Byl večer a pomalu se blížil čas večeře.

Franka seděla ve svém pokoji a přemýšlela nad tím vším co jí Wulf dnes vlastně řekl. Miluje jí, ach poprvé jí někdo miloval víc než její překrásnou sestru i když vůbec nevěděl kdo je.

Ale až se to dnes dozví, tak neví jestli jí ještě stále bude milovat.

A ona si také uvědomila že miluje jeho ,,Ano miluje ho," řekla si sama pro sebe, protože teď už to věděla.

Wulf byl už dole v sále a zkoumal tapiserie na zdi, najednou se jeho zrak zastavil u velkého železného kovaného břečťanu a pečlivě si toto dílo prohlížel.

,,Vyráběl jsem to sám," ozval se za ním Ulfried   a Wulf se na něj jen překvapeně otočil.

,,Vy osobně?," zeptal se celý překvapený a Ulfried jen přikývl.

,,Když mi to čas dovolí tak se vždy rád do nějakého železného umění pustím," dodal s úsměvem.

,,Kdyby jste nepatřil ke šlechtě troufl bych si říct že jste skutečným mistrem svého oboru a svět ve vás v tomto případě přišel o vskutku velmi nadaného kováře," řekl Wulf se smíchem a s dlouhým pohledem se vesele podíval svému hostiteli do očí.

,,To moje dcera také říkává," řekl Ulfried který se zasmál.

,,Melinda?," vyhrkl Wulf nevěřícně.

,,Ale ne, to moje mladší dcera Franka a dle jejího názoru bych měl nosit titul prvního kováře na Marienfeldu," řekl Ulfried a Wulfovy z toho na okamžik jakoby vynechalo srdce.

,,Tak je to ta dívka z lesa, ta co mu nechtěla říct své jméno," řekl si sám pro sebe, protože si vzpomněl na to jak mu tvrdila že je její otec kovářem a on jim skutečně byl, protože její otec teď stál před ním.

,,Rád bych vaší dceru poznal," řekl Wulf po chvíli když se dostal z toho šoku a Ulfried jen přikývl.

,,Jistě však jí už hodně brzy poznáte, dnes s námi zasedne ke stolu. Bude to naposledy než odejde do kláštera a byl bych moc rád kdyby ještě předtím poznala mužskou společnost," dodal Ulfried a Wulfovy se na tváři z ničeho nic objevil úsměv.    

,,Vaše dcera se sama chce stát řeholnici?," zeptal se po chvíli Wulf a Ulfried na jeho slova jen kývl.

,,Ale dávejte si na ní pozor Franka má bystrou mysl a její jazyk je vždy ostrý jako meč," dodal ještě Ulfried pod vousy a nevšiml si že se na Wulfově tváři opět objevil úsměv.