Jenže Wulf na ní nemohl a ani nechtěl zapomenout.

,,Nedávej si tajná milostná dostaveníčka s jinou, když teď budeš mít tu nejkrásnější ženu Wulfe,"  řekl po chvíli Anselm a Wulf na něj v tu chvíli hleděl jako by se právě probral ze snu.

„Jenže ta dívka působila tak životaplně, Melinda mi oproti ní připadá tak bezvýrazná," namítl na to Wulf a jeho přítel se na něj jen zatvářil nechápavě. 

 „Jak můžeš něco takového říct," rozhorlil se Anselm a vrhl na Wulfa naštvaný pohled.

 „Melinda je nadpozemsky krásná, okouzlující a vzdělaná a nikdy by se nožem nepustila do divočáka," dodal ještě Anselm podrážděně.

 „No a o to právě jde příteli," odpověděl Wulf tiše.

 „Takovou odvahu by v sobě nikdy nenašla, zato ta dívka ano," dodal Wulf a trochu se přitom na svého přítele usmál.

 „Takže teď tomu říkáš odvaha?," odsekl Anselm.

 „Včera jsem měl spíš dojem že se ti to zdálo být spíš obrovskou hloupostí smíšenou s lehkomyslností," dodal ještě.

 „Jistě, ale přesto mi ta dívka připadala obdivuhodná. Nevzdala se, ale naopak prokázala opravdově bojového ducha," řekl Wulf a ještě více se jeho úsměv s myšlenkami na ní prohloubil.

 „To dělají i vzteklí psi," poznamenal Anselm jedovatě.

 „Pusť ji z hlavy!," křikl na svého přítele a Wulf mu na to už nemusel odpovídat, protože se ozval dlouho očekávaný klapot kopyt.

 Vyrazil tedy dolů a vkradl se do stáje tak aby si ho Hagen nevšiml.

 Chvíli ho pozoroval jak se nešikovně snaží uvázat koně k železnému kruhu na zdi. Pak přistoupil blíž a štolba se ho lekl. Měl skelný pohled a jeho dech byl cítit vínem už i z pěkné dálky.

 „ Tak co jsi zjistil?" zeptal se Wulf netrpělivě.

 „Viděl jsi kovářovy dcery?," zeptal se Wulf znovu a Hagen jen kývl.

 „Všechny tři pane a musel jsem na ně i docela dlouho čekat, proto se taky vracím až teď," odpověděl Hagen který se zjevně musel dost soustředit na to aby mluvil dost jasně.

 „Takže sis musel čas krátit popíjením vína," poznamenal Wulf vtipně.

,,Ano pane," odpověděl Hagen tiše a musel se přidržet aby nespadl.

 „Která z nich to je? Co říkal? Jak jsi to zaonačil aby ti je kovář všechny představil?," pokládal Wulf jednu otázku za druhou a Hagen měl vůbec co dělat aby pochytil všechna jeho slova.

 „Ne tak zhurta, mladý pane," zabručel štolba a podrbal se na hlavě.

 „Všechno se dozvíte, ale pěkně po pořádku. Jinak se mi to ještě poplete," řekl Hagen a Wulf se na jeho slova jen ušklíbl a obrnil se trpělivostí. 

Už dávno věděl že na Hagena není vždy radno spěchat a obzvláště když si přihne.