Došli jsme k velké bílé budově, před kterou parkovala policejní auta. Ze strachu se mi stáhlo hrdlo zato Adrien bez náznaku emocí vstoupil. Prošli jsme pár bílými chodbami, nápadně připomínajíc nemocnici a vstoupili do kanceláře jednoho ze strážníků.

,,Dobrý den, chtěli bychom nějaké záznamy z incidentu-"opíral se rukou o stůl a z jeho uctihodné výšky odhodlaně propaloval buclatého strážníka.

,,Musíte jít jinam, s tím vám nepomohu!"řekl, než stihl blonďák dokončit větu.

,,Druhé dveře z leva."ukázal ještě na chodbu za prosklenýma dveřma.

,,Děkujem!"špitla jsem a cupitala za Adrienem, tan už rázným krokem mířil ke dveřím. Tak odhodlaného jsem ho ještě neviděla. Zaťukali jsme na dveře s nápisem ARCHÍV a ozvalo se ženské,,Dále!".

Za stolem seděla mladá hnědovlasá policistka, které byla uniforma bez pochyby těsná. A to z jednoho důvodu, jenž mě chyběl.

,,Dobrý den, potřebujem záznamy z vraždy Dupain-Chengových!"řekl blonďák jen co vstoupil. Mladá policistka se zachichotala a vypnula hruď.

,,Jste jejich příbuzný?"její tón hlasu byl podlézavý a prozrazoval, stejně jako řeč těla, jaké má s Adrienem úmysly.

,,Ano! Tady Marinette..."policistka se na mne s nechutí podívala. Svůj pohled ale odvrátila zpátky k mému kamarádovi. Jak mě to dopalovalo! Adriena její gesta však nechávala chladným. Díky Bohu!

,,Ale já nemůžu jen tak někomu ukázat ty papíry, máte důkaz, že toto je opravdu jejich příbuzná?!"zamrkala řasami, pramínek vlasů natočený na prstě, rty lehce našpulené.

,,Prosím vás!"žadonil popuzeně Adrien.

,,A vy jste její bratr? Bratranec?"to už strážnice vstala a obešla stůl směrem k Adrienovi. Byla u něj příliš blízko. Na to, že se celá akce týkala mě, přišla jsem si odstrčená, zakřiknutá. Neměla jsem však odvahu se ozvat.

,,No...Ne...?"Adrien zděšeně couvl.

,,Nejste... To vám ty záznamy ukázat nemohu... Ale vyjímku udělat mohu! Jenže nic není dneska zadarmo..."přitulila se k blonďakovi a sjela ukazováčkem i pohledm po jeho svalnaté hrudi.

Už už jsem chtěla křičet, ať dá ty svoje prsa od mého kamaráda dál, ale Adrien se ubránil sám. Chytl její zápěstí a udělal krok do zadu.

,,Vím kam tím míříte... Ale... Na to nemůžu přistoupit! Ty papíry pro mě znamenají hodně, ale tohle fakt nejde! Prosím vás, ukažte nám ty záznamy!"zelenooky kluk mluvil tiše, přesto mu bylo rozumět. V očích mě pálely slzy.

,,Dobrá... Ukážu vám je, ale rozmyslete si mojí nabídku! Na mě se stojí fronty!"odvětila trochu podrážděně a vydala se k šuplíkům, plným různými složkami. Při chůzi se přehnaně houpala v bocích.

,,Protože levné zboží jde vždy na dračku!"pošeptal mi Adrien a já s těží v sobě dusila smích.

,,Říkal jste něco?"otočila se na nás a pohodila velkým koňským ohonem. Hned na to k nám dokráčela a podala Adrienovi složku s nápisem "Dupain-Chengovi". Ten předal složku mně.

,,A pane, jestli dovolíte, chtěla bych vám ukázat mé dovedno-"s těmito slovy se svezla k Adrienovu poklopci. Adrien jí ale zase za paži vytáhl zpět nahoru.




,,Promiňte, ale nechci zažít své poprvé s nějakou lacinou kurvou..."