Při cestě vlakem se na Hermionu hned na začátku udiveně podívali Ginny, Lenka a Neville, kteří s ní seděli v kupé.

,,To mi vysvětlíš." zmohla se jako první ke slovu její zrzavá kamarádka.

,,A co konkrétně?" zastrčila si nervózně Hermiona jeden neposedný pramen vlasů za ucho.

,,Polibek mezi tebou a Fredem. Víc konkrétnější to ani být nemůže." založila si ruce na hrudi Ginny a odfrkla si.

,,Ty jsi uražená?" pozvedla překvapeně Hermiona obočí. Ještě nikdy neviděla tak ledový výraz v obličeji Ginny.

,,A ty se ještě divíš?" ucedila zrzavá studentka a vymrštila se na nohy. Hodila naštvaně na sedadlo nejnovější výtisk Denního věštce a vydala se rázným krokem na chodbu.

,,Ginny, počkej!" zavolala na ni zmateně Hermiona a opustila Lenku s Nevillem, kteří Ginnyino chování taky nepochopili. Hermiona se na chodbě rozhlédla na jednu stranu, poté na druhou, ale Ginny nebyla v dohledu. Vydala se tedy delší uličkou a kráčela odhodlaným krokem zapálená zjistit, co její kamarádku tak pobouřilo. 

Když procházela kolem jednoho prázdného kupé, nemohla si nevšimnout rezavé hlavy a tak hned do kupé vkročila. Ginny na ni upřela zrak a vypadala překvapeně. Asi nečekala, že ji půjde Hermiona hledat.

,,Nech mě být, Hermiono." snažila se ji odbýt Ginny.

,,Podívej se mi do očí a řekni mi, co tě na tom tak pobouřilo." promluvila k ní pevným hlasem primuska. Ginny ji poslechla a tak si teď dvě nejlepší přítelkyně hleděli do očí.

,,Kdy jste mi to hodlali říct? Ty a Fred se tam políbíte a já ani nevím o tom, že k sobě něco vy dva cítíte. Nevím o to ani jako kamarádka, ani jako sestra." vyčetla Ginny Hermioně a Hermiona zavrtěla hlavou.

,,To, že mě Fred má víc než jen rád jsem sama do této chvíle nevěděla, tak jak jsme za tebou mohli s něčím takovým přijít?" sdělila jí kudrnatá Nebelvírka. Ginny ale stále mrzela jiná věc.

,,Mohla jsi se mi alespoň svěřit s tím, že ho miluješ. Myslela jsem si, že jsme kamarádky." oponovala zrzka a primuska se podívala mimo. Uvědomila si hroznou věc. Ginny si všimla jejího zaraženého výrazu a pochopila, že se něco stalo. 

,,Promiň. Neměla jsem být tak hrubá. Chápu, že se mi nemusíš svěřovat se vším." omlouvala se okamžitě Ginny a v hlavě si vyčítala svou přehnanou uraženost.

,,Ginny, já to takhle nechci." vyšlo z Hermiony a těžce vydechla.

,,Jak takhle?" nechápala Ginny a děsila se toho, co řekne její kamarádka.

,,Já nevím, jestli ho miluji." prozradila jí Hermiona bolestně a Ginny vyvalila oči.

,,Nevíš? Vždyť jste se políbili a pak jsi se s ním ještě loučila s tím nakresleným srdcem a vzdušným polibkem." domlouvala jí zrzavá Nebelvírka.

,,Já vím, já vím." zvedla ruku Hermiona v obranném gestu. ,,Asi jsem se nechala unést, já opravdu nemám tušení, co se stalo." bránila se stále Hermiona. Když ji zaplavil ten pocit uvědomění, že Freda možná ani nemiluje, cítila se příšerně. Ale proč se tedy nebránila jeho polibku? A proč se s ním ještě tak zamilovaně loučila?

,,Měla by sis nechat projít hlavou, co vlastně chceš. Podle mě to ale nebude jen přátelství, když jste si až tak blízcí, no ne? Hlavně naslouchej srdci a neřiď se hlavou, jak jsi většinou zvyklá něco řešit." promlouvala jí do duše Ginny.

,,Jasně. Já mám v tom jen hrozný zmatek." pokývala hlavou Hermiona.

* * *

Když dojela do Bradavic a došla do svého pokoje pro promisku, lehla si na postel a začala přemýšlet o Fredovi. Byla to hloupost, co udělala, nebo to bylo správné rozhodnutí? Byla v tom víc než zamotaná. Věděla, že když usoudí, že to byla hloupost, tak tím Fredovi velmi ublíží. Něco v ní ale křičelo, že k němu
přeci chová jisté city.

Hermiona odešla do koupelny, kde se postavila před zrcadlo. Pokusila se na sebe usmát. Úsměv se jí roztáhl víc, když si vzpomněla na sebe a Freda, který jí ten úsměv a radost zase vrátil do života. Povzdechla si a pokývala hlavou.

,,Máš v tom zmatek, co?" promluvila ke svému odrazu. ,,Je to tak úžasný člověk, když je v mé přítomnosti. Propadla jsem tomu polibku možná proto, protože jsem se po dlouhé době s někým políbila. Cítím od něj větší lásku než od Rona." V tomhle okamžiku se Hermiona zarazila a pak se mírně usmála. ,,No a co? Za zkoušku nic nedám. Buď nám to spolu bude svědčit, a nebo ne."

•••••••••••••••••••••••••••••••

Co říkáte na kapitolu? :)
A jaké jste měli Vánoce?🤗💖🎄

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤️❤️❤️

Vaše Helen ❤️