Yannari se v té chvilce objevil v ruce nůž. Silným zataháním za opratě zastavila oba Kabaye, kteří z toho nebyli zrovna nadšení .

„Dife skrč se !" Přikázala . Asi poprvé jsem vůči jejím rozkazům neměla sebemenší výhradu a ochotně se skrčila do prostoru na nohy . Yannari se zatím přemístila na místo, na kterém jsme před chvíli seděly .

„Ať si co si, ukaž se !" Vykřikla do černočerné tmy . Před chvíli vypadala jako kdyby měla každou chvíli usnout a teď byla očividně plná energie . Z nedalekého keře se ozvalo zašustění. A pak zavytí . Se strachem v očích jsem se podívala na mou učitelku, která stála nade mnou s dlouhým nožem v ruce. Vypadala skoro jako socha . Chvíli bylo ticho ,měla jsem pocit, že se snad zastavil svět .Ani listy na stromech si nedovolily se hnout. Ticho si dovolilo protnout zašustění z nedalekého keře . A najednou z něj něco vypadlo . Nevěděla jsem, co to je, protože jsem se bála dokonce i vystrčit hlavu ze svého úkrytu . Jenom jsem to zaslechla . Dopad za zem . Yannari za mnou se pohla a za milisekundu už nebyla za mnou ale nad tou věcí . Viděla jsem její vlasy kolem ní . Držela nůž a skláněla se nad něčím . Sice bázlivě ,no přeci jsem vystrčila hlavu nad okraj mé skrýše a uviděla jsem Yannari, jak tu věc , teď už jsem viděla, že to byl kluk , držela za vlasy a pod krkem mu držela dlouhý nůž z bílého kovu .

„Kdo tě poslal ! Mluv !" Vřískala na něj, i když i já jsem viděla, že na tom není zrovna dobře . Byl celý podrápaný . Oblečení na něm jenom viselo, protože z něj zbyly jenom cáry látky, která možná kdysi byla hezkým oblečením .Yannari se nad ním skláněla a její nůž mu skoro přeřezal tepnu. Po hrdle se mu kvůli tlaku už kutálelo několik kapek karmínové tekutiny. Měla jsem pocit, že ho za chvíli podřeže .

„Yannari !Zabiješ ho !" Zakřičela jsem na ní až sebou trochu trhla .„Je to špeh , určitě Zerakův ! O jednoho míň bude líp , o jednoho nepřítele míň ! " Zasyčela nahlas, opravdu jsem čekala, jak mu zabodne nůž do krku a on do několika sekund vykrvácí.

„Jak to můžeš vědět ! Je to člověk. Má právo žít jako ostatní . Vidíš, jak je potrhaný ? Jak by nás mohl špehovat a ten křik byl určitě jeho ..." připomněla jsem jí . Nevím, proč jsem ho bránila, no celý můj život jsem byla vychovávaná k tomu, že každý člověk by měl mít šanci na život . Nebo minimálně na to, aby se mohl hájit . Tenhle skoro neměl ani jedno . Yannari chvíli vypadala, že ten nůž zabodne do krku nejdřív jemu a hned potom i mně . Tak vypadala několik dlouhých předlouhých sekund než pomalu spustila ruku s nožem podél svého těla a pustila jeho vlasy . Jeho tělo znovu ochablo a dopadlo do hnědé hlíny. Má učitelka přesměrovala svůj pohled na mě a mírně se pousmála .

„Máš pravdu Dife . Každý by měl mít právo žít. Pomůžeme mu a když se probere, může nám vysvětlit, co je zač . Souhlasíš Meomari ?" zeptala se a já přikývla a úsměv jí oplatila .

„Vzbuď kluky, budou muset jít řídit ." Nakázala zatímco ho zvedala ze země . Otočila jsem se k vozu a nakoukla dovnitř. K mému překvapení kluci pořád spali jako kdyby se nic nedělo . Určitě mě zabijí, když je vzbudím .Šla jsem na to tedy raději pomalu.

„Sokko...Zinaji..."zkusila jsem nejdřív šeptem, no krom chrápání se ani nehli .

„Soko ! Zinaji !" zkusila jsem trochu hlasitěji, no ani to nemělo žádný efekt . Poslední pokus a teď už jsem zavřískla .

„Sokko !Zinaji!" V tu chvíli se oba jako pružina posadili a vražedným pohledem se rozhlédli kolem sebe .

„Kdo to sakra!!"