Před deseti lety

Grace seděla doma na posteli. Slzy jí stékaly po tváři. V ruce svírala fotografii s její nejlepší kamarádkou Maliou. Nikdy se necítila tak strašně jako v ten osudný den. Nedokázala pochopit, co dělala špatně. Cítila se tak malá v tak velkém světě. Kousek jejího já chyběl. Vůbec nic nevěděla. Neví, jak to sní bude dál. Přišla o člověka, který se s ní bavil celou věčnost. Opustila ji kvůli příteli. Byl pro ni víc než ona. Začala chápat, proč hromada lidí nemá nejlepší přátele. Nebyli tu pro ně. Kdy je potřebovali. „Je na čase jít dál. Bez ní," pomyslela si Grace.

Fotku hodila do protější zdi. Rámeček se rozbil. Sklo se všude roztříštilo. Grace se zvedla z postele a podívala se z okna. Byla emocionálně někde jinde, sklo v pokoji jí vůbec nerozhodilo.

Kapky padaly dolů z oblohy na zem. Počasí vystihovalo přesně její náladu.

Vyšla ze svého pokoje a zamířila po schodech dolů. Oblékla si bundu a poté boty. Vyrazila do toho hustého deště. Všechno jí bylo jedno. Bylo jí i jedno, že mohla dostat zápal plic. Byla by radši mrtvá než živá.

Každá kapka chladila bolest na její tváři. Byly jako malé jehličky, které pomáhaly od bolesti. Grace byla ráda, že nikdo nepoznal, že pláče. Déšť vše skryl. Slzy splývaly s deštěm.

Rozeběhla se po ulici pryč od domu. Bylo jí jedno, co se sní stane. Chtěla na chvíli utéct. Cítit se lépe, ale cítila se hůř a hůř.

Grace se zastavila uprostřed parku, kde si klekla do mokré bahnité cesty. Bláto měla skoro všude. Lapala po dechu. Pláč nedokázala zastavit. Pozvedla hlavu směrem k obloze. Zavřela své oči. Nechávala kapky dopadat na svůj uplakaný obličej. Nedokázala se ani zvednout. Tělo bylo úplně vyřízené, bez sil.

Pootevřela oči a vylekala se. Stál před ní neznámý muž. Měl přes hlavu kapuci a pečlivě ji sledoval. Chvíli na sebe jen zírali. Dokud chlapec neprolomil ticho mezi nimi.

„Proč tu klečíš v tomhle dešti a blátě?" zeptal se. Grace nevydala ani hlásku.

„Nechceš si radši sednout někam do sucha? Onemocníš." Poškrábal se na zátylku. Neviděla mu pořádně do tváře. Stále nic neříkala a sklonila pohled. Povzdechl si. Z ničeho nic mladík začal Grace zvedat z mokré země. Odtáhl ji pod strom, kde bylo alespoň větší sucho.

„Děkuju," bylo jediné, co Grace dokázala říct. Chlapec si sundal kapuci. Pousmál se. Grace byla překvapená, že se chlapci nehnusila, když byla celá od bláta. Přece mohla být psychopat, to mladík přeci nevěděl.

„To takhle normálně chodíš v dešti klekat do parku na cesty?" zazubil se při tom. Grace vyklouzl neposedný úšklebek.

„To zas ne. Tohle bylo poprvé. Chtěla jsem si zkusit jaké to je, když je člověku opravdu na nic," pokrčila rameny. Chlapec si sundal bundu a přehodil ji přes dívku. Poté se opřel o kmen stromu.

„A jaké to je?" Pohlédli si do očí. Grace byla překvapená, že jí půjčil svou bundu. „Přece bude špinavá," pomyslela si. Každý člověk by jí řekl, proč dělá takové kraviny, ale on ne.

„Není to špatné, až na to, že jsi pak celý promáčený," zasmála se. Smích jí oplatil. Potkala někoho nového v té nejhorší chvíli, který jí rozuměl. „Třeba ten život bez Malii nebude tak špatný," zamyslela se.

„Byl to fakt blbý nápad," dodala Grace. Chlapec přikývl. Nepřestával na ni zírat. Byl strašně sympatický a milý. Připadalo jí, jako by se znali už dlouhá léta, ale bylo to pouze pár minut.

„Co se tedy tak závažného stalo, že jsi to šla zkusit a k tomu si přivodit zápal plic?"

„Neznám tě, abych ti řekla důvod," pověděla mu. Chlapec se zasmál.

„Och pardon," natáhl k ní ruku.

„Jmenuji se Tobias Mavic." Grace mu ruku mu oplatila a lehce stiskla.

„Jsem Grace Starling." Potřásli si rukama a poté se pustili.

„Tak teď se známe a můžeš mi to říct." Opět se začala smát. Byl zvláštní a k tomu vtipný.

Cítila se mnohem lépe, když Tobymu sdělila své trápení. Měl pravdu, trápila se zbytečně. On byl ten, co ji dal dohromady opět s Maliou a urovnal další spory. Tobias Mavic se stal součástí jejího života. Byl to její dobrý přítel v každé situaci. Nikdy ji nezklamal jako ostatní.

Grace se svými přáteli nikdy neměla normální seznámení. Seznámili se za zvláštních okolností, a to je dělalo výjimečnými.