„Kde jsem ? " zašeptal zmateně kluk na podlaze přede mnou . Nevěděla jsem, co mu mám říct . Na voze by asi byla pořádně hloupá odpověď .Pořád jsem před sebou držela ostrý hřebík a držela ho přibližně ve výšce jeho srdce .

„Ne...nechci ti nic udělat, jenom klid..." šeptala jsem . Mám ale pocit, že v té chvilce jsem byla já ta vyděšenější . Taky jsem si ho pořádně prohlédla . Černé vlasy mu sahaly asi po ramena, černé oko, které si nezakrýval, probodávalo okolí a hlavně mě .

„Dife slyšel jsem hlasy ," nakoukl dovnitř Sokka i s houskou u pusy, když však uviděl cizince přede mnou, houska mu spadla na zem a v jeho ruce se namísto ní objevil nůž . Ani jsem nestihla mrknout a už stál centimetr před mými botami skrčený i s nožem . Kluk přede mnou se ale jenom nechápavě a hlavně vyděšeně díval na scénu, kterou viděl .

„Proč jsi neřekla, že se probudil ? " zeptal se mě Sokka s mírným zasyčením v hlase .

„Nepokládala jsem to za důležité, nic nedělal ." zašeptala jsem a koukla se skrz jeho nohy na kluka přede mnou .

„Sokko nic se nestalo opravdu ,všechno je v pořádku ." Jako kdyby mě neposlouchal, přešel k cizinci. Po cestě vytáhl z jedné krabice lano, kterým mu následně svázal ruce za zády . Nebránil se , asi si uvědomoval, že kdyby se zkusil bránit , nepomohlo by mu to .

„Stejně je to pořád jenom příživník ." Sykl Sokka, když odhrnoval pruhy látky zpět na místo vedle Zinaje . Koukla jsem se na místo, kde před chvíli stál. Zdálo se mi, jako kdyby tam ještě vidím jeho postavu . Byla to jenom představa . Svůj pohled jsem přesměrovala zpět na cizince . On ten svůj nespouštěl z hřebíku vedle mě .

„Mohla bys mi říct, co se stalo?" zeptal se hlasem, který byl o několik tónů nižší, jak ten co jsem čekala . Díval se přímo na mě a mně ten pohled něco připomíná , něco nebo někoho ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo nebo co by to mohlo být . Možná si to jenom nalhávám , zahnala jsem své myšlenky do pozadí .

„Nevím , "řekla jsem . On se jenom trpce zasmál a sklonil při tom hlavu, čímž odkryl zašpičatělé ucho . Že by byl taky elf jako Yannari ?

„Co jiného bych mohl čekat , jak řekl tvůj přítel jsem příživník , zátěž . Chápu ."

„T...tak jsem to nemyslela ! " křikla jsem rázně a zabodla do něj svůj pohled . Štval mě tón, jakým si se mnou povídal, jako kdyby pro něj nic kolem  neznamenalo .

„My jenom , asi tě v lese napadli divá zvířata a my tě našli na cestě ." vysvětlila jsem a on jenom pro sebe pokýval hlavou . Hlavu si opřel o místo za ním .
„Opravdu ?" zeptal se a já nafoukla tváře ,opravdu si myslí, že bych mu lhala?

„Ne, víš co ? Plaval jsi v cukrové vatě v řece s delfíny a my si mysleli, že se nudíš, tak jsme tě odtamtud vytáhli ,naložili na náš vůz ošetřili tě a nakonec tě pro jistotu jeden z nás svázal, protože si myslel, že by se nám přišla pomstít jedna ze světlušek, které s tebou plavaly v té řece na cukrové vatě a  se na tvém vtipu o jablkách !" zafučela jsem naštvaně na konci jsem se ale mírně smála stejně jako on .

„Počkej , co je to cukrová vata,delfín,světluška a jablko ?" zeptal se smíchy . Pochopil, že si z něj utahuju , já byla ráda , pořád lepší, když chápal, že vtipkuju, než aby si myslel, že mám v plánu hodit ho někam do propasti a předtím ho podříznout .

"Jsou to věci z mého světa , vy tu opravdu neznáte cukrovou vatu ?" zeptala jsem se a on se zatvářil zmateně .

„Z tvého světa ? Ty nejsi Twouve? " Zeptal se a já se na něj koukla způsobem jako první den na Yannari, když se mi pokoušela jako liška ukázat, kam s ní mám jít.  To slovo znělo trochu jako závan větru nebo něco podobné , nevěděla jsem vysvětlit, jak to udělal , kdybych ho ale chtěla napodobit, asi bych si zlámala jazyk .

„Ano, ona je Twouve , a za to že jsme tě zachránili by si mohl alespoň poděkovat ! Zrádče krve ! " zasyčela Yannari, která seděla kousek od nás očividně skvěle vyspaná .