Pohled Jeremiho

Jakmile jsme byli dost daleko od ulice, praštil jsem Mellisu do spánku. Když upadla do bezvědomí, schoval jsem jí v parku do keře. Pak jsem zavolal ostatním, že je vzduch čistý. Tiše jsme se vplížili do pizzérie. Oba kostýmy jsme zajistili. Později jsme Gitu a Vincenta našli v nich, díky plynu, který jsme tam nechali vypustit usnuli. Drželi se za ruce. Oba jsme opatrně vyndali a uložili do našich aut. Na chvíli jsem se opravdu cítil špatně. Vedlejší účinky toho plynu totiž byly silné halucinace. Když jsme je dovezli na velitelství a předali vědcům, odvedl jsem své kolegy stranou.

„Nasaďte si tohle.” řekl jsem jim. Když se někdo zeptal, proč, pošeptal jsem mu to do ucha. Dotyčný se zasmál.

„Víš, že tě za tohle Scott zabije, že jo?”
„Jo, vím. Teď pojďte za mnou. Scott se má vrátit až za hodinu. Mezitím to musí mít všichni.
 
≈o hodinu později≈
 
 
Pohled Jeremiho

Vše bylo připravené. Když dorazilo červené auto, všichni byli na svých místech. Ze svého místa jsem viděl na Nicka, který se na mě křenil a ukazoval mi zdvižené palce. Poupravil si paruku a ještě trochu se skrčil, takže jsem ho skoro neviděl. Pak se to stalo. Otevřely se dveře a dovnitř vešel Scott. Když se začal rozhlížet, Nick se k němu zeshora spustil na laně a pak mu připlácl paruku na hlavu. Pak jsme všichni vylezli a začali pokřikovat:
Sláva Scottovi! Tys to dokázal! a další podobné věci. Když se na nás nechápavě podíval, všichni jsme se shromáždili do jednoho velkého chumlu a já jsem vystoupil dopředu.

„Jelikož díky tobě jsme mohli realizovat OAFR, dovolili jsme si dneska uspořádat oslavu!”
Sc: Ale co to všichni máte na hlavách?
„PŘECE AFRO!!!”
Sc: … ale to pak ta zkratka ztrácí význam a smysl…

Pak jsme ho vzali k sobě a smáli jsme se. Scott se nakonec taky rozesmál.
Zatím co jsme oslavovali, dvě postavy ležely připojeny každá na jiném přístroji a nevěděly o světě.