Ostatní byli ještě na cestě, když jsem dorazila na místo. Stála jsem před ním v jedné ruce držela svůj kufr na kolečkách v druhé mobil, na který mi pořád chodily zprávy od Abi a Dana. Ignorovala jsem je. Náš pojízdný domov byl ohromný. Obrovské chromované monstrum na kolem. Luxusní a moderně vybavený, černý autobus s logem naší kapely po stranách. Spolu s kapelou jsme ho pojmenovali Loki. Už ani nevím, proč jsme vybrali zrovna jméno severského boha falše. Ačkoliv se to zvenku nezdálo, pro nás to byl pohodlný a plnohodnotný domov, díky kterému jsme mohli neustále cestovat a být spolu. Vydala jsem se ke vstupu dovnitř a vytáhla kufr nahoru do srdce našeho domova. Byla jím kuchyně spojená s jídelnou. Rozhlédla jsem se, jako bych byla uvnitř poprvé. Úplně vpravo bylo místo řidiče a jeho spolujezdce. To bývalo většinu času prázdné.

Morgan, náš řidič, měl rád svůj klid. Čas od času si k němu přisedl někdo z nás, aby si s ním trochu pokecal. Morgan byl samotář. Milý a hodný, vitální stařík s šedivými vlasy a snědou pletí. Jeho šedé oči pokaždé jiskřily, když nám vykládal nějakou ze svých historek.

Nad předními sedadly byla obří televize. Hned za sedadlem spolujezdce byla malá ale prostorná kuchyňka ze světlého dřeva, s plnohodnotným vybavením. Ta byla hlavně Ollieho královstvím. Kuchařské umění byla asi jediná dovednost, za kterou jsme ho uznávali. Veškeré vaření tedy bylo vždy na něm. Málo kdy pustil někoho z nás do svého království. Nemohli pomoct ani s blbým krájením. Naproti kuchyňky pak byl jídelno-obývák, který tvořil stůl a sedačky s tmavým čalouněním.

Nalevo pak byla čistě obytná část spolu s plnohodnotnou koupelnou, vybavenou sprchovým koutem. V "hlavní" ložnici, byla obrovská manželská postel, spousta úložných prostor a veliká televize. Ložnici obsadili Blondie a Charlie, ale nám to vůbec nevadilo. Na chodbě mezi ložnicí a obývací části pak byly dvě patrové postele. Tam jsem spala já a Wen. Ollie, Chris a Matt si pro sebe zabrali střešní stan, který byl dostatečně velký na to, aby se v něm vyspali tři osoby. Navíc Ollie spal stejně většinu času někde po hotelech nebo u některé ze svým fanynek po tom, co jí, jak on sám tvrdí, předvedl pořádné číslo.

Na střeše se pak nachází další úložné prostory, stejně jako v jeho dolní části, máme v něm dokonce i pračku a sušičku. Autobus byl navíc vybavený venkovní kuchyní, grilem a lednicí. Ty používáme často, při našich večerních filmových maratonech. Na boku autobusu si natáhneme plátno, o kus dál postavíme stolek a na něj projektor připojený k notebooku. Ven jsme si pak rozmístili sedací vaky, Ollie nám k filmu uklohnil nějakou lahůdku a my s Blondie namíchaly drinky. Tyhle naše večery jsem milovala.

Po celém autobusu jsme pak měli rozmístěných spoustu osobních věcí, které nás definovali, připomínali nám vzpomínky na šťastné chvíle našich životů nebo na naše cesty.

Povzdechla jsem si. Tolik jsem se tady těšila. Zpátky domů. Jenže najednou, když jsem byla zpátky, neuměla jsem se radovat, tak jak jsem chtěla. Tížily mě vzpomínky na čas strávený s rodinou. Na to, jak mi ublížili. Jenže nebyl čas nad tím dál přemýšlet, když se za mnou do autobusu přiřítili i ostatní, kteří zrovna dorazili. Nestihla jsem si ani pořádně vybalit věci a už mě málem umačkali v náručí. Tak ráda jsem je viděla. Povídali jsme si o svým zážitcích, Ollie nám vykládal o svých nových objevech mezitím, co vařil večeři. Prostě naše klasické dny a noci. Všechno bylo naprosto perfektní. Problém nastal ve chvíli, kdy se mi v noci nedařilo usnout. Neustále jsem se převalovala a v hlavě se mi pořád přehrávala hádka mezi mnou a mými příbuznými. Snažila jsem se na to nemyslet, ale nešlo to.