Od doby, co jsme dorazili zpět do tábora, na mě Yannari už půl hodinu mluvila neznámým jazykem, kterému jsem nerozuměla ani písmeno. Nechápu, k čemu ten obřad pomohl.

„Jak je to sakra možné, že mi nerozumíš! Všechno jsme splnili a proběhlo to, jak mělo. Ty jsi zas nějaká porušená. Při všech to funguje. I když na to mají času, kolik chtěj, ale při naší Dife? Ne! To prostě nemůže fungovat normálně!"

Rozčilovala se malá bělovlasá elfka, zatímco vedla svůj monolog. Kluci vedle ji jenom pozorovali, ale Ariis se díval přímo na mě . Propaloval mě pohledem a začal ve mně vzrůstat pocit, že se mi snaží číst myšlenky.

„Děje se něco Ariisi?" Zeptala jsem se šeptem, abych nenarušila rozhněvaný monolog Yannari. 

„Svlíkni se.“ Prohodil jen tak . Přičemž zbystřil i Sokka a Zinaj. Yannari zatím už vychodila díru a pokračovala dál.

„Eh... Jestli mě chceš vidět bez oblečení, dá se to říct jinak. K tomu nemyslím, že se známe dostečně dlouho ..." Zrudla jsem a Ariis se praštil do čela, zatímco se vlčí bráškové začali smát. 

„Kdo by si pomyslel, že Yannařin bratr bude takový úchylák! " Vykřikl se smíchem Sokka . 

„Tak jsem to nemyslel !" Zaúpěl bezmocně a přešel na moji deku . Hraně jsem začala křičet. Bránit se rukama.

„On mě chce znásilnit ! Dejte ho pryč!" Vřískala jsem se smíchem, než se do mě zabodl Yannařin ledový pohled .

„Dife, kuš !" Sykla ,čímž přerušila svůj naštvaný monolog ,na který ihned navázala, teď však do druhé strany a patrně v jiném jazyce. Bylo jí úplně jedno, že ji nikdo neposlouchá . 

„Klid, nic nechci jenom si chci něco ověřit. Předpokládám, že znamení elementu už máš ... je to jenom teorie , nic ti neudělám přísahám . A kdyby i jo, kluci mě zmlátí dřív, než ti stihnu něco opravdu udělat." domluvil Ariis a já mu ani nevím proč,uvěřila . Otočila jsem se zády k ohni a vysvlékla si horní část oděvu, který jsem na sebe navlékla ještě v paláci a tím pádem už cekem smrděl, stejně jako já .

„Jak jsem si myslel ." zamumlal zpoza mých zad, zatímco jeho prsty studily na pokožce .

„Stalo se něco ?" optala jsem se ihned .Zaslechla jsem jenom šustěni deky .

„Páni , tak tohle je jiné ." promluvil Zinaj . Nepříjemně jsem se ošila a i napříč protestům si opět natáhla oblečení zpět.

„Co jsi zjistil?" optala jsem se ihned a pohled mi padl na Ariise, který si rukou držel bradu .

„Dife, víš jak funguje to, co máš na zádech , že jo ? " Položil otázku a já se na něj zadívala jako na idiota .

„Je to přeci jenom obrázek , něco jako tetování prostě jen značka na kůži nebo ne ?" zeptala jsem se se zdviženým obočím .

„Nejdřív netuším, co je to , to tetování . Ale to je jedno . Není to jenom tak nějaký obrázek . Ten symbol se rozrůstá . Každá nově nabitá schopnost ho rozšiřuje a rozvětvuje . Kdybys měla čas a zůstala chvíli v hlavním městě, uviděla bys, že bez ohledu na počasí mnozí dvořané nosí šaty s velkými výstřihy na zádech a taky téměř nikdo nechodí s volně rozpuštěnými vlasy .

Například kdyby ses koukla na královnu pořádně . Její symbol se rozrůstá tak, že ji dokonce zasahuje až na přední stranu krku a boky . " dokončil vysvětlování a já na něj jenom koukala s nechápavým pohledem .

„To jako když se naučím vařit, přibude mi tam lžíce ?" provokovala jsem ho, no jeho pohled mi jasně naznačil, že tohle téma nebere na lehkou váhu. „Promiň , jenom tomu nerozumím ."

„Ne , lžíce ti tam opravdu nepřibude . Je to zvláštní ornament, který směřuje od krku a větví se jako kořeny, je to něco jak záznam celého tvého života , ukazuje tvé zkušenosti a získáváni nových a nových sil . Také jsou tam zaznamenány všechny důležité věci života . Každá má jinou barvu a každá se větví trochu jinak. Ku příkladu smrt se vždy barví tence a barva je podle toho, o koho se jedná , zda o rodinu , přátele nebo tak .

Pak například porod dítěte . Všechny velké události, které tě ovlivní, jak psychicky tak emočně . Při některých lidech bys dokázala číst celé jejich rodokmeny jenom z pohledu na jejich znamení . Je to záhadné a přitom tak okouzlující. Abych se ale vrátil k tématu, mírně  jsem odbočil." oddechl si a pohodlněji se posadil na svou deku . Všichni krom Yannari jsme jej poslouchali .

„Do znamení se taky vpisují rozhodnutí pánů lesa . Zda rozhodli kladně, pak jsou žlutá nebo záporně , pak jsou hrubá a tmavě hnědá . Tvé však je ohnivě rudé . A tady přichází otázka. Proč?"

Proč zase já , tenhle svět asi nikdy nepochopím, i kdybych tu měla být zavřená nadosmrti. Ne, to nesmím , má rodina mě potřebuje . Zatímco jsem přemýšlela, vrátila se k nám Yannari a bezmocně se hodila na svou podložku .

„Nechápu to, pořád tomu nechápu . Dife, neřekl ti duch lesů něco zvláštního ? " zeptala se, po chvíli, kdy ještě něco pokřikovala v jiném jazyce . A já si vzpomněla na slova, co mi řekl .

„Ano ... snad si to pamatuju dobře . Něco na způsob, že mi byl můj dar udělen , že i když nic neřeknu, budou mi rozumět, a že když budu mluvit, oni budou poslouchat, dál si už nemůžu vzpomenout ." svěsila jsem hlavu mezi ramena. Sokka poslouchal, ale hned jak jsem domluvila, začal listovat v obří knize, o kterou se doteď jenom opíral .

„Asi jsem zjistil, co se stalo ."