O NĚKOLIK LET POZDĚJI...

Muž v elegantním černém saku a s už značně pochroumaným drdolem vlasů na hlavě promnul v dlani konec krásné bílé kytice. Byl trošku nervózní, ale nedával to na sobě jinak znát, než právě pevnějším stiskem pěsti.

Prošel dlouhou halou a poté bez klepání otevřel mohutné dubové dveře. Místnost byla prázdná, až na jednu osobu sedící u televize, což bylo dosti nezvyklé.

Zayn k Harrymu otočil hlavu a poté sjel očima na květinu v jeho ruce. „Jdeš na hřbitov?"

Harry pomalu přikývl. „Musím, dlouho jsem tam nebyl," odpověděl svým chraplavým hlasem a promnul si čelo.

Černovlasý muž jen přikývl, že rozumí. „Já byl včera."

Harry přejel očima uklizenou místnost a tiše hrající televizi. „Slyšel jsem... Jsem rád, že alespoň někdo tam chodí. Kdyby mě sháněl Simon, tak mu řekni, že zítra to dořešíme. On bude vědět."

„Spolehni se."

„Díky, Zayne," pousmál se kudrnatý a opustil místnost, aby se mohl přesunout autem na smuteční místo, které poslední týdny zanedbával.

                                                                            ...

Unavený za sebou tiše zabouchl dveře podkrovního bytu, který skrýval mnoho vzpomínek. Pod jejich tíhou se pousmál. Následně si povzdechl a odhodil na poličku vedle sebe klíče a s pomocí nohou ze sebe stáhl boty. Ani se nenamáhal je uklízet a nechal je jen tak ležet.

Naprosto tichým bytem se poté rozešel do obýváku, kde byla sice rozsvícená lampička, ale jen kvůli tomu, že on sám ji zapomněl zhasnout, když odcházel. Jen co ale obešel pohovku, s úmyslem přepnout vypínač, z ložnice vyběhl naprosto uhlově černý vlčák s ušima v pozoru a lehce povytaženými pysky. Až když Harry poklepal několikrát dlaní o bok svého stehna, pes se uklidnil a se zavrtěním ocasem k němu přeběhl a nechal se podrbat mezi ušima jako pochvalu.

Harry pozvedl jeden koutek svých úst. Ještě nikdy nelitoval, že ho pořídil, byl to skvělý hlídač. A naprosto mu věřil.

Pes ještě chvíli držel s přivřenýma očima, než se sám odtáhl a zase tiše odešel do ložnice. Harry nad tím zavrtěl hlavou. Nemělo smysl už za to psa trestat, protože tím nikdy nic nevyřešil. A vlastně by ho i trestal neprávem.

Bosky se rozešel za ním do tmavé ložnice, kde se ale zastavil ve dveřích a ramenem se opřel o futra. Milujícíma očima vyhledal nejdříve černé chlupaté tělo spící v pelechu těsně u postele a poté se až zaměřil na čupřinu hnědých vlasů čouhajících z pod peřiny.

Potřásl hlavou. Neuvěřitelné. Pomalu přešel k nočnímu stolku a klesl u něho do dřepu, aby byl očima na stejné úrovni jako majitel kaštanových vlasů. Poté natáhl dlaň a dlouhými prsty zajel do zpocených vlasů.

Tělo ležící na boku se pod teplou peřinou zamlelo. Následně se zachvěly i řasy a modré oči vykoukly rozespale na svět. Rty se zkroutily v úsměvu. „Ahoj," zaskřehotal brunet rozespale a popotáhl nosem.

„Ahoj," zvlnil i Harry rty do něžného úsměvu, „jak ti je?" zeptal se tiše.

„Už líp," zašeptal hnědovlasý muž a vydoloval ruku z pod tepla deky, aby si mohl protřít oči od ospalků. „Byl jsi za Marcelem?" zeptal se, když si shlédl Harryho oblečení.

Harold pomalu přikývl a pohladil tvář pokrytou asi tří denním strniskem, kdy jeho přítel nemohl vylézt z postele. „Byl... Donesl jsem mu bílé lilie, jak jsi chtěl."

„To je dobře, děkuju," poupravil si brunet polštář pod hlavou a očima zatěkal na stolek, kde stál už studený čaj.

„Chceš uvařit nový?" následoval Harry jeho pohled a lehce povytáhl obočí.

Louis se pousmál. „To bys byl moc hodný..." zvedl ruku z peřiny a natáhl ji k Haroldově tváři. Sám starší muž dokončil celkový pohyb, když se tváří na bledou ruku přitiskl.

„Dobře, vydrž," stiskl poté menší ruku ve své dlaní a věnoval brunetovi v posteli lehkou pusu na rty, než vstal a vydal se tiše do vedlejší místnosti.

Louis ho beze slov jen vyprovázel pohledem, než si zkousl ret a tiše z postele vyklouzl. Už mu bylo dobře. Jeden den ho sice trápila vysoká horečka, že o sobě nevěděl, ale dnes už se cítil úplně fit.

Jen v Harryho tričku a boxerkách se bosky rozešel za starším mužem. Našel ho stát lehce shrbeného u linky, kde se v rychlovarné konvici vařila voda na jeho čaj. Puntíkatý modrý hrníček tomu byl důkazem. Po chvilce zdráhání se hrudí přitiskl na zelenookého záda a hluboce vdechl jeho osobitou vůni, společně s deodorantem a vůní přírody. Byl tak rád, že je zase doma. A hlavně v pořádku.

„Měl bys ještě ležet," ozval se tichem Harryho hlas.

Louis zamručel do jeho lopatek, než zvedl hlavu výš a položil si ji s menšími obtížemi na jeho rameno. „Možná," zamumlal poté a pevně obmotal své paže okolo štíhlého pasu. „Už je mi dobře, Hazz."

„Stejně se mi tohle ale nelíbí. Může se ti ta nevolnost vrátit," obrátil se Harry k Louimu nekompromisně čelem a sám přiložil ruce na jeho boky. Následně je stiskl a vyzvedl menší tělo s otočením na linku vedle puntíkatého hrníčku.

Louis se kysele zašklebil. „Jsi hrozně ochranářský."

„A divíš se mi? Jednou už jsem tě skoro ztratil, po druhé už to nedopustím. Jsi moje všechno, Lou. Víc než to," uchytil starší muž do dlaní Louiho tváře a naléhavě do políbil.

Toto gesto bylo druhou stranou více než vítáno a tak se brzy z jednoho polibku stalo procítěné pomalé líbání. Konvice vedle nich cvakla v oznámení varu. „Nech ji být," zamumlal do druhých úst Louis a za zátylek si Harryho přitáhl blíže. Kotníky zaklesnul za jeho zadek.

Harry se i přesto ale na chvíli odtáhl. „Jsi studený," přejel dlaněmi po brunetových odhalených stehnech a pažích. Poté si jedním pohybem stáhl z ramen černé sako a přehodil ho přes ramena druhého muže.

„Děkuju."

Místo odpovědi dostal brunet další dlouhý polibek. „Miluju tě," následovala zašeptaná slova, která se Louise dotkla i po tak dlouhé době soužití hluboko u srdce. „Ale pícháš, ježečku, měl bys shodit bodlinky, nesluší ti," zasmál se poté Harry tiše a znovu pohladil jeho tváře.

Louis se opět ušklíbl. „Díky za upozornění."

Známá melodie přerušila jejich chvilku. „Už zase?" zasténal Harry. O pár sekund později přiběhl Andy a v tlamě jemně držel vyzvánějící telefon v krytu. Starší muž se pro něho sklonil a následně ho podal svému partnerovi, který hovor rychle přijal. Nechtěl si zase něco vyslechnout.

„Ahoj, tati!" pozdravil vesele a s pobavením hleděl na šklebícího se Harolda.

„Ahoj, Louisi. Tak povídej, je ti už líp? Už jste byli prozkoumat pláže v Riu?" Díky hlasitému zvuku slyšel Harry každé slovo a nemusel se ani tisknout na Louisovo ucho. Pobaveně zavrtěl hlavou. V Riu... No, tak tam rozhodně nebyli.

„Jo, už mi je mnohem líp. Je tu hezky, teplo, ale na pláž jsme ještě nešli. Půjdeme asi zítra, dneska jsme byli jen courat po městě," pohotově odpověděl brunet a usmál se nad pobaveným výrazem svého přítele.

Harry ale nevydržel v klidu, když před ním na lince stále seděl Louis s odhalenýma nohama. Bylo to až moc velké lákadlo. Šibalky se pousmál a přitáhl si za pas bruneta blíže ke kraji pultu. Následně se na štíhlé tělo více natiskl a sklonil se rty k odhalenému krku.

„Kdy se vůbec máte vracet?" zeptal se najednou zmateně Charles v telefonu.

Louis se první musel kousnout do rtu, než ze sebe vydoloval odpověď. „Za týden, tati," vydechl a slastí přivřel oči, když mu místo těsně pod uchem polaskal Harryho jazyk. „Neboj, než se naděješ, budeme doma."

Harry se uchechtl. „To určitě," zamrmlal a lehce kousl.

Louis zasyčel.

„Stalo se něco?" ozval se ihned Charles s lehkou panikou v hlase.

Louis se prudce kousl zevnitř do tváře a poté s úsměvem od sebe jemně Harryho odstrčil, i když nerad. „Nic, tati, klid," sklouzl brunet z linky a s pobaveným úsměvem od Harryho zacouval ke dveřím do ložnice, kde za sebou zabouchl.

Harry už to nevydržel a naplno se rozesmál. Následně zavrtěl hlavou a znovu zapnul konvici, aby převařil vodu. Myšlenky mu zalétly o celých sedm let zpátky. Kvůli hloupé chybě přišel o bratra. Sice se extra nemuseli, ale on byl jediná jeho rodina. Teď už nemá nikoho, jen Louise, osobu, kterou miloval a svou bandu. Zayna, Setha, Simona a mnoho dalších. Po takových letech už je mohl s klidným svědomím nazývat rodinou. Za celých těch sedmnáct let ho nezradili, až na Dereka. Ten si taky odpykával svůj trest na doživotí.

Byl za to rád. Sice chtěl pro něho původně trest smrti, ale nakonec se spokojil i s doživotím s tím, že to pro Dereka je větším trestem. Když totiž tenkrát na Louise pětkrát vystřelil, Harry měl pocit, že ho ztratí. Navždycky. Brunet se mu za křiku ochranky a novinářů zhroutil do náruče úplně bledý ve tváři. Tělo měl ale celé od krve, prosakovala snad všude. Jedna kulka se dokonce zavrtala do lebky.

Poté přijela záchranka a lékaři mu vytrhli vyhublé tělo z náruče. Odvezli ho do nemocnice, kde se poté dozvěděl, že Louiho v sanitce třikrát oživovali a na sále poté znovu dvakrát. Nikdo nevěřil, že to přežije. Derek trefil dva životně důležité orgány, ale prezidentova syna operovali ti nejlepší.

Když poté vyšel hlavní lékař ze sálu, jediné co řekl bylo: „Je to velký bojovník...". A měl pravdu. Louis totiž o svůj život opravdu bojoval, doslova se rval. Dlouhé tři měsíce byl v kómatu, ale dostal se z toho. Učil se znovu chodit. Skoro zapomněl číst a psát a stálo to mnoho prolitých slz, než se vrátil zpátky úplně.

S trhnutím se probral zpátky do reality a s vnitřní potupou, stejně jako už několikrát, rychle rozmrkal slanost ve svých očích.

„Ale no tak, Harry..." ozval se z ničeho nic Louisův hlas za jeho zády, až sebou škubl po druhé. Teplá dlaň následně jemně natočila jeho lehce utrápenou tvář čelem k sobě. „Myslel jsem, že tohle už je za námi," četl mu Louis myšlenky v očích s lehkým úsměvem.

„Jo," zachraptěl Harry. „Jen když si na to vzpomenu, zase to na mě celé dolehne. Ten rok poté... byl strašný..."

Brunet si jen stoupl na špičky a vtiskl staršímu muži na rty polibek. „Ale je to pryč," zašeptal. „Teď už na to nemysli a pojď si rozbalit svůj narozeninový dárek."

„Ale ne..."

„Ale jo, tenhle se ti bude líbit."

„Řekl jsem, ať nic nekupuješ. Cítím se pak jako starý kozel a navíc, bylo ti špatně! Neměl si přece vstávat z postele," vyčetl jemně menšímu muži, který se ale stále jen pobaveně usmíval.

„A kdo řekl, že jsem něco kupoval?" zaculil se.

Harry povytáhl obočí.

Louis si ale jen stáhl jeho hlavu k sobě a lehce muže kousl do ucha. „Až si mě rozbalíš a pořádně užiješ, zajdeme na tvoji oslavu, kterou ti připravil Zayn, co říkáš?"

Harry ještě chvíli nechápavě na bruneta hleděl, než se v uvědomění široce usmál. „V tom případě... Moc rád!" vyzvedl si menší tělo do náruče a už se smíchem si ho odnesl do ložnice, kde za sebou kopnutím zavřel.

Odměnou mu bylo škrábnutí drápků o desku dveří společně se zakňučením, než se černé psí tělo stočilo na pohodlné pohovce, kde následně i usnulo. Co na tom, že později dostane vynadáno. On ho přece druhý páníček bude bránit.

Ostatně jako vždycky.

                                                                                    THE END

________________________

Fakt nevím, co bylo spínacím tlačítkem, ale zafungovalo to a prostě jsem to dopsala. :D Řadu z Vás jsem asi potěšila a tak tedy doufám, že nikdo mi kopat hrob nebude. :D

Všichni jste spokojení? :D

Na závěr asi jen můžu říct, že... Možná napíšu nějaký závěrečný proslov a nebo možná taky ne. Jak se mi bude chtít.

Po For Blue Eyes  se mi bude stýskat, ale beru to tak, že něco končí a někde jinde něco jiného nového začíná. ;)

~Matthew~