Prase obrátilo svou těžkou hlavu k  France.

 Malá hnědá očka jako by po ní blýskala záludným pohledem, Franka pomalu sňala z  ramene luk, vytáhla z toulce šíp a zamířila.

 Srdce jí v hrudi bušilo až to bolelo.

 Divoká prasata jsou vznětlivý druh a šíp tu rozhodně není vhodnou obranou ale co se dá dělat. Franka pevně svírala luk a snažila se z toho získat aspoň trochu jistoty aby se necítila úplně bezbranně. 

Horečně promýšlela možnosti, jediným východiskem se jí zdál být pomalý ústup. Věděla že nedaleko odtud na mýtince stojí dub s nízko visícími větvemi. Na ten už tolikrát vylezla, vysoko až do koruny. Kdyby se jí stromu podařilo dosáhnout byla by v  bezpečí.

 Opatrně udělala krok zpět a pak další.

 Divočák vystrčil čumák do výšky.

 ,,Cítil snad její strach?," zeptala se Franka sama sebe.

 Mladá žena zvedla luk a zacílila na oko kterým jí kanec byl nejblíž a kterým jí neustále pozoroval. To bylo opravdu jediné místo kde ho mohla vážněji zranit. Jen tak tu byl náznak šance že by nezaútočil.

 Bohužel věděla že s lukem a šípem není zrovna jistá střelkyně, protože její otec byl proti aby se zdokonalovala ve zbrani.

 Chyběl jí cvik.

 Franka by si tak ráda vyzkoušela jaké by to bylo bojovat mečem, jenže na nic takového však nebylo ani pomyšlení i když cvičení šermu bude nejspíš vždycky už jen jejím snem protože její otec jí to aby se zdokonalovala ve zbrani nikdy nedovolí.

 Začaly se jí třást ruce takže si už pomalu myslela že už tětivu dlouho napjatou neudrží.

 „Zachraň mě, Marie prosím," zaprosila tichounce.

 „Pošli mi prosím pomoc a já ti slibuji že odejdu do kláštera ještě před Melindinou svatbou," řekla Franka tiše a pak udělala další krok zpět.

 Divočák zachrochtal a  sklonil hlavu a vtom zrovna hned v tu chvíli prudce poskočil kupředu a Franka se lekla a pustila šíp který svírala v ruce a který se zvířeti zabořil přímo do ramene.

 Prase kviklo bolestí a na útočnici se vrhlo.

 Franka instinktivně pustila luk a otočila se, pelášila mezi kmeny stromů pryč.

 Běhu nebyla zvyklá takže se velmi rychle zadýchala, do tváře ji bičovaly větve a listí z minulého podzimu jí šustilo pod nohama. Strachy byla zpocená a srdce jí bilo rychleji než kopyta koně v trysku.