„Vítej doma, naše meomari.“ Zopakoval i druhý z bratrů a já se s úžasem rozhlédla kolem sebe. Bylo to obří . Sice i doma jsem měla opravdu velikej pokoj, ale na tohle to nemělo, bylo to veliké jako nějaký malý byt . 

„Tohle všechno je můj pokoj ? zeptala jsem se nevěřícně a rozhlédla se všude kolem sebe . 

„Né toho jednookého za tebou,“ odfrkl si posměšně Zinaj a Sokka ho spražil pohledem . 

„Jo, je to tady tvoje ,“ usmál se na mě . 

„Jak vidím naší Meomari se její pokoj líbí , být tebou si vyzkouším hlavně postel, protože v té budeš trávit veliké množství času ,“ zaslechla jsem ostrý hlas z rohu místnosti . Ze stínu se vynořila Yannari s úsměvem na rtech. Asi poprvé jsem na ní viděla upřímný úsmě pov . 

„Ale co to, ono se to umí i usmívat ? Já myslela, že jenom šklebit a házet zabijácké pohledy,“ zaksichtila jsem se na ni a ona mi to oplatila pozvednutím obočí . 

„Já nejsem zlá...“ 

„Ten byl dobrý Yannari ! Dej další !“ začal se smát Sokka spolu se Zinajem .

„Třeba řekni , že ráda vyšíváš a zbožňuješ růžové poníky !“ vykřikl znovu, no pravděpodobně to za malinkou chvilku prudce olitoval, protože mu Yannarinina podrážka boty skončila přímo na tváři.

„Co jsem ti říkala o tom, že někdy až moc mluvíš bez toho, aby sis před tím rozmyslel, co vlastně říkáš ?“ zeptala se ho s ohníčky v očích a pohledem, ze kterého mrazilo i mě a to jsem byla metr od ní.

„P...p...promiň mi Yannari, já nechtěl ,“ zakňučel skoro nesrozumitelně ze země a ona se pousmála a pustila ho . Sokka si odfrkl a rychle se zvedl .

„Kde jsem skončila, než jsem byla tak neslušně přerušena ?“ zeptala se na oko a Zinaj se ještě jednou uchechtl. 

„Jó už vím , já nejsem zlá, teda většinou, jenom no nepřišla jsi mi přímo sympatická a pochybuju, že zvládneš úkol, Meomari. No když ne, naše země se propadne do kolotoče zoufalství a beznaděje, zemřou milióny lidí a tvá rodina a přátelé zůstanou navždy uvězněni v ničem a všechno to bude jenom tvoje vina, protože jsi nezvládla svůj úděl být Meomari,“ zhodnotila Yannari a trhla rameny, jako kdyby o nic vlastně nešlo,ale když mi to takhle shrnula,  ztuhla mi krev v žilách a neuměla jsem se hnout z místa . Proboha, co když to opravdu podělám a moje rodina přátelé a vlastně všichni navždy zůstanou uvěznění jako nějací otroci jenom a jenom kvůli mé neschopnosti a kvůli tomu, že jsem se právě já narodila pod nějakou blbou hvězdou a mým blbým rudým vlasům .

„To opravdu může tak skončit, když to nezvládnu ?“ šeptla jsem jako kdyby bez duše a podívala se na Yannari, která se usmívala. Chtěla mě vyděsit a to se jí naprosto dokonale povedlo, protože mé tělo v této sekundě ovládl jenom strach . 

„Ale no tak Dife, neboj se, máš přeci nás. My ti nedovolíme to pokazit, nemusíš se bát ,“ povzdechne  si vedle mě Sokka , ale to mě právě moc neuklidnilo . 

„Nemusíš se bát , všichni ti rádi pomůžeme !“ vykřikne zvesela Zinaj a podívá se na Yannari . 

„Že jo Yannari !“ napomene jí .

„Jo ,jo , samozřejmně ale musíme začít první lekcí . Jednou z nejdůležitějších vlastností je vědět se rychle dostat z místa na místo , většina našich bojovníků to zvládá pomocí svojí zvířecí podoby , ale ty jsi tu nová a my budeme potřebovat počas výcviku cestovat a ty tu svou ještě neovládáš a tak se musíš naučit jezdit na koních ,“ zkonstatovala Yannari a mnou projel strach . 

„Ne koně neé, raději budu jezdit na želvě, ale ne na koni !“ zaprotestovala jsem. Koně nenávidím , no spíš se jich bojím, ale to je přeci jedno prostě ne . 

„No prostě máš smůlu ,“ dokončila a já se v duchu pokřižovala. 

„Ale tohle nejsou koně !“ vykřiknu, když mě dovedou i přes mé protesty do stáje . 

„Jsou , co by to mělo být ?“ zeptá se Sokka a pohladí jedno ze zvířat po parohu . Bylo to něco jako náš jelen smíšený s koněm a něčím hodně chlupatým .

„No nevím ,ale koně to nejsou !“znejistím a podívám se na jednoho, který ke mně natahuje krk . 

„Hedře se líbíš !“ usměje se Zinaj a otevře dveře její ohrady nebo boxu či co to je . 

„Pane bože prosím pomáhej mi !"

(Obrázek zvířete v médiích ;) )