Kihyun

Roztřeštěně dám klíč do zámku a pomalu odemknu dveře, zatímco se mi třesou ruce. Je to tolik let, co jsem naposledy odemykal tyhle dveře, přesto mě ale lehce píchne u srdce, když se mi otevřou staré rány. Ale v srdci chápu důvod, proč si pro dar vybral Kyunnie zrovna tento dům. Vše uvnitř je zašlé a zaprášené, jde vidět, že dům nebyl obyvatelný velmi dlouho.

„Nenechával jsem to tu uklidit, věděl jsem, že...to rád uděláš sám." Zašeptá jemně Kyunnie a pohladí mé třesoucí se ruce. Přikývnu a po ruce ho pohladím nazpátek a procházím se domem, který jsem tak nazýval jen jako budovu, nikdy to v mém srdci domov nebyl. Ale teď může být. Věřím, že důvod, proč si Kyunnie vybral tento dům je, že...chce, abychom si tady udělali lepší vzpomínky. I když mi srdce buší a svírá se přívalem starých pocitů, těch, na které jsem chtěl zapomenout, cítím to stejně.

Projdu obrovským schodištěm nahoru, všude jsou pavučiny, vše je tak zašlé. Hádám, že tu naši nebydlí už dlouho. Procházím si koupelny a pokoje v patře a zatřesu se, když stojím tváří v tvář dveřím, které jsou od mého pokoje. Najednou si vzpomenu na tu všechnu bolest, co jsem zažíval, vzpomenu si na to všechno, co se dělo v dobu, kdy tento pokoj byl mým jediným útočištěm. Lehce se mi zatřese ret, trhnu pohledem ke Kyunniemu, na jehož tváři se objeví vřelý úsměv. To, co cítím, je minulost. Kyunnie mi odpustil a teď můžu hrdě říct, že je to muž, kterého miluji, a který miluje mě. Uděláme si tu krásný život, nové vzpomínky. Taemin a Minho budou rádi, když nás budou mít takhle vedle sebe. I já jsem rád, budeme moct společně trávit spoustu času.

Nadechnu se a vezmu za kliku. Pomalu se zavrzáním otevřu dveře do svého pokoje a překvapeně zalapám po dechu. Můj pokoj vypadá daleko uklizeněji než zbytek domu. Jako by tu někdo uklízel do poslední chvíle. I když tu jsou pavučiny a znaky neobydlení, i tak...je zvláštně uklizený na rozdíl od zbytku domu. Jemně se usměju nad tou nostalgií, když dojdu ke svému pracovnímu stolu a zadívám se do okna naproti. Jemně se usměju, když si vybavím, jak to okno bylo jedním z mála komunikací, které jsme mohli používat. Celý se zatřesu a trhaně se nadechnu, jak mě to začíná přemáhat. Zatřesu se víc a zavřu oči, když mě zezadu obejmou něčí ruce a uvězní mě ve své náruči. Pohladím Kyunnieho po rukách a usměju se tím hřejivým pocitem, který zalije mé tělo.

„Je to nádherný dárek, opravdu." Zašeptám celý naměkko. Cítím na jeho dechu, že se usmála víc mě objal. Vtiskne mi pusu do vlasů a já vím, že bych nikdy nedokázal být šťastnější než teď. A nikde bych nebyl raději než teď a tady, s mužem, který je pro mě vším.

Dojdeme se podívat na zahradu, oba se zasmějeme, když nás vysoká tráva jemně šimrá na nohou.

„Tady bychom...mohli oddělat plot a udělat cestičku a spojit naše zahrady." Jemně se usměju. Vidím na Kyunniem překvapení, ale hned mě chytí za ruku a přikývne. Začneme přemýšlet, že bychom mohli tam na jedné straně udělat zahradní jezírko a tam na druhé straně velkou boudu, pro Kyunnieho kamaráda, kterého plánujeme.

S úsměvem dojdeme zaklepat o dům vedle na Kyunnieho rodiče, kteří o té novině ještě neví, Kyunnie chtěl, aby to pro ně bylo překvapení.

„Panebože!" vykřikne Taemin a rozbrečí se, když jim oznámíme, že budou mít nové sousedy, chvíli se rozhlíželi koho, než jsme jim s usměvavým tadá ukázali na sebe. Oba byli dojatí, ale i neuvěřitelně šťastní. Hned se k nim necháme pozvat na oběd a začneme plánovat, hned se nám nabídnou, že nám pomůžou s úklidem a přestavbou, která bude potřeba.

///

Od toho dne to šlo všechno hladce jako po másle. Nájemníka do našeho starého bytu jsem našel hned, shodou náhod naši stálí zaměstnanci, Zhengting a Xukun, začali hledat společné bydlení, protože musí odejít z intru, takže jsem jim nabídl svůj byt, což pro ně bylo skvělé, vzhledem k tomu, že mě prosili o stálý úvazek v kavárně.

Týden od toho, co mi Kyunnie dům ukázal, jsme na tom začali pracovat. Kyunnie si vzal v nemocnici dovolenou, on a Minho dělali na zahradě, zatímco jsme já a Taemin uklízeli a čistili dům. Několik částí nábytku jsme museli vyhodit kvůli roztočům, stejně jako sedačku, ale spousta věcí zůstala použitelná.

„Už se těším, až budeme moct na naší společné zahradě grilovat a bavit se." Zazubí se šťastně Taemin, hned mu to oplatím stejně šťastným přikývnutím. Minho s Kyunniem se nakonec rozhodli a začali pracovat na bazénu, který chtěli, aby byl jednak v zemi a jednak by byl i zastřešený, aby se dal používat i přes zimu.

Radost z toho, že byl dům hotový vystřídal smutek z toho, že se Kyunniemu přitížilo. Ne mému Kyunniemu, nýbrž čtyřnohému. I přes včasné navštívení veteriny nám veterinář řekl, že díky jeho věku už slábne, snažil se nás lidsky a opatrně připravit na to, že by nás všechny Kyunnie mohl opustit. Věděli jsme to, díky jeho věku, ale nikdo z nás si to nechtěl připustit. O to víc nás zasáhlo, když ta chvíle přišla zanedlouho. Plakali jsme všichni, ztráta tak důležitého člena rodiny není nic, na co se může člověk připravit. Chyběl nám, ještě když jsme se trápili vzpomínkami na to, jak nadšeně běhal po našich spojených zahradách, jak musel všechno očuchat a nemohl u ničeho chybět.

„Vy prdelky, nebojte, už tam budeme." Zasměju se, když mi na zadních sedačkách v audi zní unuděné kňourání. Zastavím na benzínce a otočím se dozadu, kde se mi válí čtyři chlupaté kuličky štěstí. Měli jsme s Kyunniem vybraná čtyři štěňátka různých ras a chtěli jsme se rozhodnout, které si vybereme. Já si vybrat nemohl a vzhledem k tomu, jak velké máme zahrady. Jsem dnes, když Kyunnie spí po noční, brzo ráno vyrazil do Valencie, pak do Trentu, nakonec do Grány a pak ještě do Heidelu. V každém městě jsem vyzvedl jedno štěňátko. Ve Valencii fenku hnědého labradora, jako byl Kyunnie, která od své stanice dostala jméno Shayla. V trentu fenku huskyho, která se jmenuje Curly. V Gráně pejska švýcarského ovčáka, kterému říkali Marley a poslední v Heidelu, pejsek německého ovčáka, kterému jsem se rozhodl dát jméno Kyunnie.

Všechny čtyři kníkající hlavičky podrbu mezi oušky, ujistím se, že deka a pelíšek drží na svém místě tak, jak má, a že jsou v bezpečí. Ještě nás čeká 45 minut jízdy, takže už jen malá chvilička. Granule a vše potřebné už jsem koupil včera, takže s nimi můžu jít rovnou domů. Trhnu sebou a usměju se, když mi na displayi auta bliká zelený telefon s číslem Kyunnieho, že mi volá.

„Lásko, kde jsi?" zabručí smutně do telefonu, skousnu si ret a zahihňám se.

„Za chvíli budu doma, jen jsem potřeboval něco zařídit." Zašvitořím hned, podle jeho dechu v telefonu slyším, že se usmál.

„Budeme na zahradě, máma upekl koláč a chce grilovat, tak nás tam všechny najdeš." Usměje se podle hlasu a já hned slíbím, že brzy přijedu. Kousek od domu ještě zastavím na parkovišti u večerky a vytáhnu z tašky čtyři stuhy.

„Tak broučci, ještě vás musím vyzdobit," Zasměju se a začnu jim kolem krku uvazovat různě barevné stuhy. „tak, hotovo, vy dárečky." Zasměju se a všem čtyřem jim vtisknu pusinky na čumáčky. Radostně zakníkají a já se rozjedu domů. Ovladačem si otevřu bránu našeho domu a zajedu s autem do garáže. Slyším ze zahrady smích a hlasy, tak se usměju, když vím, že už tam jsou. Pomůžu štěňátkům ze zadních sedaček a zasměju se, když neohrabaně běhají po garáži, zatímco já si beru z auta věci.

„Ahoooj!" vykouknu ze dveří garáže, které vedou do zahrady. Všichni mi hned zamávají a Kyunnie ke mně hned doběhne a vtiskne mi dlouhou pusu. „mám pro vás překvápko." Uculím se a všichni se na mě zvědavě zadívají. Řeknu jim, ať zůstanou stát a počkají, chvíli je napínám, než otevřu dveře od garáže, ze dveří se hned vyřítí čtyři chlupatá klubíčka.

„J-Ježiši," Vypískne Taemin a chytí si pusu, stejně jako Kyunnie. „nazdar, prdelky." Hned si dřepne a začne je drbat, když se k němu všichni nahrnou. Šťastně se uculím, když vidím, jak z nich máme všichni radost. Nakonec jsme si je nijak nerozdělili, rozhodli jsme se, že budou na zahradě. S tím, že Taemin byl stejně zvyklý, že má do domu dveře otevřené, takže si můžou chodit, jak se jim bude chtít. Jsou nás všech, akorát nejhorší z nás to bude mít Minho, protože je jediný, kdo dokáže psi vycvičit. Já jsem měkká strana, nedokážu odolat psím očím, ani těm Kyunnieho, Kyunnie je měkkota stejně jako já a o Taeminovi ani nemluvím. Minho musí mít radost, že ho čekají na cvičení čtyři rošťáci.

///

Čas tak rychle utíkal. Skoro až neúprosně, vždycky mám pocit, že když zavřu v noci oči, tak se probudím o měsíc později. Vždycky, když mám pocit, že už nemůžu být šťastnější, tak mě Kyunnie utvrdí v tom, že mě rozhodně dokáže udělat ještě šťastnějším.

Donesu na zahradu kávu a zákusek, když se zastavil Minhyuk.

„Marley, nejsi kočka." Zasměju se, když obrovská bílá chlupatá koule, myslící si, že je velikostně kočka, se snaží narvat Minhyukovi na klín.

„To nevadí, je tak sladký." Zasměje se Minhyuk, prohodím jen lehké: když myslíš, a zasměju se, když se takhle na Minhyukův klín snaží narvat i zbytek osazenstva. „Co máte dneska vůbec v plánu, když máte výročí?" pozvedne obočí, jen se šťastně a zamilovaně zahihňám.

„Nic velkého, řekli jsme si, že si uděláme romantický domácí večer," zahihňám se. „odpoledne pojedu s Taeminem nakoupit, protože na mě hrozně naléhal, potom připravím doma večeři, najíme se, podíváme se na nějaký film ve vířivce, co jsme zařídili v suterénu a budeme si jen tak užívat jeden druhého." Uculím se. Začneme řešit, co jsem Kyunniemu koupil, jen prozradím Minhyukovi, že jsem si koupil pár kousků svůdného spodního prádla a pak jsem Kyunniemu koupil nové rolexky a obal na telefon. Po tom, co mi Kyunnie na výročí koupil dům jsem si řekli, že už nebudeme utrácet za nějaké obrovské dárky, že si budeme dávat jen maličkosti pro radost nebo věci, co jsou potřeba. Ne, že by mi vadilo, dostat k důležitým datům auto nebo dům, ale bohatě mi stačí to, co mám momentálně.

„Máme dneska výročí, tak musím vybrat něco dobrého." Uculím se, když s Minniem procházíme obchody. Naléhal, abych s ním dneska zašel, ne, že by mi to vadilo, alespoň mi uteče den do večera, než se Kyunnie vrátí z práce. Pomalu procházíme obchody, chvíli se díváme na oblečení, chvíli na šperky, chvíli na věci do domácnosti. Koupím Kyunniemu pár nových kousků oblečení, stejně jako Taemin koupí pár kousků Minhovi. Oba se zasmějeme nad tím, že pro sebe jsme nic nekoupili, ale našim milovaným jsme koupili už několik tašek s oblečením.

Na Minnieho naléhání se nechám vtáhnout do dalšího obchodu, chvíli mám podezření, že se mě snaží schválně zdržovat, ale nakonec zakroutím hlavou a nechávám se vést. I kdybych přišel o něco později, vím, že se Kyunnie nebude zlobit. Nakonec se rozhodnu jídlo na romantickou večeři koupit po cestě, protože to, co jsem chtěl původně uvařit, bych rozhodně nestihl, pokud bychom nechtěli jíst o půlnoci.

„Doufám, že jsem tě moc nezdržoval," Zamrká na mě Minnie, když zastavím nejdřív u jejich domu u cesty a pomůžu mu s taškami. Hned zakroutím s úsměvem hlavou a pomůžu mu s taškami za dveře „tak krásné výročí." Zašvitoří a zamává mi, taky mu zamávám a dojedu ten kousek k našemu domu a zajedu do garáže vedle Kyunnieho auta, musel přijet jen chvíli přede mnou, protože mi ještě nevolal ani nepsal, kde jsem. Vezmu tašky z auta a auto zamknu, klíče pověsím na háček. Vyjdu schody nahoru a vytřeštím oči a zastaví se mi srdce, když je ode dveří cestička plná okvětních lístků růží. Domem hraje příjemná tichá romantická hudba a na konci okvětní chodbičky stojí Kyunnie. Nádherně upravený, s půlkou rozepnuté košile, děsně sexy ale hlavně...s úsměvem vím, že jsem celý jeho svět. A on můj Nechám tašky na chodbě a hned se šťastně usměju, dojdu k němu a vtisknu mu dlouhou a procítěnou pusu, kterou mi hned oplatí.

„Ahoj, lásko," Zašeptám dojatě a pohladím ho po tváři. „takže jste se na mě s mámou domluvili." Zasměju se, vtiskne mi pusu a přikývne.

„Vypadá to všechno tak nádherně." Zavrním, když Kyunnie různě naaranžoval svíčky po domě. Dokonce nachystal i stůl a prostírání, vtisknu mu ještě několik dalších polibků, než nachystám jídlo na talíře a my si ťukneme vínem a začneme jíst.

„Miluju tě," Zašeptám, když spolu jemně tančíme v obýváku na jemné tóny naší oblíbené písně. „nikdy nepřestanu děkovat za to, že...jsi mi dal druhou šanci." Zašeptám a pohladím ho po tváři, zatímco se jemně nosem otírám o ten jeho.

„Taky tě miluju," zašeptá a vtiskne mi pusu a pak náš tanec jemně zastaví. „miluji tě víc, než ti kdy budu moct slovy nebo dárky vyjádřit. Miluju tvůj krásný úsměv, to, jak se staráš o náš dům, o mě, o naše zvířátka a o všechno...už...už tehdy, když jsem tě poprvé uviděl, možná už ve školce, jsem věděl, že jsi to jediné, co v životě potřebuju. Jediný člověk, se kterým dokáži být opravdu šťastný. A pokud na světě existují spřízněné duše, tak vím, že ty jsi ta má. Yoo Kihyun, nejkrásnější hvězdičko v mém životě...prokážeš mi tu čest a...vezmeš si mě?" klekne si přede mně na jedno koleno a otevře krabičku s prstýnkem. Vytřeštím oči a dech se mi zadrhne v krku, oči se mi hned zalijí slzami a já šťastně vzlyknu.

„A-Ano, ano, samozřejmě, že ano." Začnu hned drmolit mezi vzlyky štěstí, Kyunnie mi nasadí prstýnek a já mu hned skočím kolem krku, začnu ho mačkat ve své náruči, zatímco vzlykám, jak moc ho miluju a jak jsem to nečekal a jak moc jsem šťastný. Jak říkám...pokaždé...když mám pocit, že nedokážu být šťastnější...přijde Kyunnie a...ukáže mi, že vždycky mohu být šťastnější.