„Tak jestli je to, co se tu píše pravda, bude to ještě opravdu zajímavé, ..." zašeptal zaraženě Sokka a pořád studoval stránku oné knihy.

„Tak nám to řekni a nenapínej!" zavrčel Zinaj . Opravdu to zdržoval.

„Ano, ano, neboj se ! Tak... Jestli se ve znamení objeví barva krve, mějte se na pozoru . Lidé s tímto znamením dokážou slyšet hlas srdce a také šepot rostlin a zvířat . Objeví se za uplňku Mawanského měsíce. Toto znamení je náročné na ovládání a z jeho nositele vyčerpává energii.  No dokáže být i nepochopeno a nedoceněno jako dar bohů,"  dočetl a zabodl svůj pohled do mě.

„To jako myslíš, že budu umět komunikovat se zvířaty ? Určitě se mýlíš, přečetl si to dobře ? A určitě to je rudé ?" panikařila jsem a snažila se najít někoho, kdo by měl pochybnosti stejně jako já . Bohužel nikdo. Všichni se tvářili vážně.

„Nepřečetl jsem to špatně Dife, prostě je to pravda . Dokud se však nedozvíme, jak tvoji sílu používat ,nech ji spát dobrá ? " podotkl Sokka a knihu zabouchl. Zmateně jsem se koukla na všechny kolem ohně.  A následně se zahleděla do hvězd. Když jsem byla malá, uměla jsem v nich číst. Znala jsem každou hvězdu, každé souhvězdí. Pak jsem ale na tenhle koníček nějak zapomněla a v mé hlavě jich zůstalo jenom několik. Bohužel i hvězdy tady byly jiné. Nebyly to malé bílé tečky na nekonečné modré ale shluky barev na několika místech, které omývala barevná stuha.

´Možná se na ní dívají i naši .´ pomyslela jsem si a s tím, že mi začala být zima, jsem zalezla do vozu. Zabalila jsem se do několika dek a stočila se do klubíčka v rohu. Dlouho jsem se převalovala z boku na bok, než jsem zaslechla zavrzání dřeva. Celá jsem se napružila a natáhla se po nejbližším předmětu.

 Už, už jsem ho chtěla po neznámém hodit, než se ozval jeho hlas.

„Dife klid ," byl to Ariis ,"nechci ti nic udělat . Jenom bych si chtěl popovídat, musí to být pro tebe těžké . Možná mi to neuvěříš, ale chápu, jak se cítíš." mluvil klidným tichým hlasem a já se ani nemusela podívat do jeho očí a věděla jsem, že to pro něj není lehké. I tak mi však nedalo trochu si rýpnout.

„Jak by se někdo jako ty mohl cítit ztraceně?  Vyrostl si tady, chápeš všechno kolem, dokonce i tu stránku v knize si našel ty .Nemůžeš vědět, jak se cítím ." zamumlala jsem a obrátila se na druhý bok. Zaslechla jsem zvuk látky a jemné uchechtnutí.

„Máš pravdu, možná jsem odtud, ale já ani Yannari nejsme z města. Jsme z lesů, naše rodina nebyla nikterak zajímavá do doby, než se v Yannari objevily bojové schopnosti. Přijali jí do paláce, aby tě našla a získala postavení pro celou rodinu. A tím pádem naši rodiče chtěli, abych šel v jejích stopách. Získat místo výš a stát se uznávaným, ona dokonalá dcera a já? Nepovedený syn, který raději trávil čas v lese při zvěři než panáčkováním v hradu. " trpce se uchechtl a já opravdu začala poslouchat. Nevěděla jsem o tom, právě na Yannari bych neřekla, že není z vyšší vrstvy.

„Pak to přišlo, Yannari díky svému postavení získala práci i pro svého bratra . Naši z toho byli nadšení.  Obě děti na hradě! Dokonalé. Měl jsem pracovat u hradní stráže . Prvních pár dnů všechno běželo normálně, pak se ale stalo to, co se stát nemělo . Královna ti jistě při tvém příchodu říkala o tom, jak při útoku Zerakovi poskoci ukradli Almaz . Byl jsem ten den na stráži a měl na starost úsek, na kterém se Almaz nacházel.

 Nebyl jsem tam sám. Bohužel stalo se to, co se stalo. Jednoho ze strážců v zahradě uštknul had a tak s ním museli na ošetřovnu. Zůstal jsem tam sám a tehdy to přišlo. Zaútočili na palác, stál jsem tam sám proti neuvěřitelné hordě oblud a monster . Strážci z jiných křídel se tam dostali za chviličku, bohužel i to bylo už pozdě . Prý mě našli ležet při dveřích do sálu. Na dveřích nebylo jediné škrábnutí a já byl taky nezraněný. Nikdo se mě neptal, co se stalo všichni mně ihned označili za zrádce . Za toho, kdo jim dveře dokonce otevřel .

V ten se mě Yannari zřekla jako svého bratra. Každý se na mě koukal přes prsty nikdo se mnou nechtěl mít nic společného. Byl jsem zrádce. Špína a tak jsem odešel.  A teď? Díky tobě mám šanci dát si opět dohromady vztahy se svou sestrou. Promiň, že se ti tady spovídám , ale chci aby si věděla, že vždy bude líp . A teď už spi. Zítra prý budeme odjíždět ještě za tmy."  dokončil a téměř neslyšně odešel. Jeho slova se mě dotkla . Musel si toho vytrpět hodně, jen kvůli tomu, že si několik lidí něco myslelo . Má mysl však získala klid a mně se konečně podařilo usnout.