Přeběhla přes cestu, přeskočila nízký keř a mezi stromy už viděla že se blíží ona mýtinka.

 ,,Už jen kousek, Marie prosím pomoc!," řekla si v duchu Franka sama pro sebe a pokračovala dál. 

Dub k ní vztahoval záchranné větve, divoké prase jí však funělo rovnou za patami.

 V běhu znovu vytáhla z pochvy svůj nožík, chvatně uvažovala co teď. 

Rozhodla se po chvíli že se těsně před kmenem stromu ke zvířeti otočí, divočák by mohl hlavou naběhnout přímo do kmene a když se jí podaří v posledním momentě uskočit stranou tak to by jí mohlo dát dostatečný náskok aby rychle vyšplhala na strom. 

Doběhla k dubu a s Mariiným jménem na rtech se prudce otočila.

Zatím co se snažila utéct před divočákem, tak nedaleko už se blížil k ní aniž by to sám tušil její nastávající švagr Wulf z Rollbergu se svým přítelem.  

„Ty se ale tváříš," rozesmál se Wulf když si všiml s jak zdrceným výrazem ve tváři si jeho přítel prohlíží stromy rostoucí velmi hustě po obou stranách cesty.

 „Na Marienfeld už to nemůže být daleko," dodal.

 „Mám už bolavou zadnici," postěžoval si jeho přítel Anselm a stiskl úzké rty ještě blíž k sobě a s trochou závisti se podíval na Wulfgara z Rollbergu jemuž náročné jízdy jako tato zjevně vůbec žádné obtíže nepůsobily.

 Wulfovi to v šedých očích pobaveně blýsklo.

 Zavrtěl hlavou a vlnité hnědé vlasy se mu rozlétly do všech stran.

 „Já si kolikrát lámu hlavu, jak jsme my dva spolu mohli přežít panošská léta. Ty se svou hrůzou z koní a já se svým falešným zpěvem," řekl Wulf a obratli se na svého přítele.

 „Já z nich nemám hrůzu," protestoval Anselm podrážděně.

„Já je pouze nemám v oblibě, jízdu koňmo navíc považuji za nesmírně nepohodlnou. Pokud ovšem jde o  tvůj zpěv, není toliko falešný nýbrž je doslova mukou pro každého se špetkou muzikálnosti," dodá Anselm a z jeho horlení které teď pronesl Wulf kvitoval pouhým pokrčením ramen.

 Anselm by se raději stal mnichem stejně jako jeho mladší bratr, avšak jakožto druhorozenému mu bylo určeno dát se na rytířskou dráhu.

 Kdyby se něco stalo jeho staršímu bratrovi měl být připraven převzít jeho dědictví.

 Wulf v  duchu děkoval Bohu za to že nemá sourozence, protože jeho život byl předurčený. Stát se rytířem, oženit se, zplodit děti a  po smrti svého otce převzít zodpovědnost za svobodné sedláky i nevolníky, patřící k panství na Rollbergu.

 Jedna věc se mu však velmi nezamlouvala.

 Wulfovi bylo jedenadvacet a na rytíře byl pasován teprve před několika týdny, přesto jeho otec trval na brzké svatbě s dcerou jeho přítele ve zbrani Ulfrieda z Marienfeldu.

 Wulf sám teď spíš toužil sbírat bojové zkušenosti a hořel pro křížovou výpravu, chtěl táhnout do Svaté země aby pomohl vyrvat Jeruzalém z rukou pohanů a aby Císař Fridrich II. přijal kříž a slíbil uspořádat tažení.

 Jen neuvedl kdy se to stane.

  A navíc Wulfovu otci to bylo příliš nejisté a proto naléhal na sňatek a zajištění dědictví před tím než se Wulf do Svaté země vypraví a právě tohle způsobilo to co mezi otcem a synem se vlilo jako lítý spor.

 Wulf po smířlivém zásahu své matky svolil, s  její pomocí si však aspoň vynutil aby mohl svou nevěstu před svatbou poznat.

Protože kdyby si s ní ani trochu neporozuměl, tak pak by ke sňatku možná ani nedošlo.

 Dovedl si živě představit, kolik vyjednávacího úsilí to jeho matku muselo stát. Byl jí za to velmi vděčný a jeho matka Alvara z Rollbergu ho  mnohokrát ujišťovala že jeho nevěsta je prý překrásná, což u Wulfa přinejmenším vyvolalo zvědavost.

 Najednou se jeho kůň zastavil a zavětřil, to Wulfa vytrhlo z  úvah a rozhlédl se tedy kolem co jeho koně asi tak mohlo vylekat.

 Po chvíli se ozvalo zapraskání a  vzápětí kousek před nimi z křoví vyskočil kluk a přeběhl jim přes cestu a pak zmizel na druhé straně a v patách jen několik metru za ním se přehnal mocný kanec.

 Zvíře se zarazilo, protože zaznamenalo jezdce.

 Na chviličku jako by zvažovalo zda mu ti muži mohou být nebezpeční ale hned na to se však za chvíli zase znovu rozeběhlo za tím chlapcem. 

,,Ten kluk nemá proti divočákovi sebemenší šanci," řekl si Wulf sám pro sebe a pak se otočil v sedle a vyžádal si od svého přítele kopí. 

Jakmile mu jeho přítel zbraň podal, popohnal Wulf svého koně aby divoké prase pronásledoval.