Seděla jsem na voze vedle mé učitelky, která si pobrukovala. Dva Kabayiové přede mnou klusali a čas od času některý z nich zařehtal . Z vozu za mnou bylo slyšet dvojí chrápání, které bylo doprovázené skřípáním vozu . Ohnivě rudý kotouč světla zapadal za kopci na konci údolí. Všude kolem se ozývaly podivné zvuky, které jsem nedokázala identifikovat. Určitě to byli nějací kříženci zvířat, které jsem nikdy neviděla. Yannari švihla opratěma, aby si Kabayové pohli . Opratě zachytila za malou páčku, která trčela z vozu.
„Dife , i když nás vyhnali ven, musíme pokračovat dál. Zjistili jsme, které elementy vlastníš .Náš svět je ale o moc složitější než jenom několik elementů ..." chtěla pokračovat, ale já ji naštvaně přerušila . 

„Yannari , chci se na chvíli ptát i já !" 

„Tak se ptej ,ale ne na blbosti !" Rozkázala elfka vedle mě, zatímco znovu chytla opratě . Vydechla jsem všechen vzduch z plic a podívala se na cestu . 
„Začneme něčím trochu nepodstatným, ale celkem mě to zajímá . Kolik máš let ?" Položila jsem otázku, na kterou se dalo odpovědět jenom číslem, takže by odpověď měla být jednoznačná ,ale to, co řekla ,jednoznačné opravdu nebylo. 
„22 oktarů za pár měsíců 23 ." Usmála se, jakoby řekla něco prostého jako například tráva je modrá ,né tohle . 
„Ehhh... Překlad prosím?" Než jsem stihla doříct, už se ozvalo plácnutí na čelo . 
„Vidíš ! Kdyby sis to nechala na později,mohla jsi to už vědět ." Zamumlala si a vytáhla malý zápisník spolu s uhlíkem.
„TAKŽE u vás se lidský život dělí na roky. Jeden rok má 365 dní , u nás se dělí na oktary . Jeden oktar má 8 vašich let tím pádem, jestli dobře počítám 2920 dní . Ve vašem světě tedy mám ..." 
Něco čmárala po papíře a mumlala si čísla než dvakrát zakroužkovala číslo 176 . 
„176 let !" Vykřikla s úsměvem . A já vykulila oči . 
„Tipla bych tě maximálně na 164 ." Popíchla jsem ji . Děkovala jsem svatým, že i ona to brala jako vtip a s chutí se zasmála . 
„To tedy dík ! Ale tak se tedy ptej, když už jsi mi udělala dobrou náladu . " 
„Dobře, pak bych chtěla vědět, kam jedeme, Sokka mluvil o Temném lese, ale přeci je to les. Tam nemůže být nic až tak příšerného. Co tam jsou zmutovaní králíci nebo co?" Vyzvídala jsem,  i když podle pohledu Yannar,i jsem raději měla držet hubu a raději se ptát na faunu a flóru . 
„Na toto téma teď není ten správný čas Dife. Prospi se, vzbudím tě na tvou hlídku." Rozkázala mi ledovým hlasem s temnou nepropustnou temnotou v očích. Nechtěla jsem raději nic říkat a jen jsem se pomaloučku bez zvuku přemístila do vozu, kde už spali Sokka se Zinajem. Na to že byli velcí jako normální lidé, roztahovali se tak, že si pro sebe zabrali snad celý prostor na ležení . Byla jsem tak donucena lehnout si na krabice, které ležely při stěně. Pořád jsem.z hlavy nemohla dostat oči Yannari, které byly naplněné temnotou. Usnout se mi podařilo až po velmi dlouhé době, během které jsem i jednou spadla z beden a ocitla se na zemi. Když se mi konečně podařilo usnout, nespala jsem ani deset minut a už mě budila bělovlasá naštvaná elfka.
"Dife spíš jako zařezaná. Vstávej i já se potřebuju trochu vyspat! Máme před sebou dlouhý rovný úsek, ukážu ti, jak na to, dobrá ? " Zmateně jsem se koukala kolem sebe a hledala, kam vůbec mám jít, než se mé smysly oťukaly a já uviděla východ . Opatrně pomaloučku jsem přelezla dvě spící hroudy v podobě Sokky a Zinaje .Vylezla jsem na sedadlo, kde seděla Yannari, které se už pořádně klížily oči . 
"Dobře Dife, ukaž cestu." Zašeptala, zatímco si unaveně mnula oči. Stáhla jsem si svůj náhrdelník z krku a položila jsem si ho na dlaň . Doufala jsem, že se něco stane jak před tím . Tentokrát se ani nehl. Jenom ležel na mé dlani jako obyčejný kousek kovu . Zkusila jsem do něj trochu dloubnout, jestli se nepohne . Pořád ale jenom ležel. Chtěla jsem to zkusit znovu,ale v té chvíli prostor kolem nás proťal výkřik.