Zírala do zrcadla a zpočátku vůbec nerozuměla tomu, proč se její odraz tváří jinak, než ona. Přešla trochu blíž, aby zjistila, zda se jí to opravdu nezdá. Její odraz se jí díval do očí a usmíval se tak, že koutky sahaly pomalu až k uším. Sama Hermiona se ale za celou dobu neusmála ani jednou. Ba naopak, ve tváři měla stále smutek.

,,Proč se můj odraz tváří jinak?" podivila se nahlas Hermiona.

,,Ty jsi nikdy neslyšela o tomto zrcadlu?" pozvedl udiveně obočí její odraz a stále s úsměvem se na ni díval. Hermiona se chytla u srdce. Tolik se vyděsila.

,,To...to není možné. Jak to, že se nehýbeš stejně jako já?" promluvila k druhé Hermioně.

,,Nikdy jsi neslyšela o téhle magické věci?" roztáhla ruce dívka v zrcadle a Hermiona stále v údivu zakroutila hlavou.

,,Zrcadlo z Erisedu. Nic ti to neříká?" dala si ruce v bok usměvavá Hermiona. Pravá Hermiona zvedla se zájmem hbitě hlavu.

,,Počkat! Harry mi o něm vyprávěl. Je to už ale dávno." rozpomněla se Hermiona.

,,Takže víš, proč vidíš zrovna mě?" otázal se její odraz.

,,Ne, nevzpomínám si, co tohle zrcadlo dokáže." přiznala Hermiona a odraz se zasmál:

,,Tak si pozpátku přečti to, co je na něm napsané." Hermiona zvedla hlavu a podívala se pozpátku na nápis. Teď už jí dával smysl.

I SHOW NOT YOUR FACE BUT YOUR HEARTS DESIRE

Znamenalo to: ,,Neukazuji tvou tvář, ale touhu tvého srdce."

,,Už to chápeš?" promluvila na ni šťastná Hermiona. Ta smutná přikývla.

,,Ano. Celou tu dobu se trápím a tak nejvíc toužím po štěstí. Jenže ho stále nemohu najít." povzdechla si Hermiona.

,,Dříve ti přeci dělalo radost učení, knihy, Bradavice, ale taky přátelé. Harry, Ginny, Lenka...Ron." domlouval jí její odraz a u posledního jména nastalo hrobové ticho. Obě Hermiony jen na sebe hleděly. Jedna se stále usmívala, a ta druhá se smutně dívala se slzami v očích.

,,A to je právě to, co mi přestalo dělat radost. Ron byl můj život. Byl to člověk, který mě pokaždé rozesmál a byl pořád se mnou. Pak se mnou už být nechtěl a to mě srazilo na kolena." zašeptala smutně Nebelvírka.

,,A co ostatní tví přátelé? Ti se ti snaží pomoct." chtěla se druhá Hermiona vydat jiným směrem rozhovoru.

,,Nerozumí mi. Těžko mi pomůžou." zamítla to pravá Hermiona a její odraz si dal opět ruce v bok.

,,Oni ti rozumí nejlíp, jak umí, Hermiono. Ty si je jen nechceš pustit moc blízko k tělu." oponovala šťastná dívka v zrcadle. Hermiona přimhouřila oči a zadívala se pozorně na svůj odraz.

,,Jak to myslíš?" optala se nechápavě.

,,Nechceš si je pustit blízko k tělu, protože se bojíš, že se znovu spálíš. Už jednou tě podrazil blízký člověk. Máš strach, že se ti to stane zase. Proto sis vybrala tu druhou, horší cestu, a to je být sama. Úplně izolovaná od všech lidí a být ve víru svých myšlenek." vylíčila jí to všechno šťastná Hermiona. Smutná Hermiona nemohla nic zapřít, protože zjistila, že její odraz má naprostou pravdu. Odřízla se ode všech. Neměla nikoho, a když už si s ní někdo chtěl povídat, tak ho odbyla, aby se mu stranila.

,,Co jsem to provedla? Ublížila jsem lidem, kteří se mi snažili pomoct. Ublížila jsem jim jen proto, protože jsem se bála, aby jednou neranili oni mě." chytila se za hlavu Hermiona. Vzpomněla si na Ginny a Lenku. Tolikrát se jí snažili rozveselit a ona je ještě vždy odbyla.

,,To ale neznamená, že se jim nemůžeš za svůj čin omluvit." připomněla jí s úsměvem dívka v zrcadle.

,,Máš pravdu. Hned zítra to udělám, díky za radu. Potřebovala bych ale ještě jednu." podotkla pravá Hermiona.

,,Nech mě hádat. Chceš vědět, co dělat pro to, abys byla stejně šťastná a optimistická jako já." mínil Hermionin odraz a kudrnatá Nebelvírka přikývla. ,,Moc ti toho neporadím, ale to co ti povím, je ta nejlepší rada, kterou ti mohu vůbec dát. Strůjcem svého štěstí jsi ty. Kdo hledá, najde, a proto musíš vyzkoušet více věcí, abys zjistila, co tě dělá doopravdy šťastnou." dala jí radu a Hermiona jen chápavě přikývla.

,,Děkuji ti. Pokusím se o to." poděkovala svému odrazu, který na ni přívětivě pohlédl. Hermiona se otočila a chystala se vyjít z místnosti, když v tom ji ještě na chvíli dívka v zrcadle zastavila:

,,Hermiono, už se sem nevracej a nikomu neříkej, že jsi toto zrcadlo viděla. Zvykla by sis na to, že se budeš na své šťastné já dívat prostřednictvím tohoto magického předmětu. Snaž se, abys viděla tu šťastnou Hermionu v jakémkoli jiném zrcadle. Snaž se, aby se tvá touha stala skutečností." Hermiona jen kývla na znamení, že rozumí a pokračovala v cestě ke dveřím. Než za sebou dveře zavřela, naposledy se zadívala na ono kouzelné zrcadlo, v němž se už její odraz rozplynul.

Hermiona tu noc po hlídce nemohla usnout. Stále přemýšlela nad zrcadlem z Erisedu, které jí ukázalo v podstatě její tehdejší já. Tak moc si přála, aby byla taková i v budoucnu. Plná života, usměvavá a šťastná.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••  

Líbila se vám kapitola? :)❤️
Napište mi vaše názory! :3❤️

Děkuji moc za přečtení, hlasování a
komentáře!!!❤️❤️❤️

Vaše Helen ❤️