Po chvíli Franka z nějakého důvodu opustila zase svou komůrku a vrátila se opět ke schodišti kde se schovala za velký sloup a pozorovala zase všechno dění v sále.

Wulf si stále připadal tak trochu nadbytečný, protože Melinda se stále ještě bavila s jeho přítelem a tak se jeho oči upnuly na pozorování lidí v sále.

Po chvíli zahledl nahoře na schodišti ty nádherné zelené smaragdové oči které ho v tom lese doslova upoutaly na první pohled a zatřásl hlavou jestli se mu to jen nezdá, když viděl že ne protože ony oči tam byly stále tak se zvedl od stolu a vydal se ke schodišti.

Když si Franka všimla že jí Wulf spatřil tak využila chvilky kdy se zvedal od stolu a zmizela rychle pryč zpátky do své komůrky.

Wulf když přišel ke schodišti kde předtím ty nádherné zelené oči zahlédl, tak je teď marně hledal.

Protože na místě kde je spatřil už v tu chvíli nikdo nebyl a po těch smaragdových zářících kočičích očích jako by se najednou slehla zem.   

Bylo už dost pozdě a Franka se sestřinou návštěvou už ani nepočítala.

 Nebyla si jistá jestli vůbec chce poslouchat to jak Wulf Melindu celý večer zahrnoval všemožnými pozornostmi, ale když Melinda přece jen přišla tak ležela už Franka v posteli a měla už zavřené oči a dělala že spí.

 Na Melindu si však nepřišla. 

Sedla si k France na slamník zakrytý lněným prostěradlem a potichu řekla.

 „To jsem já klidně můžeš otevřít oči," šeptla Melinda a dlouze se přitom na ní podívala.

Franka zamrkala a protáhla se.

 „No tak pověz přece jaký máš z pana Wulfgara z Rollbergu dojem?," řekla Melinda a jemně se jí dotkla.

 „Podle toho co jsem za tu chvilku viděla skrze zábradlí ses mu velmi líbila," odpověděla Franka a Melinda si vysunula spodní ret.

 „Ano, zpočátku to vypadalo že jsem na něj zapůsobila velmi dobře. Rozhovořil se ale později jsem měla čím dál větší dojem že už nemá co říci. Tak jsem si dlouze povídala s jeho přítelem Anselmem. Wulfgar pak už mluvil jen s otcem.

 Franka se teď  na lůžku posadila.

 „A o čem mluvil?," zeptala se klidně.

 „O majetku jeho otce a o chovu koní," odpověděla Melinda a Franku to vůbec nepřekvapilo, na zlomek vteřiny se spokojeně usmála ale pak se zeptala.

 „A jaké koně chová?," řekla Franka a Melinda se na ni zaskočeně podívala.

 „Asi ty čtyřnohé, počítám...", odpověděla a Franka se na ní podívala nechápavým pohledem.

 „To jsem si mohla myslet tys ho vůbec neposlouchala," řekla Franka rozhořčeně a Melinda na to jen odsekla „Koně mě nezajímají."

A Franka se při jejich slovech jen nechápavě zamračila.