Když nadešel čas klekla si Franka podle úmluvy za balustrádu. Melinda jí sdělila že otec její nepřítomnost sice neschvaluje, ale nicméně svolil.

 Ze své skrýše měla Franka výborný přehled přes celou velkou síň, dole byly připravené stoly mezi nimiž spěšně pobíhaly děvečky a  roznášely různé pokrmy. Masová polévka voněla až sem nahoru a France zakručelo v břiše.

 Na stoly se servíroval světlý chléb a  sýr a pak pečení bažanti a kančí.

 Ulfried chtěl svým návštěvníkům předvést že Melinda pochází ze zámožného domu a v  přední části místnosti stál oddělený stůl pro rytířskou rodinu a její hosty v patřičné vzdálenosti od stolů služebnictva.

 Frančina matka se posadila jako první a prověřovala jestli je prostřeno jak se patří. 

Poblíž jejich stolu bylo ohniště na kterém se mohl při slavnostních příležitostech péci celý vůl, vedly odtud dveře do kuchyňského traktu a podélné stěny zdobily tapiserie s biblickými či loveckými scénami a před jednou z nich si Franka všimla Wulfa.

 Stál tam s hlavou skloněnou ke straně a prohlížel si divoké prase pronásledované muži na koních.

 ,,Jestlipak myslí na dnešní setkání?," řekla si Franka jen tak sama pro sebe a dívala se jak Wulf pomalu upíjí z poháru víno a něco přitom říká svému příteli Anselmovi. 

Vtom na rameni ucítila ruku a vyděsila se, byla to Melinda jak poté zjistila a tak si mohla úlevně oddechnout.

  Melinda se k ní sklonila a zašeptala „Dávej dobrý pozor, sestřičko," řekla po tichým hlasem a dokonce i France se při pohledu na ni na okamžik zatajil dech.

 Plavé vlasy měla spletené do copu spadajícího přes rameno, čelo si ozdobila úzkou zlatou čelenkou v  jejímž středu byl zasazený oválný lapis lazuli jeden z nejkrásnějších drahokamu. Zlatými nitkami vyšívaný okraj jejího živůtku vykukoval zpod nebesky modré tuniky svázané úzkým pásem zdůrazňujícím štíhlý pas.

 Melinda vždy dbala na to aby jí pod okrajem sukně dlouhé až k zemi nebyly nikdy vidět nohy čímž při chůzi budila dojem že se vznáší.

 Franka znovu upřela pozornost do haly.

 Jejich otec teď spěchal ke schodům aby tu vyčkal příchodu své starší dcery a teď si jí už i konečně všiml i Wulf, který soustředěně tiskl v ruce pohár a lehce pootevřel ústa.

 Jeho přítel si v tom okamžiku polil kabátec červeným vínem, protože i on bez dechu zíral na její sestru jako na zjevení Panny Marie.

 Franka bezděčně zaťala ruce v pěst.

 Wulf totiž podal svůj pohár Anselmovi a  dlouhými kroky se blížil k  Melindě a obřadně se před ní poklonil.

 V  jeho tváři se objevil přešťastný úsměv a Franky se zmocnila vlna zklamání.

 Nazlobeně se zvedla a rychle se vrátila do své komůrky.

 ,,Vždyť to přece věděla, tak proč by Wulf také na Melindu neměl reagovat jinak než všichni ostatní muži?," řekla si sama po sebe když si sedla ve své komůrce na postel.

 ,,Copak ty ses kuřátko prostoduché snad opravdu nadála že bys jednou mohla být něčím zajímavá ty?," dodala si ještě sama pro sebe Franka která se teď zlobila sama na sebe.

Zoufale se bránila těm nesmyslným slzám co se jí draly do očí a které si však stejně i přes její odpor nakonec prorazily cestu ven.