Awojda ! Prosím dáte mi spětnou reakci na povídku ? Moc děkuji !

„Vstup Dife,“ zazněl celou síní hromový hlas , lekla jsem se, ale jen pro tu intenzitu, nepůsobil děsivě, spíš byl něco jako pohlazení tou nejjemnější látkou . 

„No běž nebo tě mám kousnout aby ses hnula ?“ zasměje se vedle mě ta liška . 

„Už jdu , už jdu,“ šeptnu spíš sobě než jí, protože ona má odvahy na rozdíl ode mě na rozdávání. Pomalu jsem vešla do dveří a celé moje tělo pohltilo hřejivé světlo . Obří síň byla prosklená ze dvou stran a na třetí byl vystavěný obří kamenný trůn, ze kterého tekly malinké vodopády křišťálově čisté vody. Vypadaly jako kdyby z nich padaly diamanty. 

„Neboj se Dife, pojď blíž,“ šeptla žena sedící na něm. Její šeptnutí tak či tak znělo jako třeštění vody o skály . Její bílé vlasy spadaly po trůnu a rozlévaly se až na zem jako její bílé šaty, které se leskly při každém pohybu .

„Nemusíš se mně bát, Dife , já ti nic neudělám , jsem Ciria, vládkyně této krajiny. Já jsem ta poslední, která by ti něco udělala meomari,“ mluvila ke mně už příjemnějším hlasem, který mě hladil v hlavě . Bylo to zvláštní ale upokojující.

„Já vás neznám !“ odvětím trošičku zbrkle, no hned toho olituji, když mě do břicha zasáhne loket lišky. 

„Ale já tě znám , to zatím stačí,“ zasměje se a ta liška taky. Obě mi začínají být trnem v oku . Ne trnem ale stromem v oku. 

„Yannari ti asi už všechno řekla, takže se nemusím pozastavovat nad banalitami a tvůj trénink může hned začít,“ řekla, jako kdyby to už byla hotová věc , teda aspoň mě před ní tak postavila . 

„Vaše ...asi veličenstvo , ta liška , tedy Yannari mi nic neřekla ,ráda bych se něco dozvěděla a co to vlastně je to meomari , už to slyším asi po třetí!“ zavrčela jsem naštvaně a povolila si jednu nohu, protože mi už pomalu začínala trnout. 

„Aha !“ poznamenala ostře královna a zpražila Yannari pohledem , ta se tvářila jako kdyby se nechumelilo, no byla na ní vidět nervozita. 

„Když ti tedy Yannari nic neřekla , vysvětllím ti to já,“ pronesla královna a postavila se z trůnu . Její šaty se při pohybu zavlnily a vypadaly jako vody řek. Pomalu přešla k jedné prosklené stěně a pohlédla ven .

„Naše země je tady od dávných věků po dlouhé léta jsme tady žili bok po boku . Vládli jsme tady já a můj bratr Zerak . No před několika roky se Zerak rozhodl, že by měl být jediným vládcem naší země on , a ne že by jsme měli panovat oba. Nejdřív se mě pokusil uvěznit ve stěnách tohoto zámku !“ řekne naštvaně a praští daní do skleněné tabule :„to se mu však nepodařilo a já ho vyhnala za hranice našeho království . V temném lese však za poslední pár let vybudoval armádu a začal útočit na naše hranice . Naše armády ho dokáží udržet na jeho zemi, no poslední útok nás překvapil a ...“ na konci věty jí zlíhal hlas. 

„Ukradl nám almaz , diamant světla ...bez něj náš svět ztrácí sílu , stromy uvadají a rostliny umírají. No před sedmnácti lety  nám sudičky vyvěštily, že k nám přichází Meomari ,naše bojovnice . Dívka s vlasy barvy ohně, která nás zachrání . Poslala jsem pro tebe naši nejlepší stopařku, aby tě vysledovala a dovedla k nám ,“ nedokončila, protože byla přerušena . Přes obrovská vrata k nám vtrhli dva obří vlci, který se mezi sebou kousali . Vypadalo to jako když psy bojují o dominanci . 

„Sokko ! Zinaj!“ zakřičela z ničeho nic, až jsem měla pocit, že zem pod mýma nohama se otřásla . I ti vlci přestali bojovat a podívali se na ní . 

„Co to má znamenat ! Měli jste jít s Yannari a dávat pozor, znáte svět lidí líp než ona !“ vykřikla znovu a oba zakňučeli . 

„No už jenom ti by mi pomohli ! Vždyť bych tam byla ještě týden !“ zasmála se ta liška , teda Yannari. „Vy dva, máme návštěvu, nechcete se představit ?“ napomenula je a oba se  najednou přímo přede mnou přeměnili na lidi . Skoro jsem sebou sekla o zem, když se z dvou vlků stali dva kluci asi v mém věku . 

„To je ona ?“ ťuknul jeden z nich do mé ´ochránkyně ´a ona jenom s úšklebkem přikývla. 

„Kde jsem skončila, než jsem byla tak hrubě přerušena ?! Á už vím . Poslala jsem pro tebe, abys náš svět zachránila a porazila mého bratra , zničila temnou část naší země a samozřejmě, jak jsem se doslechla, i vysvobodila svou rodinu.“ na konci se její tón hlasu změnil na téměř soucitný . 

„A co kdybych odmítla ?“ zeptala jsem se téměř neslyšně 

„Tví rodiče a sestra a i celý tvůj svět zůstane zaseknutý v ničem . Podle našich zvědů je můj bratr zavřel do své časové pásky, protože tě chce vydírat . Jsi mocná zbraň, Dife. Jak pro naši stranu, tak pro stranu zla...