„Ale co teď provedu s tebou?" řekl si spíš Wulf tak sám pro sebe.

 „Nerad bych tě nechal jít zpátky na Marienfeld samotnou, při tvém štěstí se na tebe chytí pár dalších divočáků," dodal a Franka jen tak tak spolkla kousavou poznámku která ji okamžitě napadla a drala se jí už na rty.

 Místo toho mu po chvíli odpověděla.

 „Nepůjdu, pojedu na koni," řekla a sklidila tím toliko pozdvižené obočí, protože Wulf jí pochopitelně nevěřil.

 Franka si však byla jistá že její kobyla nikdy neodběhne daleko, dala si dva prsty do pusy a hvízdla jako pasák koz. Rytířův kůň zvedl hlavu a zpozorněl, její kůň se však neobjevil a Wulf se na to pouze jen šibalsky usmál a na levé tváři se mu objevil dolíček.

 „Že bys to zkusila ještě jednou?," navrhl jí dobromyslně a trochu posměšně se usmál.

 „Někteří koně špatně slyší," dodal a Franka přitom zrudla a pak hvízdla znovu. 

Jeho pobavený výraz se měnil ve výsměch, ale najednou však z nějakého důvodu jako by náhle zkameněl. 

Na palouku se totiž objevila Frančina nádherná ryzka a na okamžik se zastavila a zavětřila, pak se obezřetně vydala blíž ke své paní a Franka téměř pukala pýchou, protože zaznamenala Wulfův pohled odhadující a obdivující jejího koně.

 ,,Ten muž se v koních zjevně vyzná," řekla si Franka sama pro sebe a pohladila svou ryzku po hlavě.

 „Páni," vydechl Wulf uznale.

 „Obchody tvého otce jdou podle všeho velmi dobře, když si může dovolit takového koně. Jaké činnosti se tvůj otec věnuje?," zeptal se a přitom se na ní opět zaměřil jeho pohled.

 „Je prvním kovářem na Marienfeldu," prohlásila Franka s pomyšlením na to jak šikovný její otec v ohýbání železa opravdu je.

 Sehnula se pro čepici a znovu si jí zakryla své vlasy, pak nasedla na svého koně a vtom jí Wulf sáhl po její uzdě.

 „Řekni mi své jméno," řekl tiše a Franka se po chvíli na něj zamračila.

 „K čemu by vám bylo?," zeptala se a na Wulfově tváři se zase objevil ten potutelný úsměv.

 „Třeba bych tě rád zase znovu viděl," odpověděl Wulf a dlouze na na ní přitom podíval.

 ,,Proč se jí teď zase rozbušilo srdce?," řekla si sama pro sebe, vždyť přesně věděla že na ni ten muž velmi brzy zapomene.

 „To jistě ne," odtušila po chvíli a jeho dlouhý pohled mu oplatila.

 „Rozhodně ne poté co spatříte Melindu z Marienfeldu," dodala a dobrá nálada jako by ho najednou opustila. 

Zamyšleně podrbal její kobylku na čele.

 „Takže je opravdu tak krásná jak mi tvrdili," řekl tiše a na jeho tváři se zase objevil letmý úsměv.

 „Je to ta nejkrásnější žena jakou jste kdy viděl a  uvidíte, stačí jeden pohled do jejích nádherných očí a všechny ostatní vedle ní zblednou v nepatrné stíny," pronesla Franka hořce a přitom trochu sklopila svůj pohled aby neviděl že se zlobí.

 Wulf jí však donutil aby se na něj zase znovu podívala a hluboce se jí přitom zadíval do očí.

 „Na tebe ty malá drzá lasičko se budu pamatovat do konce svého života. Vím jistě, že se ještě setkáme," řekl a Franka jen znatelně polkla a neřekla nic.

 Co také měla říci, vždyť velmi dobře věděla že se setkají a jakmile Wulf jejího koně pustil vyrazila co nejrychleji pryč aby konečně ztratila ze svých očí ten jeho nádherný a pronikavý pohled.