ChangkyunProjdu prosklenými dveřmi nemocnice Calpheon a hned zahnu k recepci, kde se na mě jedna ze sestřiček usměje a podá mi návštěvnickou kartičku. Podepíšu se na formulář o předání kartičky a rozejdu se do zázemí nemocnice.„Ah, Changkyun, rád tě vidím." usměje se na mě doktor Hyunshik a upraví si doktorský plášť. S úsměvem přikývnu a dojdu s ním do jeho ordinace.„Dobrý den, paní Yoneul." usměju se na Hyunshikovu manželku, která mu dělá sestru a ona se hned usměje a nabídne mi čaj. Sednu si ke stolu a Hyunshik mi začne ukazovat rentgeny pacientů a chce po mě slyšet můj názor. Chodím sem každý týden v každý čtvrtek, kdy je tu málo pacientů. Profesor Hyunshik chce, abych nasbíral co nejvíce zkušenosti, než se rozhodnu jít na vysokou, abych se mohl rozmyslet, jaký bych chtěl dělat obor. Jakmile skončím svou mini stáž v nemocnici, tak se rozejdu domů. Jakmile projdu hlavní recepcí naší koleje, tak se protáhnu a unaveně zaprosím, aby výtah jel rychleji a já sebou mohl prásknout už na sedačku.„Čau Kyun!" vyjekne Jooheon, když přijdu. Zívnu, ale nadšeně ho také pozdravím a skočím se vysprchovat a ignoruji jeho otázky. Zabouchnu se v koupelně v touze po malém relaxu a napustím s vanu, do které se naložím. „Kyuuuuun, brouuuuu," zaklepe mi Jooheon na dveře. „mám objednat pizuzuzu?" otevřu oči a odsouhlasím mu jeho nápad a ještě chvíli relaxuji, než se nakonec rozhodnu vyjít ven. „Tak jaká byla stáž, premiante?" dloubne do mě, zatímco se válí na lince a zvědavost mu přímo křičela z očí. Napiju se vody a pokrčím rameny. „Asi jako vždy?" usměju se. Dojdu se převléknou a pak si následně sednu s Jooheonem k televizi. „A kam půjdeš na vysokou?" otočí se ke mně. Pozvednu obočí. „No...profesor Hyunshik mě přemlouvá, abych šel na navazující univerzitu Odaraxxia. Ale já nevím, jestli mě tam vezmou." podrbu se v zátylku. Pozvednu obočí, když se zadívám vedle sebe na Jooheona, který se začne smát. „Jasně, že vezmou, jsi premiant školy a profesor Hyunshik, který na Odaraxxii učí, tě bere do své ordinace na stáže, tak asi v tobě něco vidí," zasměje se. „a co vlastně chceš za obor?" usměje se. Nevím, co to do něj vjelo, normálně tyhle věci neřeší.„No, nevím, buď bych chtěl jít na chirurgii anebo bych se chtěl věnovat nějaké specialitě, buď kardio, nebo tak něco." pokrčím ramen. Vidím na něm, jak se lehce zamračí a povzdechne si. „Ano?" dloubnu do něj.„Ne, jen....myslel jsem, že budeme brou a půjdeme spolu na vysokou," povzdechne si. „ jenže Odaraxxia je těžká a já nejsem chytrý na to, abych byl doktor nebo tak... tak jsem přemýšlel, že bych byl zdravotní bratr anebo jezdil třeba se záchrankou," povzdechne si. „ ale to nebudeme už brou na stejný vysoký, co když si najdeš jiného brou a budete taky broujený." zaúpí. Nic z toho....co řekl, nedává smysl. Musím se, ale zasmát a plácnu ho do kolene.„Odaraxxia má i jiné fakulty než jen ty, co chci, jsou tu i pod obory s možností nástavby, můžeš jít na to, a pak na nástavbu, abys měl stejné zaměření jako já a můžeš být můj zdravotní bratr, až budu doktor." mrknu na něj. Rozzáří se jako milion světýlek a nadšeně přikývne.„To je boží plán." přikývne. Zakroutím se smíchem hlavou. Když dorazí pizza, tak se na ní oba hladově vrhneme, a zatímco se Jooheon dojde osprchovat, tak zavolám mámě, její každodenní půlhodinový telefonát ho ještě nepřešel, ale já jsem rád, rád si s mámou povídám a občas k telefonu pustí i tátu.„Ahoj." zavolám na do domu, když s tátou přijedeme, vyzvedl mě u koleje, abych se nemusel s věcmi táhnout vlakem.„Kyunnie!" vyjekne nadšeně máma, a zatímco se ke mně rozeběhne, se k němu rozeběhne hnědý labrador a dožaduje se pozornosti po zavolání jeho jména. „ty ne, prdelkoo." zasměje se máma a rozeběhne se ke mně. Vtiskne mi několik pus na tvář, než mě na chvíli umačká v náruči.„Ahoj, mami." usměju se a pak si dřepnu a pohladím labradora mezi ušima. Je mu něco přes rok a máma ho pojmenovala zkratkou mého jména, takže je to tu občas veselé, když zavolá Kyunnie a přijdeme oba dva. Vyndám věci na vyprání, na které se máma hned nadšeně vrhne a mezitím si sednu na sedačku s tátou a povídám mu, co se děje ve škole, a jak jsem se měl. Máma tohle vše ví, když mi volá a myslím, že tátovi to pak říká, ale pořád mi přijde lepší mu to říct napřímo. „Takže přemýšlíš, jaký si vezmeš obor." usměje se na mě. Jen přikývnu a povzdechnu si.„Ale nevím jaký." zaúpím. Na jednu stranu chci být chirurg, ale zase nechci pracovat sám. Pořád myslím na to, že bych mohl mít práci s Jooheonem a přemýšlím nad alternativou. Nakonec si o tom povídáme dlouho, než se usadíme u filmu.

Zrovna, když si připravuji materiály na hodinu profesora Hyunshika, tak mě to trhne. Zvednu se prudce ze židle a vyběhnu do obýváku, kde Jooheon nadskočí a chytí se za srdce, jako kdybych byl nějaký duch.„Tohle nikdy nedělej." vypískne. Zasměju se, ale přikývnu. „Něco mě napadlo," dojdu k němu. Pokyne rukou, abych mluvil, zatímco stále zhluboka oddechuje. „co kdybych dělal dva obory zaráz." usměju se. Jooheon vytřeští oči.„Než ti řeknu, jestli ses nezbláznil, tak mi řekni, jaký obory." pokyne mi rukou. Přikývnu a sednu si na sedačku. „No, v nemocnici si můžeš určit ordinační hodiny, když nastoupíš s dobrými výsledky jako všeobecný lékař, tak si můžeš určit řekněme: ordinační dobu pondělí až středa, kdy je v ordinaci doktor," ukážu na sebe. A zbytek týdne jen bratr na klasické úkony jako odběr krve, vážení a tak," ukážu na něj. Kývá hlavou. „no a zbylé dny bych mohl být na chirurgii," usměju se. Vytřeští oči. „jako kardiochirurg nebo tak." usměju se. Jooheon chvíli zhluboka dýchá.„Dobře, no, tak, um, ty jsi se zbláznil, že jo, ještě bych pochopil, že chceš být kardio a neuro třeba, ale ty chceš všeobecnou medicínu a k tomu kardio? Víš, jak moc budeš mít učení??" vyjekne. Přikývnu. Jooheon kroutí hlavou s tím, že jsem se opravdu zbláznil, ale já v tom nevidím problém. Nikdo neříká, že oba obory musím dostudovat, můžu s tím začít a v prvním roce přijdu na to, že to opravdu nezvládám a můžu jeden obor opustit. Sednu zpět ke stolu po tom, co se marně Jooheon snažil můj šílený nápad rozmluvit. Srdce je sval a já chci vědět vše o tom, jak ho ovládnou.„Proč tě vlastně, tak moc zajímá zrovna kardiologie?" upije si Jooheon piva. Povzdechnu si a také si piva upiju a zadívám se na veliký obývák sídla Hyungwonovi rodiny, kde uspořádal večírek pro na maturitní ročník. Po tom, co jsem s profesorem Hyunshikem probral variantu dvou oborů a nenechal se odradit i jeho argumenty, že to bude těžké, mi pomohl to na vysoké zařídit tak, aby měl možnost studovat dva obory najednou. Naštěstí je rozvrh hezky proléval, takže jen jednou za dva týdny prošvihnu jednu hodinu z jednoho oboru, protože se kryjí navzájem. Jooheona jsem na přijímačky připravoval tak dlouho, dokud s vypuštěnou duší nepřišel s tím, že je zvládl. Teď nás čeká jenom maturita, kde Jooheon prohlašuje, že jestli dal přijímačky, tak maturitu ani dělat nemusí. Zadívám se na lidi v obýváku, jak tancují, nebo se o to spíš snaží a já si povzdechnu.„Nechci, abych byl ovládaný svalem, Jooheon," zašeptám a srdce se mi znovu sevře, když mi do obličeje přijde obraz Kihyuna. Pohladím se po náramku a povzdechnu si. „chci vědět vše, o tom jak se ten hloupý sval v hrudi naučit ovládat." zatnu zuby. Všiml jsem si jeho překvapeného výrazu. Nakonec jsme se posadili venku na jednom z lehátek a já se konečně svěřil. Jooheon na mě nikdy netlačil s tím, abych mu řekl, co se stalo a jak a proč. A já to nechtěl nikomu říkat, ale...možná je potřeba si čas od času ulevit. Řekl jsem mu vše, styděl jsem se za to, ale potřeboval jsem mu to říct. Kdykoli jsem z úst vypustil Kihyunovo jméno, cítil jsem, jak se mi spouští slzy z očí, jak se třese celá moje podstata. Jsou to tři roky a kus a stejně, stejně moje srdce začne bušit zběsile, když jen vypustím ze rtů jeho jméno.„To je ale strašné," vyjekne Jooheon. „ víš, co potřebuješ, potřebuješ očistu, úplně totálně na něj zapomenout a najít si někoho jiného! Teď hned!" vyjekne. Vyřeším oči. Nikdy jsem nikoho neměl, vlastně jsem na nikoho ani půl okem nepodíval! Moje první pusa skončila katastrofou a od té doby jsem neměl chuť vůbec něco takového zkoušel.„Teď hned? Já nikoho nechci, nikdo se mi nelíbí a navíc zapomenout se na něj snažím už od té doby, co chodím na tuhle školu." vypísknu. Jooheon se zasměje.„Takhle se snažíš?" ukáže na mojí ruku. „ Proto máš ten náramek, který ti určitě dal on, pořád na ruce?" pozvedne obočí. Položím si dlaň druhé ruky přes náramek a uhnu pohledem. „Musíš se postavit na nohy, neznám důvody toho Kihyuna, nevím, jak se cítil on, ale to, co ti řekl, bylo odporný!" řekne vážně. „Pojď, dneska se opiješ a najdeš si někoho na vášnivou noc! To je to, co potřebuješ!" zasměje se. Vytřeštím oči a začnu protestovat, vydrží mi to přesně do chvíle, než přitáhne Kersee a Suzy, které do mě začnou lít panáky, i přes to, že se snažím vzdorovat.

„Panebože," zaúpím, když jako první, co ráno slyším, je hlasitý budík. Připlácnu si ruku přes čelo a povzdechnu si. „ to už je ráno?" zachroptím svým vykřičeným hlasem a pomalu se posadím a vytřeštím oči, když se zadívám vedle sebe.„Dobré ráno, Kyunnie." ozve se dvojmo. Zalapám po dechu, zatímco se zadívám na dva chlapce, jak na mě pokukují nazí na posteli. Začnou se hihňat, když vykřiknu a s křikem si posbírám věci a uteču pryč. Kde to sakra jsem. Když se rozhlédnu kolem sebe na bíle stěny a luxusní obrazy tak usoudím, že jsem u Hyungwona doma. Obléknu na sebe aspoň kalhoty a roztřeseně zatípnu budík na telefonu, který pořád pípal. Sejdu schody dolů, kde drbnu do trosky na barové židličce, která se snažila upíjet kávu.„Oh, Kyun, ahoj." usměje se na mě. Vytřeštím oči. 

„Jooheon?" zasměju se.

„Drž hubu," prskne začnu se smát, když jeho červené vlasy jsou obarvené na modro žluto zelenou. „i když vlastně povídej, jak jsi si užil noc se Taejinem a Taejunem?" pozvedne obočí. Ježiši. „Drž hubu." vyjeknu. „První krok máš za sebou! Jak přijedeš domů, tak mi slib, že spálíš nebo vyhodíš vše, co má, co dočinění s ním!" zadívá se na mě vážně. Zaúpím nad tím, že takhle po ránu mi nemůže rozkazovat, ale nakonec tedy souhlasím, abych měl klid. Jooheon se pyšně usměje a pak si zakryje pusu s tím, že bude zvracet. Vyjeknu a začnu hledat kýbl. Zatímco zaúpím, když stojím k němu zády a uslyším hlasitě zadávení a následně nepříjemné zvuky. Super.„Na co vlastně potřebuješ gril?" usměje se táta, když venku zapálí kamenný gril. Jen zakroutím hlavou. „Povíš nám o něm nebo to byla jednorázovka." dloubne do mě táta a ukáže na můj krk. Zaúpím nad tou vzpomínkou, kterou si naštěstí nepamatuji, pamatuji si jen ráno, díky bohu, s Kersee a Suzy už nikdy nebudu pít. „To bylo nic." zakroutím hlavou a táta se smíchem přikývne. Jakmile gril zapálí, tak vytáhnu krabici, kterou jsem měl schovanou za dveřmi a povzdechnu si. Zadíváme se na oheň a z krabice vytáhnu první fotku. Do očí se mi naženou slzy a místo toho, abych fotku bezcitně hodil do ohně, jí s pláčem přitisknu na svojí hrudi a obejmu, zatímco se v pláči svezu na zem a zády se opřu o zeď. Proč...proč to tak bolí, proč jen při pohledu na něj, mě přepadne beznaděj a já v tužbě po jeho objetí propadnu pláči. Miluju ho, pořád ho tak miluju. Já hloupý můžu být, jak bláhový můžu být. Milovat někoho, kdo o moje city nestojí...kdo moje city nazývá odporné. Víc si fotku na hruď přitisknu a propuknu v pláč. Nakonec jsem do ohně nehodil ani jednu věc. Spíš jsem strávil každou chvíli nářkem a vzlyky nad tím, jak moc mi chybí, jak moc bych ho chtěl vidět, jak moc bych chtěl být poblíž něj.