"Ty tomu říkáš jen malý problém?" křičela mi do telefonu mírně naštvaně Terry, moje dlouholetá nejlepší kamarádka, " Však je to obrovský průser! Sakra, holka, rychle si najdi tu masku, nebo tě tam ani nepustí," Na konci zněla už spíše zoufale než naštvaně. Bylo mi jasné, že beze mě tam nepůjde. "Pokusím se," povzdechla jsem si a očima ještě jednou projela celý pokoj ve snaze, že se ta ztracená maska kouzlem objeví. "Najdi jí. Zatím papa," rozloučila se se mnou Terry a zavěsila ještě dřív, než jsem stačila odpovědět. "Tak se jde znova hledat," s povzdechem jsem odhodila mobil na postel a začala opět prohrabávat hromady oblečení.

~~~

"Tak vidíš, žes jí našla," objala mě nadšeně Terry. "Jo, našla," úsměv jsem jí oplatila a společně jsme se vydaly do školní tělocvičny, kde se ples pořádal. Moje tmavě zelené šaty mi byly o něco delší, takže jsem se při každém kroku strachovala, abych si na ně nešlápla. "Kde vůbec byla?" zeptala se mě Terry, čímž mě přerušila v soustředění na chůzi a já si omylem přišlápla spodničku. "Ale ne," povzdechla jsem si ještě a očekávala tvrdý náraz. Ten ale nepřišel, místo toho mě objaly dvě paže. "Jsi v pořádku?" Medový hlas mi zazněl u ucha a mně okamžitě došlo, do koho jsem právě vrazila. Henry Adams, nejhezčí a nejoblíbenější kluk na škole, který je mimochodem i kapitánem basketbalového týmu. "J-jo, promiň," koktala jsem a byla v obličeji určitě celá červená. Rychle jsem se od něj snažila dostat a neunikl mi pohled Cindy, jeho přítelkyně.

"Páni, viděla jsi Cindy," smála se Terry, když jsme se nějakým záhadným způsobem dostaly dovnitř. "Jo, viděla," povzdechla jsem si, "Začínám se smiřovat s tím, že mě za to celý příští měsíc bude šikanovat," "Ale notak, holka, nesmíš si to nechat líbit," strčila do mě Terry z legrace loktem a zakroutila hlavou. "Tobě se to povídá," řekla jsem a raději se vydala chodbou k automatům na kávu. Nehodlám se tady opít tím "bezalkohovým" džusem, ve kterém "rozhodně není" vodka nebo něco podobného.

"Tělocvična je druhým směrem, krásko," ozval se za mnou zase ten hlas. Ani jsem se neotočila a dál hledala v peněžence nějaké drobné. "Já vím," řekla jsem, jakmile mi automat sežral všechny peníze, co jsem do něj naházela. Zmáčkla jsem tlačítko s vybranou kávou, ale nic se nestalo. Svůj pokus jsem ještě párkrát zopakovala, ale stále nic. "Blbej krám," zanadával jsem a naposled do něj praštila. "Ukaž, musíš takhle," Henry přišel blíž a praštil do automatu nejdříve ze strany a pak ze zhora. Kelímek vypadl do držáku a káva začala téct. "Díky," poděkovala jsem a prohrábla si vlasy. Při tom mi došlo, že vlastně díky masce netuší kdo jsem. Proto se se mnou normálně baví, pomyslela jsem si. Automat zapípal ve znamení, že můj nápoj je připraven a já tak co nejopatrněji horký kelímek vyndala.

"Nezatančíme si?" zeptal se z ničeho nic Henry, a mně téměř zaskočilo kafe, kterého jsem se napila. "A nebude náhodou Cindy žárlit?" zeptala jsem se možná ať moc ostře. "Takže jsi mě poznala, jo?" usmál se Henry a ignoroval můj tón hlasu. "No, nebylo to zrovna těžký, když ona přišla bez masky a ochomýtala se pořád kolem tebe," zamumlala jsem potichu, ale pomalu rozšiřující úsměv na Henryho tváři mi dokázal, že mě slyšel. Beze slova mě chytl za pas a začali jsme se pomalu točit do hudby, která jsem na chodbu byla z tělocvičny kupodivu slyšet.

"Mezi mnou a Cindy nikdy nic nebylo," začal z ničeho nic Henry a podíval se mi do tváře. "Bylo to jen takové divadýlko, taková malá lež, aby nám oběma dali rodiče pokoj," "To jsem... netušila," Nevěděla jsem, jak bych měla reagovat. "Jenže ona to vzala až moc vážně a teď za mnou neustále leze," Svůj proslov zakončil povzdechem a mně ho bylo líto. Už jsem ho neviděla jako nafoukaného sebevědomého troubu, který si myslí, že sbalí každou, na kterou mrkne. Už to byl jen obyčejný průměrný kluk, který se snaží nezklamal svoje rodiče. Tak jako já, napadlo mě. "Stále neznám tvoje jméno," řekl něžně, když písnička skončila. "Nepotřebuješ ho vědět," usmála jsem se, a s prázdným kelímkem od kávy zmizela do tělocvičny, ztratit se mezi ostatními studenty. Však on si mě najde, pokud bude opravdu chtít...

-----

701 slov

Text do soutěže od : Sophie_Mall_147

Slova : Problém, Lež, Káva

Love y'all <3
Elessa