Pomalu jsem se posadila a podívala se do dlaně. Na dlani se mi třpytil kus černého kovu s několika výčnělky, které ale byly prázdné. Nemohla jsem pochopit, co se to v noci stalo. Náhrdelník jsem  položila kousek ode mě. Bála jsem se na něj i podívat. Už teď jsem tušila, že to nebude nic dobrého. Chvíli jsem seděla jako hromádka neštěstí, než někdo zaklepal na dveře. Ani jsem se nezamýšlela nad tím, že jsem tady jenom v noční košili a zakřičela na neznámého, ať jde dovnitř.

„Dobré ráno Meomari," řekla  zvesela a v dlaních si převalovala malou dýku . Vlasy měla rozpuštěné a na sobě lehké brnění nebo jak se to dalo nazvat . Vypadala opravdu jako  bojovnice, která může někoho zachránit, né jako já .

„Naše Meomari má dnes zlou náladu ? Nebo co se ..." ani nedokončila, když zaměřila svůj pohled na můj polštář, kde ležel ten náhrdelník . Ani jsem nestihla zastihnout, jak rychle přišla k mé posteli a dívala se naň, jako kdyby to byl zlatý poklad . Podívala jsem se na ní s otazníkem na čele, protože jsem opravdu nechápala, proč se na něj tak dívá . Byl zajímavý to ano ale ne až tak.

„Co se stalo ?" zeptala jsem se po chvilce nepříjemného ticha . Yannari se na mě podívala pohledem, díky kterému jsem měla pocit, že mám v hlavě díru .

"Kde jsi to našla !" zeptala se po chvíli přísně, až jsem se trochu lekla.

"No...včera večer ..nebo to bylo už ráno , nevím, to je vlastně jedno ...b...byl tu takový bílý pták, který mě zavedl do podzemí .."

"Nisira... ," vydechla s rozšířenýma zorničkama .

"Kdo to je Nisiria ? Tak se jmenuje  ten pták?" zeptala jsem se a na její tváři se objevil typický úšklebek.

"Dife vem to a pojď, tohle musíme říct královně ," vychrlila ze sebe a já zmateně sebrala malý přívěšek na řetízku a už mě Yannari táhla po chodbách hradu až před obří dveře, před kterými jsem stála i včera . Ani se neobtěžovala klepáním a vlétla dovnitř jako velká voda . Královna seděla na trůnu a zkoumavě se na nás podívala . Přišlo mi to trapné, ony byly oblečené , upravené a já s hnízdem na hlavě a v noční košili .

"Co se stalo Yannari, že musíš zapomínat na slušné chování? Hoří snad někde? Útočí nebo se stalo něco jiného ?" zeptala se po chvilce královna s trochou ironie v hlasu . Yannari se nad tím zamračila a sebrala mou ruku .

"Něco důležitějšího než je útok nebo požár, Ziur se objevil ," šeptla a znělo to, jako kdyby někde zafoukal vítr . Královna vstala z trůnu tak rychle, až se mi zdálo, že se její šaty proměnily na rozbouřený oceán.

"Cože? Kdy!" vykřikla ihned a rychlým krokem šla k nám. Yannari mě chytila za ruku a já byla jejím stiskem donucena rozevřít dlaň a ukázat královně, co jsem včera večer získala. Hned jak se přívěšek ocitl na přímém slunci, které proudilo skrze okna, začal se třpytit jako hladina těch nejhlubších vod ale přitom to byl jenom černý kov .

"Dife, kde jsi to našla! Kdo ti to dal!" královna mi začala klást stejné otázky jako před malinkou chvílí Yannari, jen jsem jí zmateně řekla to co před chvilkou Yannari . Královna bledla každým mým slovem, když jsem domluvila nedala se skoro rozeznat od jejích bílých vlasů .

"Ne ...to nesmí, ještě ne, vždyť teprve včera si přišla , ne  nesmí to začít už teď, měl ještě chvíli počkat , je to ještě brzy, nezvládne najít ani první drahokam ," mluvila nahlas královna . Nechápala jsem, o čem to mluví ale pohled na Yannari mě utvrdil v tom, že nejsem jediná, která opravdu neví, co se děje . Přívěšek na mé dlani hřál a tak trochu mi i dodával odvahu . Yannari se zmateně dívala na královnu a já ještě zmateněji na Yannari . Někdo zaklepal na dveře a bez vyzvání vešel , tedy vešli. Ve dveřích jsem uviděla ještě rozespalé tváře Zinaje a Sokky. Vypadali jako kdyby je právě někdo vyhodil z postele .Yannari se na ně podívala způsobem ´Vám to ale trvalo a otočila se zpět na královnu .´

"Opravdu se našel?" zeptal se hned Sokka a v očích mu tancovaly plamínky.