Blondýna zrudla, škytla a nepřítomně odkráčela.

,,Tos mi nemohl říct, že je to jeho přítelkyně!!!"ozývalo se z kuchyně. Jen jsme se tomu smáli.

,,Jak to jen děláš...?"zavrtěla jsem hlavou.

,,Co jak dělám?"zeptal se mě a pobaveně koukal na dveře vedoucí do kuchyně.

,,Jak je všechny holky se stylem odmítáš! Je to... Je to úžasný!"zrudla jsem. On se jen ušklíbl.

,,To já jsem úžasnej..."

Hlavou mi lítala ještě jedna otázka, ale bala jsem se ji vyslovit... Sebrala jsem se a nadechla se ke slovu. Jenže někdo mě přerušil.

,,Omluvte prosím naší servírku je tu nová... Tady je šampaňské!"nalil nám do jím přinesených skleniček bublinkovou tekutinu. Název napsaný na láhvi jsem nikdy neslyšela, ale bylo to určitě drahé pití.

,,Dobrou chuť!"popřál nam a zmizel. My se konečně pustili do jídla. Sladké těsto se rozplývalo na jazyku, nutella příjemně hřála... Takhle dobré jídlo jsem v životě neměla! Složila jsem příbor a ubrousek na znamení, že jsem dojedla.

,,Nechtěla jsi něco říct? Nadechovala se jakobys něco říct chtěla, ale pak přišel ten pablb číšník..."vzal si slovo Adrien a rozhazoval rukama, v kterých držel příbor, jakoby jedl svíčkovou v hospodě.

,,Eh... No... Chtěla jsem se zeptat. P-proč všechny ty holky tak odmítáš? Vždyť... Vypadaly dobře... Na určitý účely... Můžeš mít jakou chceš, proč... Proč teda všechny odmítáš?"můj ruměnec připomínal jahodu, jež blonďák právě okusoval. Přestal kousat a mlčel. Bala jsem se, jestli jsem neřekla něco špatně, než mi došlo, že jen přemýšlí, co odpovědět.

,,Žádnou takovou nechci.... Nejde mi jen o vzhled a nechci, aby o něj šlo i mé budoucí holce... A k těm určitým účelům jsem se vyjádřil už na policii."dal se do krájení toho zbytku palačinky. Musela jsem se usmát. Jak mě se ulevilo!

,,Teď ale,"Adrien využil dramatickou odmlku k utření svých úst.,,se musíme věnovat tomu, proč jsme tady!"zněl důležitě, ale ja věděla, že to jen hraje.

,,Jídlu?"tu poznamku jsem si nemohla odpustit.

,,Ne, musíme se věnovat pátrání-"

,,Pátrání po nutellových skřítcích a jahodovém jednorožci?"vyprskla jsem. Blonďak po mě hodil vše říkající pohled.

,,Už mlčím, už mlčím!"nechala jsem ho dal pokračovat v jeho proslovu.

,,Musíme se věnovat pátrání po pravdě! Musíme nastolit spravedlnost!"smích jsem v sobě dusila s těží... Adrien pozvedl svou číši s šampaňským. Ja jeho gesto zopakovala.

,,Na náš úspěch!"

,,Na náš úspěch.

Sálem se rozlehlo cinknutí skleniček.
.
.
.

...A následně zvuk tříštícího se skla...