Prosím, berte v potaz, že jsem nikdy s policií (naštěstí) žádnou potyčku neměla, takže nemám šajna, jak vypadaj policejní zápisy... Snad mě nějakej odborník neuškrtí :D

Adrien došel ke krabici a z úkrytu vyndal naše batohy. A z nich následně spisy. Už se stmívalo a bylo poměrně chladno. Zachumlala jsem se do sáčka.

Blonďák nejdřív do velké krabice hodil batohy a pak se tam sám nacpal. Taky jsem zalezla do vyhřáté krabice. Opravdu tu bylo o poznání tepleji!

,,Tedy..."začal Adrien a s rozsvícenou baterkou v puse rozdělal složku.Vzala jsem mu oslintany zdroj světla a držela ji nad papíry.

,,Dupain-Chengovi... Bla bla bla... Incident se stal 7. března... Bla bla bla..."projížděl svýma zelenýma očima dokument. Já ani nedýchala. V tom jeho oči zpomalily.

,,Jednalo se o přepadení... Oběti nalezené mrtvé, s největší pravděpodobností zastřelené... Na místě činu zůstala jen mrtvá těla a dcera obětí... Marinette Dupain-Cheng..."vzduch prořízl můj vzlyk.

,,V poho-?"

,,Čti DÁL!"co si budem nalhávát, chovala jsem se dost hystericky. Ale kdo by se nechoval... Adrien si mě starostlivě prohlédl a vrátil se k papíru, na kterém se mihotalo roztřesené světlo baterky, jež jsem držela ve své roztřesené ruce.

,,Incident se stal v pekárně Chassè-Monto 65, pachatele policie nedopadla..."Adrien četl dál, ale já ho neposlouchla. Zhasla jsem baterku a tím blond chlapce umlčela. Nastala tma. Ticho však nikoliv. Svalila jsem se na bok, obličej schovaný v dlaních.

,,Chassé-Monto 65... To je ta kavárna u školy!"ječela jsem hystericky polohlasem. Hlas se mi zadrhával. V tom se mi kolem pasu obmotaly dvě silné paže.

,,Mari, klid! Poslouchej mě!"těmihle přísně vyřknutymi však láskyplnými slovy mě utišil. Zůstala jsem bezvládně ležet na tvrdé zemi vystané pouhým kartónem.

,,Policie toho pachatele nenašla, ale mi ho najdem! Najdeme, rozumíš!"z jeho hlasu opět sršelo odhodlání.

,,Nenašla ho policie, jak ho máme najít?"šeptala jsem. Hlas plný slizké jízlivosti.

,,Kvůli tobě ho najdem!"přitahl si mě blíž.

,,Kvůli mě?"utírla jsem si slzy. Jeho blízkost mě znervózňovala.

,,Ano..."zabořil hlavu a vypadalo se že usíná. V tom mi blonďák cosi zamumlal do tmavých vlasů:

.

.

.

,,Pro tebe všechno..."