Pohled Mika
„Cože?!?"
Vyskočil jsem ze židle až jsem jí povalil, a všichni se na mě divně podívali. Dokonce i animatronici vypadali překvapeně. Radši jsem se omluvil a zase si sedl.
„Cože?!?"
Zopakoval jsem pro jistotu potichu.
„Slyšíš dobře. Ti animatronici se hýbou."
„No a?"
Zeptala se Gita.
„Když se pohybují ve dne, proč by se nemohli pohybovat v noci?"
Ostatní se taky tvářili, jako by to bylo samo sebou. Po pravdě jsem jsem se zděsil toho, že se hýbe i Foxy.
„Všichni?"
„Jo, všichni, i Foxy."
V tu chvíli jsem měl chuť ho zaškrtit.
„Jo ahá, Miky se jenom bojí lištičky. 😏"
Asi se propadnu do země... Nemají na tom pódiu náhodou propadliště? / Utahuje si Mellisa ze všech, nebo jenom že mě?
„Jo, a asi se mě ehm, nás snaží zabít.😁"
Co?!?
Jdu najít propadliště. Jo počkat, tam jsou oni... Nééé
„Počkej, chceš mi říct, že tady budeme šest hodin zavření se čtyřmi vraždícími stroji?!?"
Řekla Gita a ostatní polkli.
„Pěti. V part and service je ještě jeden, ale ten nefunguje."

Pohled Vincenta
„Pěti, part and service je ještě jeden, ale ten nefunguje."
Šesti, já... 'řeč nahlas'.
snad...

Do toho se ozvala Mellisa :

„Nashedanou, já odcházím."
S tím jsem vstala ze židle a odešla.

Pohled Mika (snad už bez skoků)

„Jo, takže půjdu dát výpo..."
Do toho k nám přišel šéf.

„Co to slyším? Nemůžeš dát výpověď, uzavřel jsi smlouvu na měsíc."

„No jo, šéfe, já zapoměl."
S tím šéf odešel.

„Vincente, doufám, že si děláš srandu."
S tím jsem se zvedl od stolu, a odešel.

Pohled Gity

Mike taky odešel.

„Znamená to, že ty pizzy jsou moje?"

„Fritzi, myslíš ty taky někdy na něco jiného než na jídlo?"

„Ee, jasně třeba na..."

„To byla řečnická otázka."

„Nechci vás rušit, ale já bych si taky dal."
ozval se Vincent.
Do toho přišla Chica a donesla pizzy. Sotva jsem stačila popadnout sýrovou, a Fritz sebral všechny ostatní.

„A co já?"
ozval se Vincent znova.

„Kdo si co vezme, toho to je."

„Fritzi, to snad nemyslíš vážně!"

„Vypadám snad, že vtipkuju?"

„Snad si nemyslíš že sníš sám čtyři pizzy?"
Vrhl na mě ukřivděný pohled, a jednu pizzu podal Jeremimu.

„A já jsem jako vosk?"

Ozval se znova Vincent.

„Říkal někdo něco?"

Zeptal se Fritz a zakousl se do Hawaie.

„Vincente, víš co, klidně si vezmi ode mě, já bych jí stejně celou nesnědla."

A podala jsem mu kousek pizzy se sýrem.

„Tak..., díky?"

Jen tak jsem se koukla k Fritzovi, a zjistila, že už mu zbývá jenom ten jeho nechutný mix. Když jsem se ale podívala pozorněji, dokázala jsem pod těmi rozteklými medvědy najít matičky. Šťouchla jsem do Vincenta. Tohle jsem si nemohla nechat ujít.

„Hej Vincente, podívej se pozorněji na tu jeho 'specialitu'."
Nejdřív se na mě nechápavě podíval, ale pak to našel, a vyprskl smíchy.

„Děje se něco?"

Zeptal se Fritz, když si všiml, že se oba chlámeme smíchy.

„Ne... nic se... neděje... Jen klidně... jez... dáál...!"

Divně se na nás podíval, ale pokračoval v pořádání pizzy.
My jsme se začali chlámat ještě víc. Když se na nás podíval, jenom jsem máchla rukou.
Potom se zakousl do té 'pizzy'. Oba jsme zmlkli a čekali na jeho reakci. Oba nás nepříjemně překvapilo, když celé sousto spolkl a nic neřekl. Když měl v sobě půlku pizzy, už jsem to nevydržela a zeptala se ho:

„Nekřupe to nějak moc?"

„Jestli myslíš ty matičky, tak ty jsou v pohodě. Chutnají mi. Snad sis nemyslela, že prostě plácnu tu největší nechuťárnu a budu to konzumovat?"

Opatrně jsem se podívala na Vincenta, aby si toho Fritz nevšiml. Vypadal stejně nechápavě jako já. Mlčky jsme dojeli pizzy a rozešli se domů.

Dala jsem si malého šlofíka. Vzbudila jsem se v 23:30.

Jejda, snad nepřijdu pozdě...

Do kabelky jsem si vzala samozřejmě svačinu, baterku, klíče od domu, mobil s nabíječkou, kazetový přehrávač (kapesní) a člověče nezlob se na uklidněnou.

Do pizzerie jsem dorazila v 23:50.

Tak to bylo docela o chlup.

Když jsem otevřela dveře, viděla jsem Vincenta vcházet do part and service. Potichu jsem šla za ním. Přitiskla jsem ucho ke dveřím a zaposlouchala se.

„Ahoj, jak se máš? není ti tu smutno?"

S kým to mluví?

„Věříš, že jsem to neudělal schválně?"

„Nevím, co to se mnou je. Vždyť jsem to ani nebyl já!"

„Proč tu ještě jsou? Měli by být ... pryč."

„Měj se tu hezky, už musím jít, promiň."

Rychle jsem zařadila zpátečku a vrazila do dveří od kuchyně. Rychle jsem tam vešla a potichu přivřena dveře. Když Vincentovy kroky odezněly, pořádně jsem se rozhlédla.
Byla jsem v malé místnosti bez oken, kolem celé jedné stěny byly pulty, poličky a mrazáky, u druhé byl dřez. Chtěla pokračovat dál, ale všimla si kamery.

Jsou teda kamery všude?

Koukla jsem se na hodinky. 23:59.

Ježiši já jsem magor.

Do kanceláře jsem běhala přesně s úderem půlnoci. Ostatní jsem vyděsila tak, že Mike spadl ze židle, Scottovi poskočilo sluchátko, Fritz vyplivl matičku..., Vincent se na mě otočil s velmi podivným výrazem na tváři a Mellisa zaklela. Jeremi koukal na kamery, takže jenom zvedl hlavu, zkontroloval situaci a řekl mi, abych je příště tolik neděsila. V duchu jsem se mohla potrhat smíchy.

Kdyby se tak viděli!

„Ani se nedivím, že se nás snaží ti animatronici 'zabít'. Už jenom to, že vykouknu ze dveří vám skoro způsobilo mrtvici."

„Ha, ha, ha. Kde jsi prosimtě byla? Na žádné kameře jsem tě neviděl."

To mě trochu zarazilo.
„Jak jako neviděl?"

„No, nikde jsi nebyla. Už jsme o tebe báli."

„Vždyť jsem byla v kuchyni, jak to, že jste mě neviděli!"

„Není tam kamera."

„Vždyť jsem jí tam viděla."

„Pojď se podívat. Žádná kamera tu není."

„Co když není napojená na kamerový systém?"

Pohled Vincenta

Nikdo si toho nevšiml, ale trochu jsem sebou trhl. Tohle byla čára přes rozpočet. A navíc, kuchyně je přímo proti part and service. Co když něco slyšela?

„A nespletla jsi se náhodou?"

Snažil jsem se zachránit situaci.

„Ne, jsem si na sto procent jistá. Víte co, přinesu vám video záznam."

Já jsem debil!

„Ale co animatronici?"
Zeptal se Mike.

Jo!

„Stejně si nemyslím, že by nám chtěli ublížit. Přece jsme jim nic neudělali."

Tak nic.

S tím odešla z kanceláře.

Mysleli jste si, že jsem s tím praštila? Já taky. Po tom, co Mellisa odešla, jsem se totiž dostala na mrtvý bod. Ale jak je vidno, jsem se dokopala k pokračování. Doufám, že se kapča líbila.😊