Pohled Gity
Odešla jsem z kanceláře s tím, že se podívám na tu kameru v kuchyni.

Zdálo se mi to, nebo Vincent nechtěl, abych tu kameru přinesla?

Cestou kolem pódia jsem zjistila, že Chica není na svém místě.

Takže s tou první částí měl Vincent pravdu. Ale stejně si nemyslím, že by nás chtěli zabít. I když na druhou stranu, k němu se nechovali dvakrát hezky...

Rozhlédla jsem se, ale nikde jsem ji neviděla. Pokračovala jsem tedy dál do kuchyně. To, co jsem tam uviděla, mě překvapilo a vyděsilo. U kamery stála Chica a snažila se jí vyrvat že zdi. Otočila se na mě. Oči ale neměla fialové, jako odpoledne, ale celé černé s malými bílými zorničkami. Prohlédla si mě a uhnula mi s posunky, abych vyndala nahrávku. To jsem samozřejmě udělala. Napadlo mě se jí na něco zeptat. Ale musela jsem potichu, aby to nebylo slyšet.

„Hele, eem Chico, proč jsi chtěla, abych vyndala tu nahrávku? Já bych sem pro ní stejně došla. To kvůli ní jsem šla do kuchyně."

Vypadala, že jí to v hlavě šrotuje. Pak vydala podivný táhlý zvuk, a zase se na mě podívala.

„Jestli nemůžeš mluvit, zkus mi alespoň naznačit."

Na to zvedla ruku na znamení, ať jí dám chvilku. Potom ukázala na part and service a pak na sebe, Bonnieho, Freddyho a pirátskou zátoku a udělala gesto přejetím prstem po krku.

„Někdo vás všechny zabil? V part and service? A kdy? Jo počkej. Budu říkat dny, a ty budeš odpovídat kývnutím hlavy v případě, že datum je správně, a nebo zavrtíš hlavou, když to bude blbost, platí?

Chica kývla hlavou, a tak jsem začala:

„Bylo to dávno?"

Zavrtění hlavou.

„Bylo to v poslední době?"

Kývnutí.

Začala jsem tušit něco strašného. Opatrně jsem se zeptala:

„Bylo to včera? Teda teď už vlastně předevčírem.

Chica kývla hlavou a tázavě se na mě podívala.

„Promiň, už budu muset jít, jestli nechci, aby si mysleli, že jste mě zabi... Počkat, kdo vás zabil? Znám ho?

Chica kývla.

Potom se ale ozvaly hlasy ostatních podle dálky z kanceláře. Omluvila jsem se Chice a běžela zpátky, aby snad ještě nezavolali policii. Když jsem šla kolem pódia, zjistila jsem, že Bonnie taky zmizel. Za mnou se objevila Chica a šla ke kanceláři do pravé chodby (směrem od pódia, tahle pizzerie je jinak uspořádaná, jak si ti bystřejší určitě všimli) a kývla na Bonnieho, ať je nechá. Bonnie byl totiž u levých dveří a koukal do kanceláře. Pak se otočil a podíval se na mě. Přišel ke mě a já slyšela, jak se otevírají dveře od kanclu.

„Nech jí na pokoji ty grázle mal..."

Byl to Vincent a teď se chytil za pusu. Bonnie se na něj otočil s vražedným pohledem v očích a vrhl se na něj. Vincent ale vběhl zpátky do kanceláře a zavřel za sebou. Bonnie narazil plnou rychlostí do zdi. Potom spadl na zadek a omdlel, pokud se to tak dá říct, protože vypnutý rozhodně nebyl. Chica se pro něj sehnula a někam ho odtáhla. Já jsem jenom ťukla na okno, abych jim dala na jevo, že mě mají pustit dovnitř. Oni se na mě podívali a otevřeli. Konečně. Hned mě ale začali zasypávat otázkami.

Vincent: „Jsi v pořádku?"
Mike: „Kde jsi byla tak dlouho?"
Jeremi: „Proč jsi nám neřekla, že ti to bude trvat tak dlouho?"
Mellisa: „Tos tam nemohla zůstat?"
Scott: „Nějaké komplikace?"
Fritz: „Jestli jsi byla v kuchyni, nevaří Chica něco dobrého?"
Foxy: „Můžu dovnitř?"

Zhluboka jsem se nadechla:

„Jo, jsem jsem v pořádku, byla jsem v kuchyni, nevěděla jsem, že mi to bude trvat tak dlouho, zůstat jsem tam nemohla už jenom proto, že při tom vašem řvaní by za chvíli celá pizzerka lehla do základů, Chica nic nevařila a Foxy, ne, nemůžeš, všichni by z tebe dostali mrtvici, promiň."

A zavřela jsem mu dveře před nosem.

Všichni se na mě jenom udiveně podívali a já odpověděla:

„No co, prostě umím odpovídat na víc věcí na jednou."

Oni ale na mě koukali dál.

J: „Jak jsi poznala, že k nám jde Foxy?"

Tentokrát jsem se udiveně zatvářila já.

„Vždyť se ještě ptal, jestli může dovnitř."

Me: „Cože? Vždyť jenom řval."

„No, ať je to jak chce, mám tu nahrávku z kamery v kuchyni."

Pohled Vincenta
Přežila to! Na jednu stranu jsem byl rád, ale na druhou jsem se bál toho, co přijde teď. Pak jsem ale dostal nápad.

Zničím kazetový přehrávač!

Byl jsem s tím spokojený, takže zatím, co se ostatní vybavovali jsem ho rozbil. Pak jsem se jen tak na pohodu vrátil do rozhovoru.

Jeremi právě pokládal Gitě další otázku:

„Jak jsi poznala, že k nám jde Foxy?"

G: „Vždyť se ještě ptal, jestli může dovnitř."

Počkat co? Jak jako ptal se?

Me: „Cože? Vždyť jenom řval."

Ona JE slyší?!? Já, já...

G: „No, ať je to jak chce, mám tu nahrávku z kamery v kuchyni."

Málem jsem omdlel. Musel jsem se opřít o stěnu. To na mě bylo moc. A to ještě nepřišlo to nejhorší.

S: „Tak to tam dáme, ne?"

G: „Jdu na to."

Trochu jsem se usmál. Stejně to nepřehraje.

G: „Nejde to. Ten přehrávač je rozbitý."

Všichni (v četně mě, aby to nebylo podezřelé): COŽE!?!

Před dveřmi se objevila Chica. Přibouchl jsem jí dveře před zobákem. Došla k oknu a začala se na mě dívat. Šel mi z toho mráz po zádech. Uhnul jsem pohledem a raději se vrátil k realitě uvnitř kanceláře. Už jsem se v duchu radoval, že na to nepřijdou, ale pak mi srdce spadlo až do kalhot, když Gita vytáhla z kabelky další kazetový přehrávač! S tím jsem samozřejmě nepočítal.

Jak to, že má s sebou zrovna dneska kazetový přehrávač? To snad není možný!

Rozbolela mě z toho hlava.
Mezitím Gita strčila nahrávku dovnitř a spustila jí.

Tentokrát jsem si řekla, že bych to mohla trochu okořenit.
Bohužel jsem nedodržela kapču nad 1000 slov, ale snad to nevadí. Zatím Hi!