CHRIS

Trávit s Foxy každou sekundu, každého dne, bylo měsíc od měsíce složitější. Nebylo to vůbec tím, že by byla špatnou spolubydlící, kamarádkou nebo zpěvačkou. Problém byl někde úplně jinde. Problém byl totiž u mě. Ten problém byl v mých citech k ní. Do Foxy jsem se bezhlavě zamiloval hned první den, kdy jsme se potkali. Líbila se mi od první chvíle. Pamatuju si, jak jsem ji poprvé uviděl. Vlasy měla svázané v nedbalém drdolu a ofina ji lehce spadala do očí na kterých měla nasazené brýle. Neustále se kousala do rtu, jak se soustředila na psaní textu do svého zápisníku. Ty její tenké, růžové rtíky, mě už od první chvíle fascinovaly. Na sobě měla volný svetr, jehož rukávy byly delší než její ruce. V jedné ruce držela tužku, kterou zapisovala a druhou měla podepřenou svou lehce nakloněnou hlavu. Wen, Blondie a Charlie mezitím o něčem horlivě diskutovali, ale ona vypadala, jakoby byla duchem nepřítomná. Vešli jsme s klukama do bistra, kde jsme měli mít sraz, abychom se poznali a dali naše dvě kapely dohromady. Miluju ten pocit, který jsem ve chvíli, kdy jsem tě poprvé spatřil cítil. Příjemné teplo se rozlévalo mým tělem. Srdce mi divoce bušilo a v momentě, kdy jsi zvedla hlavu a usmála se na mě, jsem měl pocit, že mi snad vyskočí z hrudi. Její úsměv u mě vyvolal automatickou reakci a já se musel usmívat taky. Připadal jsem si, jako bych se ocitl doma. Už od té doby byla mým majákem. Mým přístavem. Jen s ní si připadám skutečně doma, ať už jsme kdekoliv. Nikdy jsem na nikoho nekoukal tak, jako na ni. Jakoby byla jediná na světě, a tou taky je, alespoň pro mě. Jen ona mi dokázala dát pocit naprostého štěstí. Ukradla si mé srdce od první chvíle. Nevybral jsem si ji já, ale mé srdce. 

Chtěl bych být jen její, a aby ona byla jen má. Jenže nám nebylo přáno. Ona byla zadaná, šťastně zadaná. Svého přítele milovala a já až moc miloval ji nato, abych se jim to snažil zničit a získat ji tak pro sebe. Chtěl jsem jen, aby byla šťastná a jestli to znamenalo, že to bude s ním, pak jsem byl ochotný se s tím smířit. Přijal jsem svou roli nejlepšího přítele a snažil se ji zastávat, co nejlíp to šlo. Nejednou jsem se pokoušel své city k ní vymazat. Odmilovat se, ale nešlo to. Už vůbec v moment, kdy před námi poprvé zazpívala. Ten hlas. Ten dokonalý, andělský hlas, který mě totálně odrovnával, pokaždé když se postavila k mikrofonu. Dokázala do svého zpěvu dát všechny emoce a umocnit tak prožitek ze zpěvu. V tu chvíli jsem věděl, že jsem totálně v prdeli a už mě nikdy nic nespasí. Umřu sám, zamilovaný do zadané holky, do své nejlepší kamarádky. O to horší bylo, že jsme spolu v podstatě žili. Viděl jsem ji rozespalou po ránu, unavenou večer, vysmátou a zpívající, při přípravě jídla. Viděl jsem ji v plavkách i spodním prádlem a ty dny pro mě byly, jako to nejhorší mučení. Bože, byla tak nádherná, až to bolelo. Fyzicky i duševně jsem trpěl. Další problém nastával, když jsme se společně ocitli na pódiu a měli spolu zpívat. Nemuselo jít ani vyloženě o duet. Chemie, která mezi námi proudila na pódiu během vystoupení byla tak silná, že jsem několikrát odcházel s pocitem, že jsem s ní právě zažil prožitek tisíckrát intenzivnější, než ten nežhavější sex. Jenže z její strany to bylo jen divadlo pro fanoušky, milovali to a my jim dávali oč si žádali. Alespoň jsem o tom byl přesvědčený, nikdy jsem se jí na to neptal.