Grace ho nechtěla pustit. Byla na chvíli zase šťastná, že má svého starého přítele u sebe.

„Taky tě ráda vidím. Koukám, že se ti sen splnil," usmála se. Trochu se od sebe odtáhli, aby si viděli do obličeje. Simon se jí nepřestával dívat do očí.

„Ano splnil. Hned po zápase si toho musíme tolik říct," pohladil ji po rameni. Grace pouze přikývla. Měl pravdu. Bylo toho tolik. Bylo zvláštní s ním mluvit z očí do očí.

„Rád tě vidím Kate," pousmál se na ní a narychlo se objali. Na Simonovi šlo vidět, že by radši objímal Grace než Kate, ale přece to byla i jeho kamarádka. Kate se usmívala jako sluníčko. Dámy nechaly Simona se připravit na zápas.

Grace byla stále nervózní. Mohla přece potkat i Tobiase. Jejího inteligentního kamaráda, který měl vždy vědecký poznatek ke všemu. Opravdu se s ním po tolika letech mohla vidět.

Ze Simona vyrostl opravdový muž. Sympatický od pohledu. Grace si položila dva prsty na tvář. Vzpomněla si na jeho letmý polibek. Proč to udělal? Možná se snažil pouze zapůsobit na svou starou kamarádku, ale proč nedal polibek i Kate? Tolik otázek a málo odpovědí.

Kate s Grace se usadily na svá místa. Vyměnily si úsměvy a začaly se věnovat hře. Slečny fandily, jak jen mohly. Simon byl na hřišti úžasný. Hodně se od posledního setkání zlepšil. Stal se z něho profesionál. Simonův tým vyhrával o několik bodů. Grace se ale nemohla pořádně soustředit. Stále vyhledávala Tobyho.

„Toby nepřijde, napsal mi teď zprávu," křikla na ni Kate. Pravda byla taková, že Toby ji vůbec nepsal. On neměl ani dorazit. Kate chtěla, aby opravdu Grace přišla za každou cenu.

Grace přikývla a posmutněla. Po uplynutí celé hry, kdy jejich tým vyhrál, vyrazily za Simonem. Čekaly přibližně půl hodiny před jejich šatnou. Simonovi trvalo, než se převlékl.

„Proč vlastně nepřišel?" zeptala se Grace a opřela se o zeď.

„To mi už nenapsal. Poslední dobou je neustále zaneprázdněný. V práci se mi vyhýbá," sklopila zrak do země. Něco nebylo v pořádku. Grace to cítila. Toby se nikdy jen tak někomu nevyhýbal.

„Grace, můžu se tě na něco zeptat?" zeptala se zničeno nic Kate.

„Ovšem," přikývla Grace.

„Jsem strašný člověk? Jinak si nedokážu představit, proč by se mi vyhýbal," povzdychla si. V danou chvíli to Grace bylo líto.

„Kate nejsi! Prostě je to jen shoda náhod. Možná jen opravdu nemá čas. Moc práce." Pohladila ji po rameni a poté objala. Kate opět nahodila svůj úsměv. Částečně se jí ulevilo, za to Grace byla ráda, ale nechápala, proč se na tak hloupou otázku ptala. Opravdu se něco dělo.

Simon po chvíli přišel. Společně vyšli ven a bavili se o různých věcech. Kate se omluvila kvůli hovoru. Na chvilku odběhla. Simon se na Grace nepřestával usmívat.

„Lidi, já se vám omlouvám, ale já musím jít. Grace chceš hodit domů?" zeptala se s omluvným pohledem. Než stihla Grace jakkoliv zareagovat, začal mluvit Simon: „Hodím jí domů já." Prohrábl si své vlasy. Grace byla překvapená.

Slečny se rozloučily. Poté se Grace se Simonem šli projít. Grace si schovala ruce do kapsy a sledovala prostředí kolem sebe.

„Co vlastně děláš za práci?" zeptal se jí.

„Pracuju v kavárně," odvětila. Simon přešel blíže ke Grace. V tu chvíli jí hlavou probleskla vzpomínka, která je poznamenala jednou provždy. Neudržela se a zeptala se na to téma.

„Přiznal jsi se někdy, ty víš k čemu?" koukla na něho smutně. Zakroutil hlavou. Moc dobře věděla, že přihazuje dříví do ohně. Tohle téma nebylo nikdy dobré, ale nečekal, co se stane.

„Netíží tě to? Lžeš hodně lidem. Hlavně svým fanouškům." Sledovala jeho reakci. Uchechtl se a mírně zakroutil hlavou. Simon se ohlédl a falešně se začal usmívat.

„Fakt budeš vytahovat tohle? Je to minulost. Nepřemýšlím nad tím, kým jsem byl, ale kdo jsem teď. Jsi v tom stejně namočená jako já. Potopíš mě a já tebe." V jeho hlase bylo poznat, že je rozzlobený. Bylo už pozdě.

„Tak ty takhle. Pouze jsem se zeptala a ty jsi hned tak nepříjemný. Snad jsme si něco slíbili ne?" zdůraznila poslední větu.

„Promiň. Nejsem dnes moc ve své kůži. Jsem opravdu moc rád, že jsi zpátky. Myslel jsem na tebe. A chyběla jsi mi." Zastavil se. Grace se otočila čelem k němu.

„Ty mně přece taky, jako ostatní," povzdychla si a překřížila si ruce na prsou.

„Tak to zrovna nemyslím," naklonil se mírně ke Grace. Jejich obličeje byly tváří tvář. Chyběl malý kousek od spojení jejich rtů. Grace začala ztěžka dýchat. Nechápala, co to s ním vlastně bylo. Od jejich dnešního setkání se cítila ještě víc špatně. Tohle nebyl Simon, kterého znala. Byl to někdo jiný. Někdo zlý.

Grace mírně odstoupila od Simona. „Změnil jsi se," zamumlala. Simon se ďábelsky zasmál.

„Ach moje milovaná Gracie. To my všichni. Čas nás změnil, a to opravdu všechny." Přistoupil k ní opět blíž a chytl ji kolem pasu. Bez váhání se Grace chtěla vymanit z jeho sevření, ale marně. Byl silnější. Držel ji pevně přitisknutou ke svému tělu. Simon se přiblížil k jejím rtům. Grace panikařila. Chtěla utéct a to nejrychleji. Zpanikařila a dupla mu na nohu. Simon povolil sevření a zaskuhral bolestí. Grace se vytrhla z jeho sevření a rozeběhla se od něho směrem pryč.

„Ty huso blbá!" křikl na ni. Otočila se kus od něho, aby se mohla podívat na dálku mezi námi. Blížil se. Byl rychlý.

„O co ti sakra jde Simone!" křikla na něj zpátky. Opět se zasmál.

„Ty a já máme být spolu!" se smíchem odpověděl.

„Ty a já?! To nikdy! Před devíti lety jsem s tebou chodila, ale to jsi byl jiný! Teď bych s tebou nikdy nechodila!" křikla z plných plic.

„Jak jinak! Martinez! Ten ti tehdy poblouznil hlavu! Kdybys ho nepoznala, byli bychom spolu do teď Grace! Teď už tě odejít nenechám!" Grace neměla kam utéct. Už nemohla. Simon se vydal k ní. Grace začala udýchaná couvat.

„Rickyho do toho nikdy netahej! On byl jiný než ty! Nikdy tvoje nebudu, to radši umřu!" křikla se slzami, které se kutálely po jejím obličeji. Rozeběhl se k ní. Otočila se a začala rychle utíkat parkem k silnici. Chtěla být všem na očím, kdyby se něco stalo.

Vyběhla z parku s pláčem a srazila někoho před sebou. Utřela si slzy s omluvným a vystrašeným výrazem. Podívala se na osobu před sebou a vrhla se jí kolem krku. Byl to Tobias. Pevně ji přitiskl k sobě. Konečně se cítila v bezpečí. Pustila ho, když Simon přiběhl a kousek od nich se zastavil. Vyměnil si pohled s Tobiasem a odešel.

„Jsi můj zachránce," zašeptala a vrhla se mu opět kolem krku.