Před deseti lety

Zima přišla vystřídat podzim. Po pár měsících na škole chtěl Grace vidět ředitel. Nikdy to nevěstilo nic dobrého, když někoho volali v rozhlase po celé škole.

Grace se cítila trapně, když se na ní sesypaly zaražené a překvapené pohledy spolužáků. Hned po oznámení v rozhlase přiběhla vyděšená Malia s hordou otázek. Grace nedokázala na dané otázky odpovědět. Pouze se chtěla stát neviditelnou a zmizet všem z očí. Byla ráda, že Ricky byl v jiné třídě, ale netrvalo dlouho a přiběhl i on s dalšími otázkami.

„Grace, co se děje? Proč tě volají?" zeptal se vystrašeně Ricky. Grace těkala očima mezi svými dvěma kamarády. Nevěděla, co má říct. Přece i ona netušila, proč byla přivolána do ředitelny.

„Já nevím. Já nic neudělala. Já nikdy neporušuji školní řád," zamumlala Grace. Polkla a cítila se, jako by měla v krku knedlík.

„Tak na to přijdeme," řekla Malia, která se zamračila a přejela pohledem po celé třídě. Grace si sbalila věci při cestě do ředitelny. Byla doprovázená svými přáteli.

„Určitě to zlé nebude, uvidíš," řekl Ricky. Skupinka se zastavila kousek od ředitelny. Grace věnovala oběma pohled.

„Máš pravdu," snažila se usmát, ale koutek jí pouze cukal. Ricky objal Grace. Jeho objetí bylo tak příjemné. Pokaždé šel cítit jeho parfém, kterým krásně voněl. Vždycky, když kolem prošel, provoněl celou místnost a dívky se za ním otáčely.

Malia věděla, co cítí Grace k Rickymu, a nemusela jí vůbec nic říkat. Stále si jí jen dobírala. Vždycky říkala: „Už se blíží cukrová vata. Cítím ho." Byla to jeho přezdívka. Hned si ji oblíbil. Malia dokázala na každého udělat dokonalý první dojem a přezdívky nedávala jen tak někomu. Musel si jí vysloužit.

Grace mu objetí oplatila s úsměvem. „Nech něco taky pro mě cukrová vato." Malia přerušila jejich objetí rukama a hned se na Grace vrhla. Ricky protočil očima. Neměla moc ráda, když Ricky dlouho Grace objímal. Po chvíli ji pustila.

„Tak běž a ukaž jim, kdo je tu borec," Usmála se jako Malia. Grace přikývla a zamávala na rozloučenou svým přátelům. Když se Grace rozešla z místa, zahnula za roh, kde bylo místo na sezení před ředitelnou. Posadila se na prázdné místo. Díky bohu zde nebyl žádný potížista, který by Grace znervóznil. Na druhou stranu nechápala, proč tu je sama. Většinou tu vždy bylo plno. Nemohla dostat z hlavy, co asi provedla, že tu musela být.

Rozhlížela se kolem sebe a přemýšlela. Najednou ji vyrušily něčí kroky. Pohlédla směrem k nové příchozí. Byla to dívka s dlouhými tmavě hnědými vlasy. Na sobě měla červenou košili a džíny, které byly potrhané. Posadila se kousek od Grace. Grace poznala, že je dívka stejně nervózní jako ona. Dívka nemohla z Grace spustit zrak. Grace si toho všimla a pohled jí oplatila. Obě dívky z toho ještě více znervózněly. Navzájem se na sebe pousmály.

„Grace Starling, pojďte dovnitř," vyrušil dívky hlas, který k nim promlouval z druhé strany. Grace přikývla a se všemi svými věcmi vešla dovnitř. Starší paní jí ukázala, že může jít rovnou k řediteli.

Grace slušně zaklepala na dveře. „Dále," ozvalo se. Grace poslechla a učinila tak. Posadila se do jednoho z křesílek před ředitelovým stolem. Ředitel byl stále zahleděný do svého počítače. Po chvíli na ni pohlédl.

„Víš proč tu jsi?" zeptal se přísně. Grace zakroutila strachy hlavou. Povzdechl si.

„Občas se na škole dělají protesty proti tomu, aby se neubližovalo zvířatům, nebo aby se zlepšil ekosystém. To ještě respektuji. Ale nerespektuji, když student začne roznášet ošklivé věci na ostatní a bude je zveřejňovat na jejich sociálních sítích. Abych byl přesný, tak nahé fotky studentek," řekl rozzlobeně. Zadíval se jí do očí. Grace nechápala o co tu šlo.

„A co s tím mám společného já?" zeptala se nechápajíc. Ředitel si povzdechl, vstal a začal se procházet sem tam jako lev v kleci. Snažil se zformulovat větu, aby jí Grace rozuměla.

„Grace, dostalo se mi informací, že jsi to ty, kdo tu roznáší špínu na ostatní studenty. Byl jsem překvapený. Tak hodná holka a dělá tak nehezké věci," zakroutil zklamaně hlavou. V Grace hrklo. Tohle by přece nikdy nikomu neudělala. Vždyť měla problém komunikovat s lidmi, a to nevlastnila ani sociální sítě. Hnusili se jí.

„To není pravda! Tohle bych nikdy neudělala. Zeptejte se mých přátel. Oni to potvrdí," vyhrkla ze sebe se slzami v očích.

„Kdybych se jich zeptal, mohly by tě krýt nebo to absolutně nevědět. Je mi to líto Grace, ale musím ti udělit trest. Tohle opravdu trestám velmi přísně. Budeš po škole půl roku plus k tomu budeš pomáhat uklízečkám uklízet po škole školu. Myslím si, že je to dostatečný trest, aby ses nad sebou zamyslela. Když se to bude opakovat, budu tě muset podmínečně vyloučit." Zastavil se a přísně se na ni podíval. Grace cítila, jak se jí po tváři kutálely slzy. Nemohla tomu uvěřit. Její obhajoba byla naprosto k ničemu. Neposlouchal jediné její slovo. Celý její svět se hroutil. Z jejího stavu jí vyrušilo zaklepání na dveře.

„Dále," ozval se ředitel. Dveře se otevřely. Objevila se v nich dívka, která seděla před několika minutami kousek od Grace.

„Dobrý den, omlouvám se, že ruším, ale musím vám něco říct." Najednou se tvářila velice sebejistě a odhodlaně.

„Povídejte, ale honem. Něco tu řeším," odpověděl dívce. Celou situaci Grace sledovala z křesla.

„O to jde. Máte nesprávnou osobu. Tahle holka to nebyla, hodili to na ní." Ředitelův přísný výraz se najednou vypařil. Vystřídal ho pohled zmatenosti.

„A kdo tedy?" zeptal se zmateně. Dívka chvíli váhala, ale nakonec odpověděla.

„Connor Whitfield, pane." V jejím hlase šlo poznat, že si nebyla jistá jménem. Ředitel byl zcela vyměněný.

„Omluvte mě dámy." Bez váhání vyrazil z ředitelny. Zanechal slečny v ředitelně samotné.

„Kam to jde?" zetala se zmateně Grace. Stírala si poslední slzy z tváří.

„Za Connorem, za svým synem," odpověděla dívka. Grace vykulila oči. Byla z celé situace zmatená.

„Synem? Ředitel tu má syna?" zakoktala Grace.

„Ano. Na minulé škole měl též problémy a házel je na nevinné. Je mi úplně jedno, co mi udělá. Hlavní je, že ty nejsi pošpiněná jeho lhaním. Já se ho nebojím," pousmála se na ni.

„Kdo jsi?" byla jediná otázka, která Grace právě napadla. Zachraňoval jí úplně cizí člověk.

„Jsem Kate. Možná jsi o mě slyšela. Dělám ty demonstrace." Pyšně na sebe ukázala.

„Kate Kelly?" zarazila se Grace. Dívka se ještě víc rozzářila. Potěšilo jí, že ji konečně někdo zná po tak usilované práci.

„Ano! To jsem přesně já a jsem typ člověka, co nenechá nevinné ve štychu a odhalí pravdu. Přijď na zítřejší zápas v lacrossu a klidně vezmi i přátelé. Ráda tě tam uvidím, Grace."

Holla!

Postupně se dozvídáme, jak se Grace seznámila se svými kamarády. Myslíte si, že budou stále stejní?

-Lucia