... začínají se trousit návštěvy.

Sedíme s holkama na chodbě (na sesternu ani na denní místnost nám stálé zdejší osazenstvo nedovolí jít), občas některá z nás něco sní. Hlavně Viv, ta má hlad pořád. Pořád by něco jedla a není to na ní, na potvoře, vidět.
Zvoní zvonek... další návštěva. Už jsme se u dveří  vystřídaly všechny, teď je teda řada na mě. Ach jo, to je tak otravný, tyhle návštěvy. Kdyby bylo na mě, zakážu je. No jó Rachel, ale na to jsi tady dost nízko,abys zakazovala návštěvy. Ten zvonek zase zvoní. No ty vole, proč znovu zvoní, však víme. Celou cestu ke dveřím tlumeně nadávám na netrpělivost těch, co stojí za dveřmi. Fajn, náhodím úsměv (estrádní - jak říká taťka) a otvírám...a...za dveřmi stojí dva kluci. První je vysoký, s  delšíma vlasama, kudrnatýma jako ovečka, nejistý, přesto hezký úsměv. Ruce podél těla, uplý džíny, bílý triko a sako z modrého manžestru. Kolem krku má umotanou červenou šálu.

,, Dobrý den, jsme kamarádi Rogera Taylora, já jsem May, Brian May a..." Nestihne dokončit větu.

,,Ale drahoušku, to přece tady sestřičku nezajímá, jak se jmenujeme" začne mluvit druhý.

Černovlasý, exoticky vypadající kluk, s rozmachlými gesty. Oblečenej do černýho lesklýho kompletu, květovaný košile s rozhalenkou, řetízky a náramky a na jedný ruce na černo nalakovaný nehty. Usmívá se, přes ty zuby to ani nejde jinak.

,, Sestřičko, zlatíčko, určitě nás za ním pustíte, že ano?" Švitoří dál. ,, Vím vím, nejsme příbuzný,ale Roger je celý nesvůj v nemocnici, děsně se bojí, je jak vystrašený štěňátko... miláčku sestřičko, pusťte nás za ním a budeme vám neskonale vděčný všichni tři" dokončí monolog.

Štěňátko jó? Pěknej rotvajler to je, pomyslím si. Prej se bojí...cha

,,Ale pokud nejste příbuzní,já vás pustit nemůžu, nezlobte se" odpovím těm dvěma.

,,Ale no tak sluníčko, přece vás nebudeme muset prosit" začne zase ten druhý neznámý...

,, Frede, nech toho s těma sluníčkama, kočičkama a miláčkama... nevidíš,je že sestřička z tebe úplně zaražená...? Sestřičko, nezlobte se tady na Freda, on je někdy hrozně teatrální" domluví Brian.

No jasně, Freddie, to je ten druhý kámoš, co byl s Taylorem na tenise.

Nejistě se ohlédnu za sebe, možná bych je na chvíli pustit mohla,ale nesměl by je nikdo vidět, hlavně ne Fúrie. To bych měla megaprůser.

,, Dobře, pustím vás, na deset minut,ale prosím buďte potichu, jinak budete mít problém vy i já".

,,Vy jste sestři prostě láska a..."
,,Frede nech už toho... zarazí ho Brian a omluvně se usměje, ,,jak se mu vede, snad na vás moc nevrčí, je to hroznej vztekloun". Zase omluvnej úsměv a lehké naklonění hlavy. Brian je mi sympatičtější víc a víc.

,,No tak drahá, kdepak máme toho našeho maroda?" Zaševelí Freddie a lehce klepne do mýho ramene. Bože ten kluk je fakt hrozná herečka.

,, Pojďte za mnou, leží na dvojce a opravdu prosím potichu", vedu je rychle chodbou. Ještě pár metrů a budou v bezpečí pokoje se zataženýma roletama. Cestou míjíme holky, Rose zvedne na chvíli hlavu od sešitu a tázavě se na mě podívá.

,,Vedu návštěvu na dvojku, nejsou to příbuzní, kdyby něco kryj mi prdel před Fúrii, prosím..." Rose se nadechuje,ale my pokračujeme rychle dál.
U dveří rychle klepnu, nečekám na pozvání a už se hrnu dovnitř.

,,Rogere, omlouvám se, že vás obtěžuji ale vedu vám...aaaa slečno Mc Furryová netušila jsem, že jste zde". Obchází mě mdloby, já se asi poseru. Co tu dělá zrovna ona?

,, Rachel, tak snad není na škodu prohodit s pacientem pár slov, tady pan Taylor mi vypráví, jak se věnuje studiu na medicíně, bude z něj lékař-stomalotog" odmlčí se a otočí se k nám. ,,Ale to asi nejsou žádní příbuzní?" Oba kluky si přeměří zkoumavým pohledem.

,,Ale zajisté madam, máte pravdu, příbuzní nejsme,ale" zamyslí se Freddie,  ,,jsme jeho kolegové, já studuji o ročník výš a tady Brian ve stejném ročníku tady s Rogerem. Tak jsme si mysleli,že jako vaši kolegové madam, nebude problém nakouknout tady k našemu koť...tedy ke kolegovi".
Mc Furryová se narovná a chvilku přemýšlí, ale vzhledem k tomu,že ji kluci označili za kolegyni a na to ona si potrpí a doktory má v neskonalé úctě, tak to snad takový průšvih nebude.

,,No tak dobře,ale jen chvíli...a Rachel, na slovíčko", vyzve mě...Super, takže asi to problém bude. A to jen kvůli tý primadoně, co neumí ani přeskočit zídku. No tak to je ohromný,hned první den praxe a už mám průser.

,,Madam, prosím, sestřička to nemyslela zle, ona jen..." Chce se mě zastat Brian ale je umlčen přísným pohledem Fúrie.

,,Jak jsem řekla, Rachel na slovíčko..." Oba kluci po mě ještě hodí pohledem plným soucitu a já vyjdu z pokoje.

,,Jak je možné, že jste si dovolila vzít je dovnitř, aniž byste se kohokoliv zeptala. Snad víte,že mimo příbuzných, nemá na jednotku intenzivní péče nikdo přístup, jak mi to chcete vysvětlit?" Fúrie odsekává jednotlivá slova a rudne víc a víc.

,,Jistě slečno, omlouvám se, ale myslela jsem, že vzhledem k tomu,že jsou všichni tři budoucí lékaři, tak jsem si říkala, že bychom mohli udělat výjimku?" Plácám nesmysly, co mi přijde na jazyk, hlavně abych neměla problém.

,,No tak dobře, pro tentokrát (slovo protentokrát zdůrazní) to necháme být, panu Taylorovi to určitě pomůže, zlepší mu to náladu. I má návštěva mu jistě udělala radost" spokojeně zavrní Fúrie.

No tak to každopádně, taková baba a ona mu prý udělala radost. Myslím,že Taylorovi by udělalo radost úplně něco jinýho. Nevím proč,ale na tom blonďákovi se mi něco nepozdává.

,,Dejte jim ještě deset minut, a pak je slušně vyprovoďte ven. A Rachel, to bylo naposledy!"

,, Ano slečno učitelko, děkuji".

Ufff,tak to dobře dopadlo. Jdu za holkama. Rose se na mě usmívá, vidí, že jsem to uhrála. Ale proč, ptám se?
Proč pomáhat zrovna jemu? Ten, kterej na mě celej den jen vrčel, si to přece vůbec nezaslouží.
No...ještě pár minut a budu muset zase do toho pokoje hrůzy. Nebo snad do komnaty princátka Taylora? Tak či tak, nechce se mi tam lízt vůbec.
Fajn, jdu na to...

Klepu zase na ty posraný dveře, který bych nejradši rozmlátila kladivem a toho co se válí v posteli, prohodila oknem. Zavřeným.

,, Nezlobte se,ale budete muset jít."

,, Rachel, snad vše dobře dopadlo, snad jsme vám moc nezkomplikovali vaši situaci. Stačí, že tady Roger se prý choval jako hysterka, když jste mu měla umýt vlasy". Brian se ke mě spiklenecky nakloní a téměř šeptem pokračuje:,, víte, on je Rog na vlasy děsně háklivý, je to jeho chlouba...".

,,Bri, co to tam šeptáš sestřičce do ouška?" Ozve se z postele hlásek tenký, že se nechce ani věřit, že patří klukovi s očima jako studny. ,,To je moje sestřička, nelez mi laskavě do zelí..."

Tak to mě poser, já asi nevěřím vlastním uším. Co to plácá za nesmysly? Jaká JEHO sestřička. No to ani náhodou, jeho ani za milion. To Brian, to je jiná... milej, slušnej pohodovej...

,,Ale drahoušci, přece se tu nebudete hádat před sluníčkem sestřičkou. Víte sestři, jsme vám všichni" stočí pohled dolů k Rogerovi a ujistí se i u Briana, jestli i on souhlasí, ,,jak jsem řekl,jsme vám všichni vděčný,že jste nás sem propašovala, tady Rogerina..."

,,Frede tos přehnal" zaječí z postele Taylor a já dostanu záchvat smíchu. Rogerina, to se Fredovi povedlo. Budu to muset povyprávět Rose, ta se potrhá smíchy.

,,Tak to jsem ráda,že jsem tady Rogeri-"...panu Taylorovi a vám udělala radost". Odpovím s úsměvem já.

,,A dost, už toho s tou Rogerinou bylo dost, dejte už pokoj" zvedá hlas pan polámanej, Taylor.

,,Ale jistě,jak si přeješ zlatíčko" odtuší Freddie, ,, hlavně se dej brzo dohromady, ale to jistě půjde hravě, tady se sladkou Rachel" Freddie na mě mrkne a já se začnu lehce červenat. Ty vole, ten kluk je neskutečnej.
,,Jak jsem řekl, Rogere dej se brzo dohromady, za měsíc máme mít konečně ten velký koncert a ty se tady válíš a necháš se rozmazlovat tady tohoto cukrouška".

Počkat? Koncert? Aha, takže ono to s tou medicínou asi nebude tak horký.

,,Abyste tomu Rachel rozumněla" začne vysvětlovat Brian. ,,Hrajeme všichni v jedné kapele, zatím jen po klubech,ale třeba časem..."

,,Už to nebude dlouho trvat, zlato.."skočí mu do řeči Freddie.
,,A budeme slavný po celý Anglii a možná i po celým světě, ale" sklopí pohled na postel,kde leží, ještě pořád trochu nakrknutý, Roger. ,,Ale to se bude muset tady Rogerina dát do pořádku. Hraje totiž na bubny".

,,A dost, všichni ven" zařve Roger, a jeho oči jsou tmavě modrý vzteky.

,,Tak pa pa" zaševelí Freddie. ,,Ahoj Rogi a buď hodný na Rachel" loučí se Brian.

Když je pouštím ze dveří, oba kluci se na mě otočí a skoro najednou řeknou: ,,na koncert jste zvaná, vemte kámošky a určitě přijďte"...

⚤︎⚤︎⚤︎
Tak tu máme další postavy do dějin, muheh. Co říkáte na Freda, Bri je k sežrání láskou co? A co Rogerina?