O 10 let dříve

Byl nádherný podzim. Stromy byly zabarveny do několika odstínů barev podzimu. Barevné listí opadávalo ze stromů. Vznášelo se ve větru a poletovalo všude kolem. Celé tohle roční období vytvářelo kouzelné momenty. Podzim také značil začátek školy a odstartoval tak novou kapitolu života každého studenta. Grace byla v prváku se svou nejlepší kamarádkou Maliou. Byly nerozlučná dvojka. Nikdo je nedokázal rozdělit, ani kluci. Ale jednoho dne se vše změnilo.

Byla polovina září, Grace si začala zvykat na celý systém v nové škole. Tahle střední škola byla splněný sen pro obě dívky. Vysnily si jí. Škola měla všechno, co si student může přát, až na pár výjimek. Dívky neměly všechny hodiny společné. Každou zajímalo něco jiného. Grace nepatřila mezi oblíbené žáky. Malia byla opak. Pro všechny úžasná, vtipná holka, která neměla nikdy zkaženou náladu. Tak působila na ostatní, ale byla jiná. Nikdo nechápal, jak se s Grace mohla bavit. Ovšem, že za tak krátkou dobu zapadla i na tuhle školu.

Grace seděla sama v lavici. Tohle byla zrovna hodina, kdy dívky měly být pohromadě. Grace se jako vždy dívala z okna na listí, které se pomalu snášelo k zemi. Její myšlenky byly smíšené. „Čtyři roky a školu mám za sebou," pomyslela si.

Podepírala si rukou hlavu a povzdechla si. Z přemýšlení ji vytrhlo třísknutí desek o stůl. Svůj pohled bleskurychle přesunula na osobu, která učinila takový hluk.

„Co se děje? " optala se neutrálně.

„Ona mi dala za pět! Prostě jen tak!" nafoukla se blondýnka malého vzrůstu. Byla celá rudá vzteky.

„Odevzdala jsi prezentaci?" zamumlala jsem. Grace mohla mluvit ještě tišeji a stejně by ji slyšela. Nemusela by mluvit a ona by hned věděla, co chtěla říct i přesto.

„A jo," ozvala se se smíchem. Grace se usmála a blondýnka se posadila vedle ní. Červená barva z jejího obličeje pomalu mizela. Nafoukla tváře a poté všechen vzduch vyfoukla.

„Nudí mě to tady, a to je teprve začátek prváku." Opřela se o opěradlo. Začala si namotávat pramínek svých vlasů. Dělala to vždy, když se nudila nebo byla nervózní.

Začalo zvonit.

„To zvládneme Malio." Grace se snažila přehlušit zvonek a věnovala jí úsměv. Učitelka vešla do třídy a celá třída se zvedla. Malia do ní lehce strčila s úšklebkem. Po pokynu učitelky jsme se posadili.

Celou hodinu učitelka nudila celou třídu o svých teoriích o vesmíru. „Kdyby se držela osnov, mohlo to být více zajímavé pro studenty," pomyslela si Grace. Mezitím si malovala různé kresbičky do sešitu.

Po skončení hodiny si studenti zabalili věci a vyrazily do jiné třídy. Nastal čas, kdy se dívky musely rozdělit. Kromě Malii se s Grace nikdo nebavil. Byla to její jediná a nejlepší kamarádka, která bydlela jen blok od ní.

„Tak za dvě hodiny. Dej si dvě hoďky laborek prcku," zasmála se a objala Grace.

„Vždyť jsem vyšší než ty," zafňukala se smutným výrazem Grace. Malia se začala smát. Dívky se rozloučily a každá se vydala do své třídy.

Grace svírala v ruce svůj sešit, nahodila neutrální výraz a začala sledovat zem. Vyhýbala se nohám, které kolem ní chodily a snažila se vyhnout očnímu kontaktu s ostatními. Možná to byla ta chyba, kterou vždy dělala. Možná kdyby se narovnala a vzhlédla. Věnovala všem svůj usměvavý a vstřícný pohled, ale tohle Grace neuměla. Byla to stydlivá dívka, která měla problém mluvit s ostatními, kromě Malii. Ta byla jako sestra.

Grace si dlouze povzdechla, byla z toho všeho rozhozená. Při své nepozornosti se srazila s chlapcem, který hleděl taktéž jinam. Grace se lekla a upustila svůj sešit na podlahu. Chlapec se bez váhání pro něj sehnul a podal jí ho.

„Moc se omlouvám. Jsem tady nový, a tak trochu nemotorný. Nevíš, kde je tady ředitelna?" nervózně se pousmál a poškrábal se za krkem. Její srdce začalo bít jako o závod. Jeho úsměv v ní vyvolal něco, co nikdo jiný nedokázal. Neuvědomovala si, že stále držel její sešit.

Sešit si rychle vzala. Cítila, jak její tváře vzplály. Musela být rudá až za ušima.

„Musíš jít rovně a pak zahni doleva. Je tam cedulka. Určitě to najdeš," vyhrkla ze sebe a rychle utekla do třídy. Zpanikařila jako pokaždé, když s někým mluvila, ale tohle bylo jiné. „Co jsem to proboha udělala?" zaječelo na ni podvědomí.

Grace vběhla do třídy a usadila se na své místo. Zavřela oči a začala zhluboka dýchat. Když se uklidnila, rozhlédla se po třídě. Nikdy nic takového necítila. Něco bylo jinak, ale nedokázal přijít na to co.

Na lavici položila učebnice i se svou hlavou a povzdechla si nad situací, která se stala před chvílí. Zavřela oči. Chtěla si na chvilku odpočinout a vyrazit do svého světa.

„Ehm, je tady volno?" ozval se hlubší hlas, který jí byl velice povědomý. Trhla sebou a zvedla hlavu, a přitom otevřela oči. Málem jí vyskočilo srdce, když spatřila znovu jeho tvář. Najednou se z jeho poloúsměvu vyklubal široký úsměv.

Grace se zmohla pouze na přikývnutí. Chlapec se posadil vedle ní. Svůj zrak přesunula někam jinam. Snažila se opět uklidnit, přece to je jen nový student. Nepomáhalo to. Srdce bušilo ještě rychleji než předtím. Myslela si, že to už není možné.

„Jsi v pořádku? " zeptal se chlapec, který seděl vedle ní. Pohlédla na chlapce. Byl opřený o lavici a sledoval ji. Stále se na ni usmíval. Zahleděla se do jeho tmavě hnědých očí a začala se v nich ztrácet. Po chvíli zakroutila hlavou, aby se vzpamatovala.

„Ne. Vlastně ano, jsem," vyhrkla ze sebe rychle. Byla zmatená z toho, co právě řekla. Chlapec s úžasným úsměvem se zasmál.

„S tebou je opravdu zábava." Vytahoval si z batohu sešit.

„Přišla jsem mu zábavná," pomyslela si. Grace byla překvapená sama ze sebe a z celého dění.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se. Opět ji sledoval tím svým pohledem.

„Grace." Bylo to to jediné, co z ní vypadlo.

„Já jsem Ricky. Přistěhovali jsme se sem před týdnem. Moje sestra Sabrina je v jiné třídě. Je umělecky založená, pořád o sobě tvrdí, že z ní bude světová umělkyně," zasmál se. Společně se začali bavit o zájmech a dalších věcech.

Grace byla překvapená, že to dokázala. Dokázala si normálně povídat jako ostatní. Panika z ní pomalu opadávala. Cítila se snad nejlépe v celém jejím životě.

Holla^^
Zde je další  část. Děkuji  za Vaší podporu. Moc mě  to potěšilo. ^^  Doufám,  že  Vás bude bavit i na dále.

-Lucia-