Doťapali jsme do velké budovy. Došli jsme ke skřínkam a tam se dobu poflakovali. Jen co zazvonilo, čapl Adrien mou ruku a vyběhl se mnou v závěsu ze školy.

Dělalo se mi špatně od žaludku. Nevím jestli to bylo tím chaotickým úprkem a nebo pocitem, že nevím co dělám. I Adrien vypadal roztěkaně. Míjeli jsme všechny nám známe budovy a vyhýbali se kolemjdoucím. Od školy už jsme byli dostatečně daleko.

Adrenalin mi proudil žilami, srdce mělo každou chvíli stejně jako hlava explodovat. Adrien se rozhlížel na všechny strany, hledal cestu.

,,T-ty nevíš kam jdeme, že...?"špitla jsem. Oba jsme zastavili.

V tom se v dálce vynořila bílá dodávka. Srdce mi vyděšeně poskočilo. Teď nás nesmí chytit! Adrenalin jsem měla ráda, ale tohle bylo na mě moc!

,,Zdrhej!"křikl blonďák a rozběhli jsme se do malého parku po pravé straně. Údýchaní jsme se zastavili o pár bloků dál. Ztratili jsme se.

,,Do háje!"zaklel chabě Adrien. Do očí mi vyhrkly slzy.

,,Adriene...? J-já mám strach!"šeptala jsem. Dokonce jsem se i třásla.

,,Sis měla zůstat v tom domečku pro děti! Chceš zjistit jak chcípli tvý rodiče, ale bojíš se vytáhnout ty svoje zasraný boty i ze zkurvenýho kid baráku!"vmetl mi do obličeje. Věděla jsem, že je vystresovanější víc než já, ale... Ranila mě jeho slova.

Z očí mi už tekly nezastavitelné vodopády. Adrien se přestal rozhlížet a ostýchavě mě objal. Cítila jsem se v bezpečí, jakoby ta hrozivá, neznámá ulice, v které jsme uvízli, neexistovala. Jakoby svět neexistoval.

,,Promiň..."vzdychl mi do vlasů. Hned ale ucukl. Nechápala jsem, proč tak najednou, ale následně jsem taky ucukla. Nevypadalo to jako nevinné přátelské objetí.

,,Najdem obchod, něco nakoupíme a najdem úkryt. Potom se vydáme na policejní stanici, okey?"usmal se na mě povzbudivě.

Rukávem jsem si utřela slzy a s úsměvem přikývla.

Btw. Zná tady někdo Yandere Simulator? :D já si na něm buduju zavislost XD

Vaše LucyX