„Já přece nechtěl," řekla Franka o poznání méně trucovitě a Wulf se na to jen uštěpačně zasmál.

 „To jsem viděl, protože on ten kanec spíš lovil tebe," neodpustil si Wulf tuto poznámku a ještě jednou se posměšně zasmál.

 Franka stiskla na jeho slova své oblé rty k sobě až z nich byla jen úzká čárka.

 „Byla to jen obrana," řekla Franka naštvaně.

 „Jak, tím že ho zraníš na pleci?," odpověděl Wulf zavrtěl přitom hlavou.

 „Mířil jsem na oko," opáčila Franka trucovitě a Wulf se musel zase znovu pobaveně usmát.

 „S  jistotou v  zásahu to u  tebe není ještě ono, což? Raději si teď zastrč ten svůj nožík než si ublížíš. S tímhle by ses stejně moc neubránil," odsekl Wulf pobaveně a znovu se France přitom podíval do očí. 

Najednou měl pocit jako by ho zasáhl zelený blesk, protože tak zle se na něj ten mladík podíval.

 „Však já bych to na ten strom stihl," řekla Franka a uklidila si svůj nůž.

„Co když ne?," zeptal se Wulf a dlouze přitom povytáhl obočí.

 „Tak bych na poslední chvíli uskočil stranou a ten kanec by naběhl přímo do kmene," odpověděla Franka a její pohled vypadal už o trochu méně naštvaně.

 Wulf si nebyl jistý jestli v něm převládá obdiv nebo zdrcení, ten mladík byl buď neobyčejně odvážný, anebo cítil ještě větší důvěru v Boha než  jeho přítel Anselm.

 „Tak mi teď koukej poděkovat a už zmiz," řekl Wulf a znovu se jí podíval do očí.

 Franka dělala že ho neslyší.

 „Co bude s tím divočákem?," zeptala se po chvíli namísto poděkování.

 „Co by s ním mělo být?," řekl udiveně Wulf, jsem na cestě do Marienfeldu, takže to zvíře vezmu s sebou jako pozornost hostiteli.

 „Takže vavříny za jeho skolení budou patřit jen vám?," řekla Franka podrážděně a trochu to vyznělo jako poněkud hrubá otázka.

 Wulf na okamžik ztratil řeč a pak vzápětí na to naštvaně zahřímal.

 „Ty snad chceš tvrdit že jsi toho kance zabil ty?," řekl udiveně Wulf a nechápavě se na Franku podíval.

 „Každopádně jsem ho pro vás vylákal na ten palouk," vyštěkla po něm Franka a jeho drzost a zlost z jejich řečí se jen prohloubila.

 „Vylákal?," opáčil Wulf vztekle a pak popadl Franku přestrojenou za kluka za její úzká ramena která se mu docela ztratila v  rukou.

 Hrubě s ní zatřásl, než si uvědomil že na něj drkotá zuby.

 „Ty drzoune jeden!," vykřikl Wulf a vtom France z hlavy sklouzla čepice a  odhalila její hnědý a dlouhý cop, který se ve slunečních paprscích zaleskl krásným měděným nádechem.

 Wulf ztuhnul a jen se na ní nevěřícně díval.

 ,,Ty oči? Ty kočičí oči...? Mělo ho to napadnout!," řekl si sám pro sebe když se konečně z toho šoku probral.

„Kolik ti je let děvče?" zeptal se hned na to už trochu uvolněným a smířeným hlasem.

„Sedmnáct," odpověděla Franka tiše a Wulf se k ní trochu naklonil.

 „Tak já už vím jak mi můžeš poděkovat," řekl po chvíli zastřešeným hlasem a dlouze se jí přitom zadíval do její nádherných zelených očí.