Takže mám nějaké polobožské příběhy v zásobě:

1. kapitola - Liah a trable se samotou

Fox si kvůli tomu hledala kolik času zabere cesta Liah za rodiči. (Neptejte se, nemám tušení.)

„A vážně tu nemůžeš být se mnou, tati?"

„Promiň, ale zrovna jsem provedl nový objev. Zavolej Lině, Liah, minulý rok slíbila, že s tebou na Vánoce bude."

„Už jsem jí volala a zase nemá čas. Prý teď řeší něco důležitého."

„Tak třeba příště, měj se dobře."

„Ty taky."

Liah s povzdechnutím položila telefon na stůl.

Znovu bude trávit Vánoce sama.

Všichni její přátelé si užívají s rodinou, jen ona musí mít rodiče, kteří i na svátky nemají kvůli práci čas.

Černovláska vzala z mísy perníček a ukousla si z něj.

Byl stejně suchý a nedosladěný jako všechny kupované perníky.

„Veselé Vánoce, Liah"

Tak zněla esemeska od její nejlepší kamarádky. Ani ona tu s ní nemohla být, jela s rodinou pryč.

Odjela dříve, než jí Liah stihla dát dárek.

Kéž by tu se mnou někdo byl... (Nikdy si nic nepřejte, varuje Liah.)

2. kapitola - Aneb dovolený únos

„Třeba já?"

Liah se otočila, nečekala, že tu někdo bude.

„Kdo jsi?"

„Megaira, tvá matka."

„Cože?"

„Už jsem ti odpověděla."

„Ale vy lžete."

„Proč bych ti lhala?"

„Protože ráda lžete?"

„Hele, buď zticha dítě. Můžu tě odvézt na místo, kde nebudeš trávit celou věčnost sama. Chceš?"

„Vy mě chcete unést?"

„Ne, probohy. Jen ti chci dát jako vánoční dárek společnost."

„Říkali mi, ať s cizími lidmi nikam nechodím."

„Nejsem cizí a rozhodně ani ne člověk, chceš tedy?"

„Co byste byla, kdyby ne člověk?"

„Třeba bůh?"

Liah už chtěla utéct pryč, takhle dáma se jí vůbec nelíbila.

„Mám povolení tvých rodičů."

Megaira jí ukázala papír, na kterém byla přihláška na zimní tábor.

S podepsáním jejich rodičů.

„Cože? To nedává smysl."

„Víš co? Už mě štveš. Jak jsem mohla porodit takové dítě? Jdeš, ať chceš nebo ne."

„Ale-"

„Žádné ale. Zařídila jsem skvělý odvoz, tak si nestěžuj."

Megaira vzala Liah za rameno a rychle ji vláčela ven z domu.

„Pomoc! Ta divná paní mě chce uné-"

„Drž hubu."

Venku stálo auto. Křiklavě zelené auto.

A z něj mávala mladě vypadající žena s bílými šaty, jako by teď nebyl sníh.

„Terpsi! Pomoz mi s ní, hrozně se vzpírá."

„Jasňačka."

A tak Liah skončila na sedačce v autě s látkou přes pusu a svázanýma rukama a nohama.

„Tak co pustíme tentokrát, Meg?"

„Cokoliv, jen ne Eurobeat. Vážně zase nechci mít nabourané auto."

3. kapitola - Můj život je lež

„Vítej v Táboře polokrevných!"

To byla první věc, kterou Liah uslyšela, když se probudila.

„Kde to jsem…?"

Chytla se za hlavu a rozhlédla se.

„Vážně se ptáš? Vždyť jsem ti to teď oznámila!"

Dívka v fialové teplákové soupravě jí pomohla ze země na nohy, přičemž si ji zadumaně prohlížela.

„Ty asi nebudeš dítě těch důležitějších bohů, viď?"

„Eh?"

„Jo ty ještě nevíš, že jsi potomkem jednoho z boh-"

Modrovláska byla zastavena poklepáním na rameno.

„Co jsem ti říkala o hrnutí informace na nové příchozí, Rigino?"

Vcelku vysoká dívka - Liah jí tipovala asi šestnáct let - s neznámým přízvukem zastavila modrovlásku.

„Oh, a málem jsem zapomněla představit své já. Jmenuji se Koh Doo-ri, ale můžeš mi říkat Dory."

Dory Liah podala ruku, aby si s ní potřásla.

„Tohle je Rigina, má hrozné módní dovednosti, takže doufám, že vy dvě můžete být přítelkyně." (Proč se moje polobožské postavy tak urážejí?)

„Jasně, že budeme! Viď… Můžu se zeptat na tvé jméno?"

„Liah, jsem Liah. A můžu se zeptat, co jste tu tu povídaly o těch bozích?"

Dory se krátce podívala na Riginu.

"Způsobila jsi to ty, tak si to vyřeš."

4. kapitola - Rybka se naštve

„... a existují i všechny ty příšery."

„Promiň, ale trochu ti nevěřím. Sice ta divná dáma předtím říkala, že je bohyně, ale určitě bohyně být nemohla, protože jako bohyně nevypadala, ale jak vlastně bohyně vypadají, co když byla příšera, nebo- Co když si tu jen ze mě děláte srandu?"

Dory Liah položila ruce na ramena.

„Klid, vím že je to stresující, ale musíš tomu uvěřit. Jestliže tu jseš, tak pravděpodobně patříš mezi polokrevné a tvůj rodič je bůh, věříš mi?"

„Možná?"

Černovláska byla zmatená, nikdy v životě by si nemyslela, že něco jako bohové existuje.

„To znamená... Jeden z mých rodičů vlastně není můj rodič?"

Dory přikývla.

„A kdo je tedy můj božský rodič?"

„Můžeme to říct jen jedinou věcí. Musí ti to ten rodič říct."

Liah věděla, že ta dáma jí tenkrát v jejím domě říkala své jméno, ale nemohla si vzpomenout.

„A kdo je tvůj rodič?

„Éós, bohyně úsvitu a ranních červánků."

„Aha, a jaké máš schopnosti? Tedy jestli jsem to správně pochopila."

Dívka si povzdechla.

„No, kromě schopnosti vstávat ráno brzo nic. Narozdíl od ostatních v tomhle pitomém táboře!" (Docela smutné.)

„Jsi v pohodě, Dory?"

Rigina chytla Liah za zápěstí a ucouvla. Hnědooká polobohyně před nimi vypadala, že každou chvíli nějakou těch dvou uškrtí.

„Jo, nevím co to do mě vjelo. Promiňte."

Dory se chytla za srdce a snažila se uklidnit.

„Nějak jsem najednou měla chuť vás všechny zabít." (Nic divného… rozhodně…)

5. kapitola - Nakažlivá kamarádka

„Liah? Chceš si jít vybalit věci? Radši tu necháme Dory samotnou…"

„Když já sebou nic nemám."

„Máš, koukni sem."

Rigina ukázala na kufr, na kterém visela cedulka se jménem.

„Je tam i tvoje jméno, vidíš?"

Usmála se a vzala ho do ruky.

„Ještě se o tebe tvůj rodič nepřihlásil, tak zatím budeš v Hermově srubu. Zatím tam jsou jenom jeho děti a já, ale teď  konečně nebudu sama neurčená!" (Rigina je docela fajn.)

Liah přikývla a usmála se. Smích Riginy byl hodně nakažlivý.

6. "kapitola" - "Občas vidím do hlavy jiným postavám"

„Vítej v Hermově srubu! Snad se ti tu bude líbit. Jo a mimochodem, jmenuji se Erwin, Erwin Keller."

„Skvělé, no. Já jdu pomoct Liah vybalit věci, tak zatím."

Erwin se nervózně usmál, nechápal proč se Rigina takhle chová. Většinou bývala hodně milá, tak kvůli čemu slyšel v jejím hlase nenávist? (zápletka?)

Tohle je všechno, ale třeba Liah někde použiju? Nebo Dory a Riginu :D