Když to řekla, nejdřív mi celkem hodně vyschlo ústech. Neříkala, že každý člověk může mít jenom jeden element? Nebo jsem si to zase jenom domyslela? Jako v transu jsem si bříšky prstů prošla po mém krku . Necítila jsem nic zvláštního, jenom má kůže byla na některých místech mírně citlivější .Zase jsem nic nechápala .

„Yannari?" šeptla jsem opatrně a přitom si sedla zpět do tureckého sedu. Zatímco jsem pozorovala podlahu z tmavě hnědého dřeva, zaslechla jsem zvuk látky. Asi se na mně podívala.

„Děje se něco ? " Zeptala se starostlivě .

„Je něco špatně, když mám dva elementy ? Neříkalas, že mám mít jenom jeden ? Nebo se to ještě ustálí ?" vyzvídala jsem . Chtěla jsem se i zeptat, jestli to pak zmizí, protože máma by mě za tetování zabila . Elfka přede mnou se jenom zasmála .

„Neboj se, není to nic neobvyklého. Stane se, že někdo dokáže ovládat i víc elementů. Například naše králova má tři . Je pravda, že normálně je jenom jeden, ale stane se i tohle . Lidi, kteří mají víc než jeden element, většinou umí pořádně ovládat jenom jeden z nich . Pokud tedy nejsi z královské rodiny . To je možnost ovládání naplno i vícerých elementů. Neboj se, mám pocit, že ty jsi dva dostala jenom náhodou a budeme obě rády, když se naučíš používat jeden z nich alespoň na základní úrovni ." Mrkla na mě . To co řekla, mě tak trochu i urazilo . Doufala jsem, že mi řekne, že jsem něco extra nebo něco takového . Vždyť tak to bývá v knížkách, ale tady jsem asi ta dokonalá hlavní hrdinka nebyla já ale ona . Povzdechla jsem si a odhrnula látku která mě s Yannari oddělovala od Zinaje a Sokky .Sokka ostražitě sledoval cestu, která se před námi táhla do neznáma . Kolem byly malé chaloupky . O hodně skromnější než ty, které byly při hradě . Byly to jenom malé chaloupky s bílými stěnami. V ohradách se páslo několik kabayů, ale taky zvířat, která jsem v životě neviděla . Děti si hrály na ulici a několik starších sedělo v kroužku a nahlas si o něčem povídali . Podle přízvuku jsem poznala, že si povídají ve starém jazyku, který jsem neznala . Neměla jsem tudíž šanci zjistit, o čem si povídají . Zastrčila jsem tedy hlavu zpět do našeho úkrytu . Yannari něco spokojeně listovala uvnitř obří knihy, která jí ležela na kolenou. Vypadala o hodně klidnější než před chvílí. Asi se bála, že bych mohla získat stejný element jako ona . Posadila jsem se na místo, které jsem okupovala už před chvílí .

„Tak tady to je , " usmála se vítězoslavně Yannari a zabodla svůj prst na jeden z mnoha řádků knihy .

„Co tam je ?" zeptala jsem se. Opravdu mě to zajímalo .

„Začátek tvého výcviku . Asi bych začala s ohněm, ale kolem nás je všechno včetně nás dvou hořlavé, takže by z nás za chvíli byli jenom uhlíky , začneme raději s větrem, co ty na to ?" Zeptala se naoko mile, i když vím, že chtěla provokovat .

„Dobře, nejsem proti ." Přikývla jsem bez rozmyslu, přičemž jsem bedlivě pozorovala její prsty, které rychlostí světla přetáčely stránky v knize. Než se dostaly až na stránku, kterou asi hledala . Na začátku strany byla tři písmenka, která jsem nevěděla zařadit, ale podobaly se na ta, která mi ukazovala v knížce o drahokamech .

„Moc větru je hlavně v tom, že ho nezastavíš , vítr se dostane i přes tu nejmenší skulinku . Pokud ho nebudeš umět pořádně použít, nepomůže ti, ale jestli je to tvůj silnější element. Hodil by se nám." Pokývala jsem hlavou a koukla se na ruce. Vypadaly obyčejně jako ruce každého člověka . Vůbec nevypadaly tak, že by měly dokázat něco jiného než normální věci, jakou je manuální práce .

„Dobře Dife , teď se soustřeď . Představuj si, že celé té tělo není hmotné , představ si, že všechno, co je uvnitř tebe neexistuje . Představuj si, že jsi jenom vzduch . Nic víc jenom. A teď se soustřeď na svou ruku . Pokus se všechen vítr, který máš uvnitř sebe, dostat do své dlaně ." Povídala přede mnou, zatímco jsem se snažila udělat to co po mně chtěla . Už jsem to skoro měla, když se za mými zády najednou odhrnula látka a někdo mě popadl za pas . V okamžiku jsem se rychlostí blesku otočila . Má dlaň vystřelila k útočníkově hrudi .

„Překvapeníííí!" Stihl ještě zakřičet, než odletěl několik metrů ode mě .

„Proboha Sokko !!"