bodlo u srdce, ale i tak jsem zvedla pohled od listu.
.
.
.
























,,Přemýšlelas někdy nad původem svého příjmení?"

Omlovám se všem, co nemusí moc japonské jídlo... A tak se zeptám, co vy a třeba sushi? Já sushi miluju (a celkově Japonsko) ♥ω♥