Kihyun

Nikdo mě nechtěl pochopit. Jooheon i Minhyuk na mě oba stále naléhali, abych Kyunniemu otevřel oči, abych mu řekl, co je jeho přítel zač. Ale já nechtěl, ne, že by mi na něm nezáleželo, ne, že by mi nešlo o jeho štěstí, ale...nechtěl jsem vše pokazit, moc dobře vím, co by se stalo, pokud bych za Kyunniem s něčím takovým přišel. Bylo moc brzy, ale oni na to nebrali ohled, pořád do mě klavírovali a já se bránil, bránil jsem se zuby nehty. Nechci pokazit to hezké, co je mezi námi. I když nad tím pořád přemýšlím, samotného mě to trápí, to, jak se Minseok chová. Chová se úplně jinak, než by měl, jinak, než je pro Kyunnieho vhodné. Ne, že...bych si myslel, že já jsem pro něj ideální partner, ale vím, co má rád...vím, co se mu honí hlavou, záleží mi na jeho názoru...vím, že radši, než bar má válení u televize, vím, že je jako štěňátko, které potřebuje vaši pozornost a snesl by vám za pozornost klidně modré z nebe. Jenomže Minseok toho jen využívá.

„Minhyuk, přestaň." Celý se napnu, když do mě zase rejpe půlku směny. Sotva Jooheon s Kyunniem odešli, když tu byli rychle pro kávu, tak do mě začne zase klavírovat, jak se k sobě hezky hodíme, jak se na sebe usmíváme, jak spolu vypadáme hezky.

„No, co, Kihyun, je to pravda...jeho vztah je toxický, nikoho nechce poslouchat a ty mu to nehodláš říct." Založí si ruce a ty si založím i já.

„Jenomže ty i Jooheon jste tvrdohlaví, víte vůbec, v jaké jsem situaci? Když mu to řeknu, bude si myslet, že mu chci vzít štěstí, že to nedělám pro jeho dobro, ale jen proto, abych mu ublížil." Zadívám se na něj stejně vážně.

„Ale to je hloupost." Zakroutí Minhyuk hlavou. Je tak paličatý.

„Já myslím, že má Kiki-hyung pravdu," špitne opatrně Zhengting, který tyhle naše hádky poslouchá každý den, když tu má směnu. „nicméně on přece zná Changkyuna-hyung dost dlouho na to, aby věděl, jak bude reagovat." Pokračuje a já se usměju. Konečně někdo, kdo to vidí normálníma očima. Minhyuk si něco odfrkne a já Zhengtingovi poděkuju s tím, že má pravdu. Ať se to Minhyukovi a Jooheonovi zdá sebevíc hloupé, tak já opravdu Kyunnieho znám. Vím, jak bude reagovat, prostě to vím. Je jedno, jak šílené jim to přijde, pokud někoho znám víc než sebe, tak je to on. A já nic nepokazím jen proto, že mi to oni neustále tlačí do hlavy.

Možná to je důvod, proč nechám Minhyuka se Zhengtingem v kavárně samotné a domluvím ses Taeminem, že bychom zašli na oběd. Jolin je moc přímá, tvrdila by mi to, co Minhyuk. A já o tomhle potřebuju mluvit s někým, kdo Kyunnieho a celou situaci dobře zná, kdo mi řekne opravdu logický pohled na tuhle věc. A pokud někdo takový je, tak je to jedině Taemin.

„Ahoj, Kikoušku." Hned mě obejme, když dojdu do restaurace, kde jsme si dali sraz.

„Ahoj, Minnie." Objetí mu hned oplatím a sedneme si spolu ke stolu. Nejdřív si oba objednáme a začneme tím, že řešíme, jak to jde u mě v kavárně a jak to jde u Taemina v práci.

„Tak co se děje, zlatíčko," Pohladí mě Taemin po ruce, když ví, že jsem určitě nepřišel jen proto, abychom si jen tak popovídali. Nadechnu se a vidím, jak se zamračí, když řeknu, že jde o Kyunnieho. „povídej, broučku." Popožene mě s úsměvem a já se zhluboka nadechnu.

„Jde o Minseoka...Jooheon i Minhyuk mi neustále říkají o tom, jak je pro Kyunnieho Minseok špatný, jak se k němu špatně chová, tahá z něj peníze, nemá ho rád a tak...mě to...opravdu mě to trápí a nelíbí se mi, jak se k němu chová. Rozhodně bych byl já sám raději, kdyby se rozešli, ale...oni nedokážou pochopit, že...momentálně je náš vztah s Kyunniem křehký, já...bojím se, že kdybych s tím za ním přišel, bude si myslet, že chci škodit, že jsem si to vymyslel a chci ho připravit o štěstí...a to já nechci. A oni si to nechtějí nechat vysvětlit a...já už jsem vyčerpaný z toho, jak to pořád poslouchám." Povzdechnu si, zatímco mě Taemin bez mrknutí pozoruje a kývá hlavou.

„Je to složité, vím, jak se cítíš," jemně se usměje a hladí mě po ruce. „Kyunnie je...co se týče tebe opravdu velmi křehký, jde o to, že v takové situaci, kdybys...mu něco takového řekl, on se automaticky ponoří do minulosti a najede na obranný mechanismus...něco jako jsi dělal ty, když jsi byl mladší a někdo začal mluvit o gayích...automaticky jsi to chtěl vyvracet a on, i když to tak nemyslí, to vůbec ne...automaticky ho začne něco nutit myslet si, že to neděláš s čistými úmysly...jak říkáš, váš vztah je na začátku a předtím jste byli oba ranění a...máš pravdu, že není dobrý nápad, abys byl ty ten, kdo mu to řekne," zakývá hlavou, jemně se usměju, jsem rád, že nejsem jen umíněný, jak si myslí ostatní, ale že si to takhle myslí i někdo další. „i já jsem se několikrát snažil mu Minseoka vyvrátit, ale Kyunnie...je moc hodný a myslí si, že i lidé kolem něj jsou hodní, ale to Minseok není...hlavně se k sobě nehodí, neříkám, že je to zlý člověk nebo nějaký blbec, ale...není to osoba stvořená pro Kyunnieho...pro toho je stvořený úplně někdo jiný." Usměje se nakonec. Věděl jsem, že on je ten, za kým mám jít. Taemin má to nejčistější srdce na světě, nikdy nikoho nesoudí, vždycky je ohleduplný a hodný, neuvěřitelně empatický a vždy se na všechno dívá i z druhé strany. I to je důvod, proč mi po tom všem, co jsem Kyunniemu udělal, dokázal odpustit. Normálně by mě zavrhl, nechtěl mě vidět, proklínal by mě, ale...on se na to díval i z mé strany a díky tomu se teď můžu cítit líp.

Nachystám do dóziček polévku a nachystám k tomu i kávu. Jooheon zase mluvil o tom, že Kyunnie dneska nestihne pauzu, tak mě napadlo mu oběd donést do nemocnice. Mám to kousek a alespoň ho uvidím. S úsměvem vše zabalím do tašky.

„Přijdu za chvíli, kdyby cokoliv, tak u sebe mám telefon." Mrknu na Xukuna s Minghaem, už sice nemají žádné problémy a všechno ví, ale kdyby náhodou. Rozloučím se s nimi a vydám se do nemocnice. Cestou si jemně broukám a usmívám se nad tím, že se zase uvidíme. Celý se zatřesu, když vidím na druhém konci chodby jít Minseoka. Jooheon mi ho předtím, když jsem byl v nemocnici a on taky, ukazoval, takže vím, jak vypadá.

„Lásko, prachy mám, takže se můžeme hezky rozšoupnout, on stejně dřív, než v noci nepřijde." Vytřeštím oči, když kolem mě prochází, píchne mě u srdce, když slyším jeho slova. Ne to...on opravdu...Kyunnieho podvádí. Zrychlím krok a jemně chytím Kyunnieho ruku, když si odemyká dveře od ordinace.

„Ahoj." Jeho krásný úsměv mě hned oněmí, celý se zatřesu strachem z toho, co teď přijde. Nechci, aby byl s někým, kdo ho podvádí a vodí za nos.

„Kyunnie, to...to byl tvůj přítel?" jemně to nadnesu a snažím se celý netřást. Přikývne. „Kolik...kolik jsi mu dal peněz?" zašeptám, vidím, jak vytřeští oči a celý se zatřesu víc.

„Proč se na to ptáš...," začne, ale po chvíli si povzdechne, asi když vidí můj vážný výraz. „kolem 30.000?" povzdechne si znovu, vytřeštím oči a zalapám po dechu.

„Kyunnie, když...šel pryč, tak mluvil s někým do telefonu a říkal mu lásko a říkal, že má peníze na to, aby si mohli udělat hezký večer." Začnu roztřeštěně šeptat. Vytřeští na mě oči a odstoupí ode mě pár kroků a...já vím, že tohle nebyl dobrý tah.

„Tohle...je dost ubohé, Kihyun." Zašeptá, celý se zatřesu a cítím, jak se mi oči zalijí slzami.

„C-Co tím myslíš-"

„Vážně chceš Minseoka z něčeho nařknout jen proto, že spolu chodíme? Nevím, proč chceš, abych se s ním rozešel, možná jen nedokážeš vystát, že bych byl šťastný ale tohle je fakt ubohost." Prskne na mě podrážděně.

„Co? Ne, Kyunnie, počkej, takhle to není." Hned to vypísknu, ale nedá mi možnost říct nic dalšího.

„Myslel jsem si, že jsi v tomhle teda jiný, Kihyun, upřímně jsi mě zklamal." Zakroutí hlavou a než stačím znovu něco říct, tak mi zabouchne před nosem. Opařeně stojím před dveřmi, zatímco mi po tvářích stékají slzy. Takhle to přece není. Dlouho stojím opařeně na místě, než donutím svoje tělo, aby se hnulo z místa. Po tvářích mi stékají slzy, zatímco procházím bludištěm nemocnice, abych se dostal ven. Věděl jsem to. Věděl jsem, že bude takto reagovat, ale...tohle musel vědět, musel jsem mu to říct. Nechtěl jsem ho nechat v nevědomosti, nechtěl jsem být jen další, co tiše přihlíží.

//

Celý týden po tom se neobjevil. Omluvy Jooheona a Minhyuka mi byli k ničemu, když všechno bylo zase na začátku. Jako by to všechno krásné předtím bylo jen sen, jako by se to nestalo. Třeba jsem si to všechno jen vysnil, nic takového nebylo, byl to jen výplod mé fantazie toužící po tom, aby bylo vše v pořádku a krásné.

„Kiki, vážně mě to mrzí," vzlykne Minhyuk, když je kavárna zavřená a on je na odchodu. Celý den jsem s ním nepromluvil. „měl jsi pravdu, promiň, že jsem tolik naléhal, opravdu jsem nechtěl, aby se všechno takhle pokazilo." Posmrkne. A já nejsem z kamene, povzdechnu si, dojdu k němu a obejmu ho. Stejně bych mu to odpustil tak jako tak, jen jsem teď myšlenky měl úplně někde jinde než tam, že se můj nejlepší kamarád trápí. I já se omluvím, že jsem ho celý den přehlížel.

Jako každý večer si připravím všechno na zítřejší ráno a vyškrábu se po schodech k sobě do bytu. Dneska byl hrozný nával a já mám pocit, že za chvíli vypustím duši. Dojdu si dát sprchu a usnu u televize v obýváku, když jsem se snažil dívat na nějaký nezáživný televizní seriál. Trhnu sebou, když mě uprostřed noci vzbudí telefon, protřu si oči a hned po něm sáhnu, když vidím neznámé číslo. Kdo by mi volal takhle pozdě v noci?

„Kihyun? Tady Jooheon, já...Changkyun měl autonehodu, teď ho přivezla sanitka," začne a já vytřeštím oči a najednou jsem vzhůru. „jen abys...to věděl." Šeptne.

„Ježiši," hned vypísknu do telefonu a vyskočím ze sedačky. „jak je na tom? Je na JIPce? Hned přijdu, za chvíli jsem tam." Vyjeknu hned a zhasnu televizi, deku přehodím přes gauč. Pyžamové kalhoty vyměním za černé tepláky, přes pyžamové tričko si přetáhnu mikinu s kapucí, rychle si rozčešu vlasy. Vezmu si peněženku a klíče od domu, telefon zašoupnu do kapsy a hned se rozběhnu do nemocnice, díky bohu, že to mám jen kousek.

„K-Kde je...jak...jak na tom je," Vzlyknu, když na chodbě odchytnu doktora a pak trhnu hlavou, když se vedle mě otevřou dveře, ve kterých je Jooheon. Za ním vidím na lůžku Kyunnieho, hned si začnu stírat slzy a dojdu za ním dovnitř. „jak ti je?" snažím se nevzlyknout, když dojdu k jeho posteli. „Je to vážné?" zvednu hlavu k Jooheonovi.

„Jen hýbnutá krční páteř a malý otřes mozku, zítra ho pustíme...ráno po vizitě se udělá pár testů, znovu rentgen a odběry, pokud bude všechno v pohodě, tak ho zítra odpoledne pustíme." Jemně se na mě usměje a pak nám nechá soukromí. Polknu, když se na něj se strachem zadívám a jen jemně prsty přejedu po jeho ruce, protože nevím, jestli po tom, co se stalo, vůbec můžu jeho ruku chytnout. Posmrknu, když je to on, kdo moji ruku chytí.

„O-Omlouvám se," zašeptá a já vytřeštím oči. „m-měl...jsi pravdu...Minseok mě opravdu...podvádí," pohladí mě jemně po ruce a já zalapám po dechu. „choval jsem se jako blbec, promiň." Zadívá se na mě s povzdechem, hned zakroutím hlavou.

„V tvé situaci by se tak choval každý."

„Neměl jsem na tebe být tak hrubý," stojí si za svým. „věděl jsi, jak budu reagovat, a i přes to jsi mi to řekl." Jemně se usměje. Najednou ten týden jako by se nestal. Sednu si k němu na postel, zatímco si povídáme. Chvíli o tom, že jejich vztah stál opravdu za hovno, jednak o tom, že mu Minseok vybílil skoro všechny úspory. Ani nevím, kdy se stalo to, že jsem si k němu na postel bokem lehl a my oba usnuli, za stálého pípání přístrojů a toho, že jsme se drželi za ruku. Ale...nikdy jsem se nevyspal lépe.

Ráno nás vzbudí doktor Woozi s tím, že musí udělat vizitu, tak počkám na chodbě, dokud neproběhne to nejpotřebnější. Když je to možné, tak zase vejdu dovnitř.

„Za chvíli bude snídaně a po ní tě vezmou na vyšetření, pokud bude vše ok, tak povalíš domů." Usměje se doktor Woozi na Kyunnieho a na mě zakývá hlavou. S úsměvem se natáhnu pro kelímek s vodou, abych mu dal napít a usměju se. Oba se zadíváme do dveří, které se otevřou a ve mně by se krve nedořezal, když je ve dveřích Minseok.

„Lásko, měl jsem takový strach!" vjede domě vztek, když to vypustí ze rtů a položím kelímek na stolek.

„Jak se tu opovažuješ vůbec ukazovat," Zavrčím a vidím, jak se na mě oba překvapeně zadívali. „kvůli tobě se vyboural, když zjistil, že ho podvádíš!" prsknu a on vytřeští oči.

„No, tak je to venku, no a!" začne prskat, chvíli po sobě jen štěkáme jako dva psi. „Co ty o tom víš!" prskne na mě. „Nevíš, jaký to je chodit s někým, kdo se občas chová jako malé dítě, kdo stejně celou dobu myslel na někoho jiného...on na někoho jiného myslel a já s jiným spal, no a!" prskne a já mám co dělat, aby mi nevylítla ruka.

„Měl sis ho spíš vážit, než aby ses takhle choval! Měl jsi ho donutit na mě zapomenout, být tu pro něj, postarat se o to, aby si tě zamiloval! Kyunnie je ten nejhodnější chlap na světě, dokáže tě milovat celým srdcem, odpustil by ti cokoliv na světě! Snesl by ti modré z nebe a udělal by pro tebe cokoliv! Jenomže to bys musel být jiný! Víš, že nesnáší párty? Nemá rád bary a alkohol, jednou za čas možná, ale daleko raději je, když se může s někým schoulit u televize, dívat se na oblíbené filmy a mazlit se! A není jako dítě...je jako rozkošné štěně, které potřebuje pozornost, potřebuje dostávat lásku, pocit bezpečí a domova...díky tomu se ti pak odvděčí svojí láskou a nákloností! Ale to bys nesměl být naprosto slepej, ty raději chodíš bůh ví, kam bez něj, než aby ses snažil, aby se s tebou cítil dobře! Já mu ublížil, neuvěřitelně jsem mu ublížil, ale on mi i přesto odpustil, i přes to, že já byl ten důvod, proč mu troskotali všechny ty vztahy!" začnu po něm řvát, nevím, kde se to ve mně všechno vzalo, možná jsem to ze sebe potřeboval všechno konečně dostat. A možná se mi i uleví, když ze sebe dostanu to všechno, co v sobě dusím...všechny ty důvody, které jsem chtěl Kyunniemu říct, proč jeho vztah není ten pravý. Prostě jsem to ze sebe nechal všechno vyletět a...třeba někdy Minseok pochopí o co přišel.

„Pokud jsi ty ten, na kterého pořád myslí, tak alespoň vidíš, co způsobuješ," prskne na mě. „stejně jsem ten vztah chtěl ukončit, když tak dokonale víš, jak se o Changkyuna starat, tak si ho nech, stejně to dopadne tak jako vždycky." Prskne po mě a křápne za sebou dveřmi, zatímco zatínám ruce v pěst, jak moc bych ho nejraději doběhl a jednu mu flákl.