Restaurace byla poměrně nóbl. Cítila jsem se trapně, když jsme tam přišli jen v ušmudlaných džínách. Nikdo si však našeho oblečení nevšímal. Asi to zas tak nóbl restaurace nebude...

Dosedla jsem na měkkou židli u bíle prostřeného stolu. Nervózně a ohromeně jsem se rozhlížela po velké místnosti.

,,Tys už v takové restauraci byl?"zeptala jsem se ho, prohlížejíc si malou vázičku s nárcisem.

,,Otec mě bral do takových to bufetů často..."přehodil si nohu přes nohu a ruku ležérně přes opěradlo.

,,Tss, Adriene! Dej tu nohu dolů a posaď se rovně!"sykla jsem jeho směrem, když k nám přicházel číšník.

,,Dobrý den, přejete si-?"zůstal civět na Adriena. A teď nás odsud vyhodí, pomyslela jsem si.

,,Promiňte, čekám tu na svého otce. Na Gabriela Agresta... Zatím bych si prosím objednal... Palačinky! Tady pro mě a mojí přítelkyni."

,,Agreste!? Vy jste ale vyrostl, že jsem vás nepoznal dřív! Ano pane, hned to bude! Jako vždycky s meruňkovým džemem, jahodami a polité čokoládou?"vyhrkl číšník a začal zběsile škrábat do malého bločku.

,,Tentokrat ne, tentokrát s nutellou a oboje!"zazubil se na mě Adrien.

,,Nutellou? A bude to vše, pane Agreste? A jinak vás rád poznávám, slečno."kývl na mě a zmizel v lítacích dveřích kuchyně.

,,Jaký 'Vy jste ale vyrostl!', jaký palačinky s nutellou a jaká PŘÍTELKYNĚ!?"zasypala jsem ho naštvaně otazkami. Ne že by se mi to všechno nelíbilo, palačinky zněly lákavě(a už vůbec s nutellou), ale chtěla jsem být v obraze.

,,Jezdili jsme sem s otcem, já si vždycky dával palačinky...A, no... Když si budou myslet, že jsi přítelkyně, budou se víc snažit."zazubil se znova.

,,A tvůj otec..."měla jsem ještě jednu otázku.

,,Nepřijede... Musel jsem to říct, nenechali by nás tu."

~

,,Už se to nese!"zívl Adrien a posadil se normálně. A opravdu. Servírka nám přinesla dva talíře se zamotaným, horkým a usmaženým těstem. Sliny se mi sbíhaly. Blonďatá servírka položila talíře a mě si ani nevšimla. Hned se postavila k Adrienovi tak blízko, že se dusil jejími melouny. Proč musím být všechny holky nebo ženy, na které narazíme takhle obdařené!?

,,Dobry den, pane. Zde máte jídlo!"zaštěbetala a namotala si blond pramen na ukazováček. Její ruda rtěnka spolu s křiklavě tmavým, namalovaným obočím, mě štvaly.

,,A za chvíli vam přinesou i pití."oznamila nám a udělala krok k blonďákovi, jenž se od ní znechuceně odtáhl.

,,Pití? Já pití neobjednával."

,,Pozornost podniku. A mimochodem, směna mi končí v sedm..."otočila se a patřčně se zhoupla v bocích.

,,Ehm ehm..."zakašlala jsem. Tím upoutala pozornost jak blonďatého chlapce, tak blonďatý dívky. Oprava: Děvky.

,,Oh, to jsem nevěděla, že tu máte společnost! Vaše sestřička? Sestřenka?"usmála se na mě nechutně sladce a obratila se na Adriena. Ten nasadil svůj zářivý úsměv.

,,Ne, to je moje přítelkyně..."