Hermiona se probudila o něco později. Když totiž přišla dolů na snídani, seděly u stolu už jen Ginny a Molly. Dopíjely kávu a horlivě si o něčem povídaly.

,,Dobré ráno." pozdravila je Hermiona a obě ženy se na ni podívaly.

,,Hermiono, drahoušku." zvedla se okamžitě od stolu Molly a pokynula Hermioně rukou. ,,Posaď se a já ti dám snídani." pobídla jí a mávla hůlkou. Na stole se hned objevil jablečný koláč a hrnek Hermionina oblíbeného čaje.

,,Kam všichni šli? Do práce?" zajímala se Hermiona, když usedla ke stolu.

,,Ano. Taťku povolali na ministerstvo už brzy ráno a Fred s Georgem chtěli využít toho, že jsou prázdniny a bude doma hodně dětí." objasnila situaci Ginny a Hermiona se zamyslela. Mlčky jedla svou snídani a Molly s Ginny si zase začaly povídat. Jakmile se Hermiona zvedla od stolu, musela ženy přerušit v konverzaci.

,,Jen co se upravím, tak si taky vyrazím ven. Půjdu za Fredem a Georgem." oznámila jim a odešla nahoru do svého pokoje. A opravdu. Když scházela opět po schodech dolů, mířila si to ke dveřím a s rozloučením odešla.

Když se objevila v Příčné ulici, pohlédla na obchod dvojčat. Už z dálky bylo poznat, že spousta dětí využila volného času a šla si ho užít právě sem. Hermiona s očima upřenýma na obchod se vydala směrem k němu. Zdárně dorazila do obchodu a rozhlédla se. Všude bylo opravdu rušno a slyšela ze všech stran smích. Když se podívala ke schodům, tak spatřila dvojčata, ke kterým se hned rozešla.

,,Frede, Georgi." oslovila je a oba dva muži se na ni otočili. Usmáli se na ni a příjemně ji přivítali.

,,Ahoj Hermiono. Ty už jsi tu zase?" zeptal se překvapeně George.

,,Ano, jsem tu zase. Mimochodem, co to tvé ucho?" ukázala na jeho zmrzačené ucho, které mu Severus Snape nechtěně při válce zranil. George se pousmál.

,,To víš, není to žádná sranda. Ale lidi aspoň dokážou mě a Freda od sebe rozeznat." vyjádřil se k tomu George a pohlédl na svého bratra.

,,Sluší ti to, Hermiono." ozval se Fred, jako kdyby bylo celou dobu ticho. Hermiona se zarazila.

,,Ehm...díky." poděkovala mu zmateně a George poklepal svému bratrovi na rameno.

,,Tak to abych vás nechal osamotě, hrdličky." smál se dál a to už Fred reagoval.

,,Hele, nech si to, jo?!" křikl na něj s úsměvem, když George odešel.

,,Co to mělo znamenat s tím, že mi to sluší?" ozvala se Hermiona stále zmateně.

,,Zaprvé jsem ti chtěl vykouzlit úsměv na tváři, avšak neúspěšně, a zadruhé je to pravda." usmál se Fred a Hermiona kývla.

,,Máte s Georgem hodně práce?" zajímalo ji a Fred se zasmál.

,,Práce? Tohle je radost!" roztáhl ruce a ukázal na celý obchod.

,,Moc se mi líbí, jak nahlížíš na svět optimisticky." ocenila ho Hermiona.

,,Však ty budeš taky." položil jí Fred ruku na rameno. Náhle se stalo něco, co ani jeden z nich nečekal. Do obchodu přišel v moderním obleku Ron. Hermioně se zastavil dech. Srdce se jí rozbušilo a něco v ní se sevřelo. Fred vycítil nebezpečí a posunul se o něco blíž k Hermioně. Hermionu absolutně rozhodilo to, když se její bývalý přítel rozešel k nim.

,,Ale ale...Koho to tu nepotkáš!  Hermiona Grangerová." ušklíbl se tak, jak to u něj ještě ani Hermiona, ani Fred neviděli.

,,Jestli si přišel škodit, tak odsud hned vypadni." zakročil Fred a Ron si posměšně odfrkl.

,,Tohle je obchod všem přístupný, bratře. Takže mě nikdo odsud vyhazovat nebude." odbyl ho Ron.

,,Jsem majitel tohoto obchodu. To znamená, že tě vyhodit mohu, pokud to bude nutné. A neříkej mi laskavě bratře. V tomhle jsme si cizí." pohrozil mu Fred a Ron zahrál ublíženého.

,,Aha! Jen proto, že jsem se rozešel s Hermionou mě teď všichni budou mít za cizího?" podíval se na Freda posměšně a poté se otočil k Hermioně.

,,I tebe to tak popudilo, zlato?" optal se a pohladil ji po tváři. V tom Ronovu ruku uchopily dvě paže. Jedna byla větší a druhá drobnější. Byly to ruce Freda a Hermiony.

,,Nedotýkej se jí a raději se ztrať." zavrčel na něj Fred.

,,Za ty roky jsem poznal, že ona mluvit umí a opravdu tlumočníka nepotřebuje." zarazil ho Ron a setřásl Fredovu ruku za své paže. Hermiona ale Ronovu ruku stiskla a stáhla si jí z tváře.

,,Ano, tlumočníka nepotřebuji a moc mě mrzí, že s Fredem musím souhlasit. Nech mě na pokoji a odejdi." podívala se mu do očí a Ron se zle usmál.

,,V tvých očích je nenávist. Proč? Nenávidíš mě?" pozvedl Ron obočí.

,,Pochopil jsi to rychle." snažila se mu Hermiona oplatit stejný úšklebek, jaký věnoval jí, když k nim přišel. ,,Kdy jsi se tak změnil, Ronalde?" zakroutila hlavou Nebelvírka se slzami v očích. Člověka před sebou nepoznávala. A to že byl člověk, kterého kdysi tak milovala?

,,Já nevím. Možná po tom, co jsem tě opustil. Bylo mi bez tebe líp." usmál se spokojeně Ron.

,,Baví tě to?!" obořil se na něj Fred, který už to nevydržel. ,,Baví tě jí neustále ubližovat?! Už jednou jsi jí ublížil a následky trvají dodnes! Chceš pokračovat?!" dožadoval se Fred odpovědi a nevšímal si Hermioniny ruky, která mu stiskla rameno jako náznak, že se do toho nemá cenu plést.

,,Čím jsem jí ublížil?" zamyslel se na oko. ,,Rozešel jsem se s ní...Wow...Lidé se běžně rozchází. Ale stálo to za to s ní chvíli být, jen co je pravda. Chytrá, docela pěkná, napomohla k vítězství nad Voldemortem a oba dva jsme byli kamarádi Harryho Pottera. Byl bych idiot, kdybych s ní nebyl. Popularitu mi nahnala dobře." dokončil to a to už ve Fredových žilách vřela krev úplně.

,,Ty parchante! Opustil jsi jí a ani jsi pak nepodal důvod! Kvůli tobě se trápí a kvůli tobě už ani neví, co je to radost!" rozkřičel se na něj tak, že se všichni návštěvníci obchodu otočili na něj. ,,Vypadni odtud, nebo se přestanu ovládat!" zakončil to a až teď si všiml Hermiony, která se postavila před něj a pohleděla mu do očí.

,,Přestal ses ovládat už dávno. Ale dobrá, půjdu. Mějte se." mávl krátce rukou a poté s úšklebkem vyšel z obchodu. Hermioně skanula po tváři slza. Bezmyšlenkovitě zabořila svou tvář do Fredovy hrudi a začala tiše plakat. Fred se k ní sklonil a pošeptal jí:

,,Pojď nahoru. Tam je klid." Hermiona kývla a společně s Fredem vyšla po schodech nahoru. Došli až do místnosti, kde se nacházeli dvě pohovky a křeslo. Hermiona se posadila na pohovku a Fred si sedl vedle ní.

,,Já ho nepoznávám." zašeptala Hermiona a další stříbrná slza si utvořila cestičku na její tváři.

,,Je to zmetek, Hermiono. Vůbec nemysli na to, jak se choval dřív. Podívej se na realitu. Neboj se to říct nahlas." pobízel jí Fred.

,,Neměl jsi na něj takhle vystartovat, Frede. Tohle je moje a Ronova věc." mínila Hermiona. Začala se třást pod přívaly pláče, které chtěla zadržet a Fred si ji přivinul do náruče.

,,Je to můj bratr, a pokud je mé krve, hnusí se mi, že se zachoval k něčemu takovému tak odporně." bránil se Fred a Hermiona zvedla zvědavě hlavu.

,,K něčemu takovému?" pozvedla obočí a Fred jí přejel lehce po zádech.

,,Jsi nádherná, chytrá a statečná dívka, Hermiono. Jsi pro něj až moc dobrá." vysvětlil Fred, postavil se a přešel k oknu. Hermiona na něj zmateně pohlédla.

,,A pro koho jsem tedy dost dobrá?" optala se Hermiona a v tom se Fred otočil směrem k ní.

,,Zasloužíš si někoho, kdo tě bude opravdu milovat a ctít." objasnil zrzavý muž naproti ní. Hermiona se postavila a přešla až k němu. Fred jí sevřel ještě jednou v náruči a poté se k ní sklonil. Dal jí přátelský polibek na tvář, při kterém Hermiona zavřela oči. ,,Ten, kdo tě jednou bude mít, bude velmi šťastný." usmál se na ni.

,,Taky jsi se změnil. Máš hezčí a rozumnější projev." pochválila ho Hermiona.

,,Snažím se." kývl Fred.

,,Už asi půjdu, Frede." oznámila mu Hermiona, stoupla si na špičky a oplatila mu přátelské políbení na tvář. ,,Děkuji ti." poděkovala a poté vyšla z místnosti. Fred se neudržel a přiložil si dlaň na tvář, kam ho políbila. Musel se nad tím pousmát.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••   

Vaše názory? :)

Doufám že se kapitola líbila. ;)❤

Děkuji za veškerou podporu u tohoto příběhu!!!❤❤❤

Vaše Helen ❤