„A teď tě naučíme i jezdit!" zasměje se vedle mě Sokka .

„J...já jezdit umím, ale ne na tomhle !" syknu a znovu skoro spadnu takže pět skoro pádů za ani ne čtyři minuty to je celkem dobré nebo ne ?

„To vidím," odfrkne si Yannari a přijde i s jejím jelenokoněm nebo jak to mám nazvat blíž ke mně .

„Jak se vůbec jmenuje tenhle druh zvířat ? Protože koně to určitě nejsou ," zeptám se jí, když se zastaví těsně při mně . 
„No lidově řečeno to koně jsou, ale oficiální název je Kabay," vysvětlí mi Zinaj, který pořád stojí kousek dál a hladí svého koně, no vlastně Kabaya, po krku . 
„Dík," usměju se a napodobím ho, Hedra se pode mnou trochu zavrtí a já znovu sklouznu na krk .Proč to musí tak šíleně klouzat ?! Snažím se posadit zpět, ale další její pohyb to odsoudí a já sklouznu pod její kopyta přímo na hlavu .
„Dife, co už děláš na zemi, vždyť jsme ještě nevyjeli !" začal se smát Sokka a já ho jenom zabila pohledem . Zatímco se smál nad mým pádem, přišla jsem k němu s ďábelským úšklebkem . Silně jsem chytla jeho rukáv a stáhla ho dolů, než spadl, snažil se ve vzduchu něčeho zachytit, ale nepomohlo mu to a skončil na zemi i s velkým oblakem prachu kolem .
„Sokko, co děláš na zemi ? Nechtěl si mi ukázat, jak se jezdí ? Ze země to asi moc nepůjde ," sykla jsem a šla nazpět k Hedře. Zastavila mě Yannarina ruka na rameni , už jsem čekala, jak na mě spustí něco ve smyslu, jak se to chovám a proč jsem to udělala, ale když jsem se jí podívala do tváře, zadržovala smích. 
„Máš u mě bod, Meomari," řekla se smíchem a já se taky usmála . Tohle bylo poprvé za můj pobyt, kdy jsem jí uviděla se normálně od srdce se usmát," Moc si od toho ale neslibuj, je to jenom jeden malý bezvýznamný bod ." Dokončila , už byla nazpět normální Yannari s jejím typickým pohledem lišky. 
„Sokko, vylez na toho koně. Dife, taky nemůžeme se zdržovat, máme toho opravdu hodně na práci ," křikne na nás jako nějaký generál já raději poslechnu a jdu k Hedře, která poslušně stojí tam, kde jsem z ní spadla a sleduje každý můj pohyb. Podívám se jí hluboce do očí a zkusím to co před chvilkou . 
'Palihug mohigda," rozkážu jí a ona si opravdu hned lehne, chviličku nad tím žasnu ale odkašlání za mnou mě přivede zpět do reality . Vylezu jí na záda a zjistím, že jsem zapomněla to druhé slovíčko . S nesnází v očích se podívám na Yannari, která se uchechtne .
„Motindog ,aspoň vidím, jak mě posloucháš!"
„Promiň, vypadlo mi to ," šeptnu. 'Poznámka udělat si slovník, když budu mít chvíli klidu ,'ozve se mi v hlavě . 
„Já to slyšela," prohodí má ochránkyně a mně trochu zrudnou tváře. Nesmím myslet na nic nekalého nebo úchylného protože to nedopadne dobře . 'Motindog ,'šeptnu raději Hedře a pořádně se chytnu její srsti i tak to pořád klouže, ale snad už nespadnu .
„Dnes to půjde ještě těžko, když si spadla jenom z toho, jak se Hedra trochu pohnula. Musíš se naučit splynout s jejími pohyby jako kdyby byly tvé vlastní," vysvětlí mi Yannari. Proboha vždyť ona ví asi všechno, kluci asi nelhali, když řekli, že opravdu dlouho trénovala. 
„Dívej se na mě a né do země ," napomene mě, čímž mě vytáhne ze zamyšlení . 
„Promiň, už sleduju," ona i se svým Kabayem se pohnou a prochází se přede mnou. Opravdu vypadají, jako kdyby byli jeden , Kabay má pružnou chůzi a Yannari se se svým tělem dokonale přizpůsobuje jeho pohybům . Dokonce se ani nedrží, nechápu. Jak to, že nespadne? Vždyť to neuvěřitelně klouže . 
„Tak a teď ty ," řekne po chvilce a postaví se na místo, na kterém stála před chvilkou .
„Ale jak ?" zeptám se zmateně . 
„Ten slovník si asi udělej, budeš ho potřebovat , choď je lakaw a pak už se musíš soustředit na její pohyb a váhou těla jí naznačit, kam chceš jet ," vysvětlí mi a já se na ní podívám pohledem typu 'Tohle myslíš vážně ?' Když mně zpraží pohledem, usoudím, že to asi myslí vážně . Soustředím se tedy raději na Hedru . 'Lakaw ,'šeptnu.  Překvapivě se nic neděje. 
„Musíš nahlas, ona není netopýr, aby slyšela každý zvuk. Musíš s ní mluvit jako s námi, ale rozhodně," řekne Yannari a já kývnu hlavou. Už mi to její poučování trochu leze krkem.
'Lakaw !' vykřiknu v hlavě a Hedra vydá velice divný zvuk něco mezi zařehtáním koně a řevem lva . V tu ránu bleskurychle vyběhne a já na jejích zádech udělám dva přemety.  Ani se nestihnu vzpamatovat a už ležím na zemi za Hedrou . 
„Řekla jsem hlasitěji, nemusíš hned vřískat , myslím že tohle slyšela i královna ," zasměje se Yannari spolu s kluky, kteří na mně všichni koukají z výšky . Dokonce i Hedra, která se otočila a přišla ke mně . 
„Dnes to bude na dlouho," povzdechnu si a Yannari se uchechtne.
„To můžeš klidně zopakovat...