Vskutku si ale nedovedl představit jak by takový medvěd jako on mohl zplodit tak krásnou a útlou dívenku jako byla ona a už vůbec nechápal jak by si mohl dovolit tak vznešeného koně. Pro tuto chvíli však byl spokojen.

 „Dnes odpoledne ti pošlu svého stájníka. Jeden z mých doprovodných koní má uvolněnou podkovu," řekl Wulf a ten muž se znovu poklonil a Wulf pak v dobré náladě pokračoval v jízdě.

 Ulfriedův překvapený a Anselmův podezíravý výraz pečlivě ignoroval.

Slunce už bylo dávno za zenitem, Wulf vešel do menší ze dvou stájí rytířského hradu kde byli ustájeni koně návštěv. Něžně pohladil po krku svou kobylku Samaru a pak se prošel kolem ostatních koní a jednomu po druhém prohlédl kopyta a podkovy.

 „Všechny drží," ozval se hned za ním bručivý hlas štolby Hagena a Wulf sebou v tu chvíli polekaně trhl.

 Vlastně mu mohlo být jasné že vždy pečlivý Hagen jistě bude poblíž svých svěřenců. Usmál se tedy na něj a pak na něj vrhl jeden ze svých dlouhých pohledu. 

Štolba byl menší, podsaditý chlapík.

 Až na výšku a méně silné ochlupení byl vesnickému kováři vlastně docela podobný, protože i on měl postavu siláka, tmavý plnovous avšak černé vlasy s pár šedinami nosil krátké. Trochu napjatě teď pozoroval chvíli svého pána.

 „Vy máte něco za lubem," řekl a Wulf se uculil a pohladil vraníka vedle něhož právě stál.

„Povol jednu z těch podkov a jdi s ním ke kováři. Je otec tří děvčat, zjisti mi která z nich je ta holka z lesa," dodal Wulf a Hagen mu přitom věnoval dlouhý pohled.

 „Rozumím pane, pěkně vás rozpálila," odsekl Hagen který se potutelně zašklebil.

 „Kdo?," zeptal se trochu nechápavě Wulf a opět mu věnoval dlouhý pohled.

 „No přece vaše nevěsta, Melinda z Marienfeldu. Dokonce i váš přítel ten zakuklený mnich na ní mohl oči nechat. Odpusťte pane, ale protože jsem vás houpával na kolenou jako kluka dovolím si mluvit napřímo. Dosud jste otevřená slova vždy dokázal ocenit," odpověděl Hagen a trochu se přitom usmál.

 „To platí i nadále," ujistil ho Wulf.